07/08/2025
***Zahraničí jako útočiště, nebo výmluva? O morálním závazku volit.***
✉️Odešla jsem. Dobrovolně, s těžkostmi, s nadějí. Ačkoliv žiji už dlouhé roky mimo Českou republiku, neunikla jsem před ní. Naopak – ona jde se mnou. Ve vzpomínkách, v řeči, v hodnotách, které předávám dál a to nejen mé dceři. Snad i mým novým přátelům, kolegům. V tichých otázkách, které si kladu, když sleduji dění doma.
📩V mnoha zemích dnes najdeme české školy, kulturní spolky, krajanské asociace. Jsou tu rodiče, kteří se snaží, aby jejich děti mluvily česky, znaly historii, rozuměly hodnotám, ze kterých vyšli i jejich prarodiče. Český stát tento zájem často aktivně podporuje. Za to veliké díky Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic Ministry of Education, Prague, Czech Republic Mnoho krajanů má navíc v Česku stále ekonomické a osobní vazby – vlastní firmy, nemovitosti, pravidelně se do Česka vrací, a především zde mají rodinu, přátele a hluboké osobní kořeny. To vše je důkazem, že i daleko od domova lze zůstat reálnou a živou součástí – nejen kulturně, ale i občansky, ekonomicky a mezilidsky.
📨A přesto – když přijde řeč na volby, mnoho z těch, kdo jinak pečují o jazyk a kulturu, zůstává stranou. Jako by aktivní občanství nebylo součástí národní identity. Jako by volební hlas byl něčím, co lze přenechat jiným. Alespoň, to je má osobní zkušenost.
📬Možnost volby není samozřejmost. Je to privilegium, které jsme ještě před několika desítkami let neměli. Stejně tak svoboda slova, pluralita názorů, otevřená společnost – vše, co dnes považujeme za normální, bylo kdysi nedostupné. A právě proto je alarmující, že mnozí z nás – vzdělaní, svobodní, (snad) i dobře informovaní – nevyužívají možnost volit. Někdy z pohodlnosti, jindy z pocitu, že se jich to už netýká.
📮Ale ticho podporuje ty, kteří se na lidskou lhostejnost spoléhají. S každým dalším rokem v cizině je snazší přestat vnímat, že náš hlas má doma pořád váhu.
✉️Věřím, že generace našich dětí, narozené v zahraničí, mohou být jednou z největších devíz naší země. Jsou jazykově, kulturně i hodnotově vybavené stát se mostem mezi světy. Ale musejí vnímat, že národní identita není jen folklor a pas, nýbrž i zájem o směřování společnosti. Volit je vyjáření odpovědnosti, nejen práva.
📖Zde se však otevírá širší otázka: Kdo by vlastně měl volit?
🇨🇿Co ti, kdo mají české občanství, ale češtinu už téměř zapomněli? Co starší krajané, kteří už zprávy nesledují, a přesto se cítí být Češi srdcem? Co ti, kdo nerozumí programu stran, protože jazyk je pro ně bariérou? Nebo protože je program záměrně napsán tak, aby se v něm ztratila nepraktikovatelnost?
🗣️Je to složitá debata. Osobně se domnívám, že s občanstvím by měla být spojena i jazyková kompetence – protože zodpovědně volit znamená rozumět tomu, komu dávám svou důvěru. A přesto si umím představit i překlady volebních materiálů. Ne jako oslabení národní identity, ale jako rozšíření přístupu k rozhodování v době, kdy jazykové schopnosti nové generace rostou. Otázka překladu hlasovacích lístků by měla být diskutována věcně, nikoli ideologicky. Přístup k informacím je předpokladem smysluplné volby.
🔭Z vlastní zkušenosti z práce na mezinárodní astronomické observatoři vím, že kdo neumí složité téma přiblížit srozumitelně, často mu sám zcela nerozumí. Zároveň ale platí, že zjednodušování ve jménu líbivosti může být nebezpečné – právě tam má populismus nejsnazší půdu.
🤝🤝Snaha o porozumění – ze strany veřejnosti i těch, kdo k ní mluví – je znakem zdravé demokracie. A možná je čas více myslet i na potomky krajanů, kteří třeba češtinu už aktivně nepoužívají, ale přesto mají chuť se zapojit, podílet a přispívat. Tito mladí lidé často žijí ve světě s jinou informační kulturou, jsou jazykově i mentálně globálně vybavení – a právě proto mohou být jedním z mostů k budoucnosti.
Protože podporovat jejich zapojení, hledat pro ně přístupné formy účasti a symbolicky jim otevírat dveře, neznamená oslabit národní identitu – ale naopak posílit její přesah. Právě mezigenerační a mezinárodní propojení může být klíčem k tomu, aby se i česká společnost stala otevřenější, sebevědomější a lépe ukotvenou v globálním světě.
🌐V kontextu tzv. Druhé ekonomické transformace Druhá ekonomická transformace – vize Česka jako otevřené, respektované a konkurenceschopné země s vysokou přidanou hodnotou – může právě tato vnější síť spojenectví a loajality být tichou, ale strategicky zásadní silou.
🗺️📩Demokracie nestojí na jednom hlasu – ale může padnout na jejich absenci.
Volit neznamená změnit svět. Ale nevolit znamená umožnit, aby ho měnili jen ti, kteří vnímají moc jako cíl, nikoliv jako službu. A proto nechť hlas, který dáváme z ciziny, není ozvěnou minulosti, ale příspěvkem k budoucnosti.
🌎🌍🌏Možná žijeme daleko. Možná nemluvíme každý den česky. 🇨🇿Ale právě tím spíš má náš hlas váhu. Není samozřejmý – je vědomý. A vědomá účast je dnes vzácnější než kdy dřív.
Poprvé v historii máme možnost volit ze zahraničí korespondenčně. Využijme ji. Dejme vědět, že i ti, kdo žijí jinde, mají o budoucnost Česka zájem.
🤐🤫Ticho si někdo vždy ochotně přivlastní. Hlas musíme dát sami.📩🗳️🗳️
Nejen proto, že můžeme – ale protože je to projev morální odpovědnosti vůči zemi, která nás formovala.
Ne vždy nám dala vše, co jsme potřebovali – ale dala nám jazyk, příběh, kořeny. A právě díky nim jsme tím, kým jsme.
Být součástí neznamená jen čerpat – ale i nést podíl. A volba je nejtišší, ale nejsrozumitelnější formou tohoto podílu.
