08/08/2026
⛴️ Před 35 lety – 8. srpna 1991 – dorazila do italského Bari loď Vlora, která 7. srpna vyplula z albánského přístavu v Durrës. Na její palubě se nacházelo na 20 tisíc albánských uprchlíků.
➡️ Pád komunismu v Albánii na počátku 90. let vedl k hluboké ekonomické krizi, nedostatku potravin a rozsáhlým sociálním nepokojům. Čtyřicet let tvrdého režimu zanechalo na albánské společnosti hluboké stopy.
🇮🇹 Mnoho Albánců tehdy hledalo cestu ven z beznaděje. Itálie – vzdálená necelých sto mil přes Otrantský průliv – se stala symbolem svobody a naděje na lepší život.
První velká uprchlická vlna Albánců do Itálie se odehrála v březnu 1991. Italská média tehdy psala, že do přístavů Bari, Otranto a Brindisi dorazilo během několika dní přes 25 tisíc Albánců. Druhý významný exodus je datován na 7.-8. srpna 1991.
⚓️ Do přístavu v Durrës se tehdy začaly sjíždět tisíce lidí, připravených odplout jakoukoli lodí. Jednou z nich byla nákladní loď Vlora, která se právě vrátila z Kuby s nákladem cukru. Kotvila zde kvůli vykládce a poruše hlavního motoru.
7.srpna 1991 loď obsadil neovladatelný dav údajně čítající přes 20 tisíc lidí. Skákali do vody, šplhali po lanech a zaplnili každý volný centimetr – někteří po celou cestu viseli na bocích lodi. Touha opustit zemi překonala všechny obavy.
🧑✈️ Kapitán Halim Milaqi nebyl schopen zabránit nalodění – někteří pasažéři byli dokonce ozbrojeni – a rozhodl se proto, navzdory technickému stavu lodi, vyplout.
💦 Přetížená Vlora vyplula pouze s pomocnými motory, bez radaru. Během plavby zoufalí pasažéři poškodili chladicí systém, když přeřezali trubky s chladicí kapalinou ve snaze získat vodu. Jen duchapřítomnost kapitána zabránila zničení motorů.
Když se nad ránem loď přiblížila k Brindisi, italské úřady přistání odmítly. Vlora proto zamířila do Bari, vzdáleného dalších 55 mil. Zdecimovaní uprchlíci na palubě trpěli – po dlouhe plavbě prakticky bez vody a jídla, v hrozných hygienických podmínkách.
🚢 V Bari jim přístup do přístavu blokovaly malé lodě a z přístavu zaznívaly výzvy k návratu. Kapitán však neustoupil – poukázal na zraněné a technický stav lodi. Nakonec vplul do přístavu proti příkazům.
Vysocí úředníci přístavu byli na dovolené a ostatní úřady, včetně úřadu starosty, rozsah vylodění zaskočil nepřipravené. Obyvatelé regionu Apulie však reagovali na institucionální vakuum tím, že uprchlíkům poskytli jídlo a vodu a nabídli základní potřeby.
Vlora zakotvila na okraji přístavu v zóně určené pro vykládku uhlí. Uprchlíci byli převezeni na opuštěný stadion Stadio della Vittoria, kde došlo ke vzpouře a násilnostem. 8.–9. srpna zasáhla policie, došlo ke střetům a zraněním na obou stranách.
🛩️ 🇦🇱 Mezi 9. a 16. srpnem probíhaly hromadné deportace loděmi i letadly. Úřady některé uprchlíky klamaly – tvrdily, že je převážejí do jiných italských měst, ale ve skutečnosti je vracely do Tirany. Velká část Albánců, rozčarovaná z italské reality, se do Albánie vrátila zcela dobrovolně. Do 16. srpna bylo repatriováno 17–18 tisíc lidí. V Itálii zůstalo jen asi 1 500–2 000 žadatelů o azyl.
💰Itálie následně poskytla Albánii 9 milionů dolarů na potravinovou pomoc výměnou za omezení emigrace. Přesto menší migrační vlny pokračovaly.
☀️Loď Vlora se tak na krátký okamžik stala symbolem zoufalé naděje na nový začátek. V Bari zůstala ještě 45 dní, poté byla odtažena zpět do Albánie a v roce 1996 sešrotována v Turecku.
🗞️Snímky přeplněné Vlory byly kuriózně zneužity během migrační krize v letech 2015–16. Byly totiž vydávány za aktuální fotografie uprchlíků ze Sýrie.
🇪🇺 Dnes Albánie prokazuje velkou snahu a vstup do společenství evropských zemí. I když ani dnes není pro spousty Albánců všechno narůžovo, závěr vytvořený na základě porovnání současnosti a roku 1991 je zřejmý🤷☀️.
🤝🇮🇹🇦🇱 Událost vylodění Albánců v Bari v roce 1991 připomíná plastika s názvem “Loď naděje”, která byla v italském přístavu instalována v roce 2018 jako symbolické poděkování obyčejným Italům za lidskost a za pomoc Albáncům ve chvílích nouze. Vztah mezi Itálií a Albánií je dlouhá léta nesmírně přátelský a vzájemně nadstandardně vstřícný.
