04/01/2026
✨ MOJE HRANICE MÁMY ✨
Jsem mámou.
A i já mám své hranice.
Ne proto, že bych měla málo lásky,
ale proto, že chci být přítomná bez tlaku a přepětí.
Hranice nejsou zeď.
Jsou regulace.
Jsou způsob, jak zůstat v klidu – se sebou i s dětmi.
Moje hranice říkají:
– že nemusím být k dispozici pořád
– že i moje tělo něco potřebuje
– že únava není slabost
– že „teď nemůžu“ je v pořádku
– že emoce nejsou problém, ale signál
Když je kolem moc hluku, požadavků, doteků,
náš mozek přepíná do režimu přežití.
Není to selhání.
Je to nervový systém, který říká: už je toho hodně.
V těle se to často projeví dřív než slovy:
– stažený krk nebo čelist
– tlak na hrudi
– zrychlený dech
– podrážděnost na maličkosti
– pocit, že „už to nezvládnu“
To nejsou špatné emoce.
To jsou varovné kontrolky před výbuchem.
A právě tady má hranice smysl.
Ne až po křiku.
Ale před ním.
Je v pořádku říct NE:
– dětem
– partnerovi
– rodině
– přátelům
NEznamená odmítnutí vztahu.
Znamená péči o sebe, aby vztah mohl zůstat bezpečný.
Dej ❤️ pokud souhlasíš!
Když držím své hranice,
neberu dětem jistotu.
Naopak – učím je, že respekt začíná uvnitř.
Protože děti nepotřebují dokonalou mámu.
Potřebují mámu, která umí zpomalit, nadechnout se
a říct si: teď je čas o sebe trochu víc pečovat.
Moje hranice jsou můj pevný bod.
Můj klid.
Můj návrat k sobě.
A z toho místa
můžu být laskavá. Přítomná. Opravdová. 🤍