04/12/2025
Rok a dva měsíce mezi těmito fotkami. Dvě malé úpravy u barbera… a potom jsem to prostě nechala růst tak, jak chtělo samo. ✂️➡️🌱
Dlouho jsem si hrála s barvami, střihy a tvary. Bylo to pro mě přirozené, byla to moje radost. 🎨
Jenže pak přišlo období, které mě zasáhlo víc, než jsem čekala. Měla jsem pocit, jako v té pohádce „V hlavě“ — jeden svět za druhým se hroutil, mizel, ztrácel se mi pod nohama. A s tím mizely i všechny barvy, nápady a energie, které jsem dřív měla.
V tom tichu jsem zjistila, že potřebuju začít znovu. Bez tlaku. Bez očekávání. Jen s čistým prostorem pro nový dech.
Oholit hlavu pro mě nebylo o vzhledu. Bylo to o tom, že když se ti zhroutí staré světy, můžeš si postupně vybudovat nové — klidnější, pravdivější, pevnější. ✨
A tak jsem to nechala růst. Nechala to být. A ono to začalo vyprávět jiný příběh… pomalejší, jemnější, ale upřímnější než cokoliv předtím.
Připomíná mi to jednu věc:
každý z nás může začít od nuly. A někdy právě až po tom, co se zhroutí všechno, co jsme znali. 💛
💬 Jestli jsi někdy měla svůj „zhroucený svět“ a začala znovu, dej mi do komentáře 💛
