Klenoty z půdy

06/08/2026

Líbí se vám návraty do minulosti? Nezapomeňte tento příspěvek sdílet, hodit mu lajk a hlavně sledovat naši stránku Klenoty z půdy, ať vám neutečou další historické pecky!
​Když se dnes řekne ústecký Benešák, většina z nás si představí každodenní dopravní špičku a nekonečné popojíždění aut mezi centrem a Střekovem. Tahle historická fotografie nás ale vrací do roku 1940, kdy to na nábřeží vypadalo, a hlavně se jmenovalo, úplně jinak. Díváte se na tehdejší chloubu města – dobově známou jako Hermann Göring-Brücke v nově zřízeném Sudetengau.
​Zatímco dneska se mosty pojmenovávají po dlouhých politických debatách nebo se sází na neutrální místopis, tehdy na to šli místní ouřadové s naprosto nekompromisní rázností. Most zkrátka musel vyfasovat jméno jednoho z nejvyšších pohlavárů třetí říše a hotovo. Nápis na pohlednici „Aussig a/ Elbe. Hermann Göring-Brücke, Sudetengau“ fungoval jako dokonalá dobová propaganda s jasným vzkazem, komu to tu teď politicky patří.
​Historie tohoto inženýrského díla je přitom mnohem spletitější. Most se stavěl v letech 1934 až 1936 a původně byl pojmenován po prezidentu Edvardu Benešovi. V roce 1938 ale přišel zábor pohraničí a s ním i okamžité přejmenování. Z Benešáku se stal Göring, aby se po válce jméno opět vrátilo k původnímu. Elegantní ocelové oblouky však naštěstí tyto geopolitické kotrmelce ignorovaly a na rozdíl od politických režimů přečkaly až do dnešních dnů. Záběr na upravené nábřeží s lavičkami, pěstěnými stromy a klidně proplouvajícími loděmi navíc ukazuje Ústí z doby, kterou už dnes pod nánosy betonu nenajdeme.
​O to vzácnější je mít možnost si tuhle nenávratně ztracenou tvář našeho regionu takto detailně připomenout. Aby minulost dostala ten správný nádech a nezůstala jen v šedých úřednických odstínech, o vše, včetně historické kolorace, se postaral MKPixelka. Ruku na srdce, kdo z vás by si dnes nenechal líbit takhle klidnou nedělní procházku pod mostem bez všudypřítomného smogu a hluku aut?
​Kolorizace: MKPixelka | © 2026
​

04/08/2026

Díl 2.
Když se dnes řeknou ústecké Všebořice, většina z nás si představí spíš sídliště a nákupní zóny. Tahle historická fotografie nás ale vrací do dob, kdy to tam žilo úplně jinak. Díváte se na Zámecký pivovar Všebořice, dobově známý také jako Schlossbrauerei Schöbritz.

Zatímco dneska se v marketingu na každou hloupost dělají zdlouhavé průzkumy trhu, analýzy cílových skupin a nekonečné korporátní porady, tehdy na to šli s naprostou selskostí a rozumem. Zaměstnanci se prostě opřeli o obří sud s hrdým nápisem, že piva Schöbritzer Bräuherrn jsou ta nejlepší, doprostřed posadili obrovskou německou dogu, co musela budit hrůzu i u výběrčích daní, a dokonalá reklama byla na světě. Žádné složité audity bezpečnosti práce, prostě poctivá dřina s jasným vzkazem.

Historie tohoto místa je přitom překvapivě bohatá. Právo vařit pivo tu existovalo už od roku 1597 a od roku 1701 spadal pivovar přímo do majetku rodu Ledeburků. Šlo o solidní lokální výrobu, která v dobách své největší slávy dokázala vyprodukovat až 7 000 hektolitrů ročně a soustředila se především na zásobování samotných Všebořic a nejbližšího okolí. Chlapi s půllitry a džbány na fotce s největší pravděpodobností pamatují éru po roce 1907, kdy celý provoz přešel do vlastnictví firmy Rudolfa Knyho.

Nic se ale nevaří věčně. Původní pivovar ze šestnáctého století ukončil svou vlastní výrobu v roce 1935 a jeho prostory poté sloužily už jen jako smutný sklad pro cizí, mostecké pivo. Pokud byste se dnes chtěli po tomto dvoře plném dřevěných beček a ručních pump projít, máte bohužel smůlu. Zdevastovaný areál musel v sedmdesátých letech minulého století definitivně ustoupit panelové zástavbě ve Spartakiádní ulici.

