06/07/2025
Dnes v nemocnici bojují o život dva mladí lidé. Oba kolem dvaceti let. Někdo by řekl, že jsou silní, zdraví, plní života. Ale dnes jsou napojení na přístroje. Mozek jednoho z nich je tak oteklý, že i zkušeným lékařům došla slova. A ten druhý? Prognózu si zatím netroufáme říct. O život bojují kvůli jediné tabletě. Jediné noci. Jedinému rozhodnutí, které změnilo všechno.‼️
‼️M**A – známé jako extáze. Čtyři písmena, která se v dnešní době stala pro některé synonymem zábavy. Mladí lidé si ji berou na party, na festivaly, do klubů. Pro „lepší náladu“, „větší prožitek hudby“, „pocit propojení“. Věří, že bez ní si už neumí užít večer. Nevědí, co si berou. Nevědí, že za tím barevným kolečkem se může skrývat smrt. A ani my jsme dnes nevíme, jestli ty dva zachráníme.🤔
M**A zvyšuje hladinu serotoninu v mozku. Ten je odpovědný za náladu, spánek, chuť k jídlu, teplotu i krevní tlak. Po požití přichází euforie, pocit štěstí, nespavost, někdy i halucinace. Ale současně tělo přestává cítit žízeň, potlačuje signály vyčerpání, teplota roste, tělo kolabuje. Mladí tančí, skáčou, smějí se a najednou padnou. Bez varování. Mozek se přehřeje, otéká. A cesta zpět bývá nemožná.
🤷🏻♂️Ptám se proč? Proč tohle děláme? Proč musí dnešní generace hledat „štěstí“ v chemii? Kde se ztratila přirozená radost, humor, nadhled? My jsme se taky uměli smát. Uměli jsme se bavit do rána. Ale nepotřebovali jsme k tomu jed. Naopak,chránili jsme si mozek, ne ho odevzdávat na oltář falešné euforie.
Dívám se na ty mladé tváře, na jejich rodiče, kteří sedí v slzách před ARO. A cítím vztek. Smutek. Bezmoc. Ale taky odhodlání tohle říct nahlas.
‼️Toto není neškodná party droga. Toto je ruská ruleta.
Nezvládnutá dehydratace, přehřátí organismu, otok mozku,to všechno může způsobit jedna dávka M**A. Nevíš, co je v tabletě. Nevíš, jak na to zareaguje tvoje tělo. Nevíš, jestli se ráno probudíš. A jestli ano ,nevíš, jestli budeš ještě ty.
🙈A víš, co je nejhorší? Já u toho jsem.Osobně. Nejsem jen pozorovatel. Jsem zdravotní sestra, která těm dětem drží ruku, když přestávají dýchat. Která slyší pláč matek. Která jim do očí musí říct, že jejich syn nebo dcera už možná nikdy nepromluví. Která ví, že i když přežijí, mozkové buňky odumřely a nic už nebude jako dřív.
‼️Proto tyto příběhy říkám svým vlastním dětem. Otevřeně. Tvrdě. Bez obalu. Ne proto, abych je vyděsila. Ale proto, že vidím, co se může stát. A nechci, aby mé děti jednou ležely na těchto lůžkách. Nechci, aby vaše děti tam ležely. A vy také ne.
‼️Mluvme o tom. Otevřeně, bez studu, bez mlžení. Zachraňme další děti, které by si mohly myslet, že “jedna pilulka přece nic neudělá”.
Dnes, tady v nemocnici, už víme, že udělá. A že někdy je to to poslední, co udělá‼️
Zad/zpra.Petra R.