O to vzácnější je mít možnost si tuhle nenávratně ztracenou slávu našeho regionu takto detailně připomenout. Aby minulost dostala ten správný nádech a nezůstala jen v šedých odstínech, o vše, včetně historické kolorace, se postaral MKPixelka. Ruku na srdce, kdo z vás by si dnes nechal tenhle zapomenutý všebořický kousek rovnou ze sudu načepovat?
Kolorizace: MKPixelka | © 2026

03/08/2026

Díky, jako jeden z nejaktivnějších jste na mém týdenním seznamu projeveného zájmu! 🎉 Honza Horáček, Luko Kobik, Helena Růžičková, Alena Slivková, Kalda Mahony, Pavel Frühauf, Tom Kašpar, Petr Brůna, Jindra Martinková, Hedvika Tupá, Iva Mokrá, Dušan Süsser, Renata Lísalová, Karel Krofta, Alena Krajčová

03/08/2026

03/08/2026

Díl 1.
Když se dneska řekne Všebořice, většina lidí z Ústí si představí obří nákupní zónu, hypermarkety, dálniční přivaděč nebo trolejbusovou točnu. Jenže stačí se podívat na tenhle starý barevný snímek a člověku dojde, jak neskutečnou proměnou tohle místo prošlo.

Bývala to malebná a samostatná vesnice na úpatí Střížovického vrchu, jejíž historie sahá až do 13. století. Uprostřed snímku nepřehlédnete barokní kostel svatého Mikuláše, který původně sloužil jako zámecká kaple. Hned vedle stával všebořický zámek a nepřehlédnutelný komín připomíná starý zámecký pivovar. Okolo žádný spěch, jen polnosti, stavení a klidná venkovská atmosféra.

Pivovar i zámek už jsou dneska bohužel minulostí a tvář Všebořic se radikálně změnila, ale kostel svatého Mikuláše tu jako tichý pamětník starých časů stojí pořád.

Máte ke starým Všebořicím nějaké rodinné vzpomínky nebo pamětníky v rodině? Podělte se v komentářích! A zítra další díl .....Všebořice

Kolorizace: MK Pixelka | © 2026

02/08/2026

Když se místo zlatavého moku dočkáš šedivého betonu... 🍻🏗️
​Představte si tu nádheru: starý poctivý pivovar Všebořice, kde chmel voněl na sto honů, chlapi nosili kníry, dogy hlídaly sudy a život měl ten správný říz. ✨
​A dneska? Místo pivovarníků a vůně sladu tam stojí úhledná řada paneláků. Protože co potřebujete v krku, když máte žízeň? No přece pořádnou dávku panelů!
​
​Zvedněte půllitry (nebo alespoň sklenici s vodou z kohoutku) na památku pivovaru, který musel ustoupit pokroku a králíkárnám! Na zdraví a žijí Všebořice! 🍺✨
​👇 Co vy na to? Vyměnili byste chmelovou vůni za pohled na sousedovo okno v 5. patře? Napište do komentářů!
​

02/08/2026

Šli byste v roce 1905 na nejkrásnější holky do Paříže, nebo do Říma? Místní z Ústí v tom měli celkem jasno.

Na dobové pohlednici od magdeburského vydavatele Carla H. Odemara je to napsané černé na bílém:
"Die schönsten Mädchen, wie bekannt, die giebt es an der Elbe Strand" (Jak známo, ty nejkrásnější dívky jsou na břehu Labe).

Na fotce je vidět secesní koláž dámských portrétů v tehdejší módě, ručně psané vyznání lásky kurentem v rohu a uprostřed dominantní Střekov s parníkem na Labi.

Téhle 120 let staré fotce jsme zkusili vrátit trochu původních barev a vdechnout jí nový život. Jak na vás kolorovaná verze působí?

31/07/2026

Vyhlašuji malé ústecké pátrání.

Mám tu další zajímavý historický snímek v barvě, ale tentokrát by mě zajímaly vaše postřehy. Nádherná novogotická vila nebo městský zámeček s věžičkou, slunečními hodinami na fasádě a zdobenou kovanou branou. Před branou pózuje skupinka místních obyvatel v dobových šatech a uniformě.

Poznáváte tuto stavbu? Stojí v Ústí nebo blízkém okolí ještě dnes, nebo už ji potkal osud mnoha jiných historických budov a byla demolována?

Pokud víte, o jaké místo jde, dejte vědět do komentářů.

Kolorizace: MK Pixelka | © 2026

30/07/2026

Růst hotelu Vladimír někdy mezi roky 1983 a 1986. Původně tu přitom měla stát jen skromná ubytovna pro mládež, ale nakonec z toho vznikl velký mezinárodní hotel pojmenovaný po našem tehdejším družebním městě v Sovětském svazu.

Kromě samotné stavby je na fotce parádní i ten tehdejší cvrkot okolo, od dobových aut až po reklamu na sjezd strany.🤬🤬

Jak na Vladimír s odstupem času koukáte?

Kolorizace: MK Pixelka | © 2026

29/07/2026

Pohled do časů, kdy Ústí nad Labem vypadalo ještě úplně jinak. Na téhle vybarvené historické vedutě je krásně vidět, jak se krajina okolo Labe v průběhu století proměnila. V popředí pastva s kozami, v pozadí městské hradby a nad nimi kopce, které sice poznáváme dodnes, ale jejich okolí by už hádal málokdo.

Poznáváte podle profilu krajiny konkrétní místa? A co vás na tomhle starém pohledu zaujalo nejvíce?

Kolorizace: MK Pixelka | © 2026