10/05/2025
Československo a jeho pozdější 40letý pobyt v sovětské sféře vlivu nebyly projednávány na konferenci v Jaltě.
Více v článku.
Mýty Jaltská konference. O Československu ani o rozdělení sfér vlivu se nejednalo, o demarkační linii se spojenci nedohodli
(prosím, podpořte stránku jen označením: "To se mi líbí", děkuji Vám)
Od Jaltské konference (4. 2. 1945 – 11. 2. 1945) uplynulo již 80 let. Stejně starý je i mýtus, že se během ní představitelé spojeneckých velmocí dohodli na rozdělení sfér vlivu v Evropě a na demarkační linii.
Československo vstoupilo do zóny sovětského vlivu zcela dobrovolně v prosinci 1943, na Jaltě se o něm vůbec nejednalo. V prosinci 1943 podepsal ministr zahraničí exilové vlády v SSSR Jan Masaryk Československo-sovětskou smlouvu, kterou vypracoval Edvard Beneš. Návrh Edvarda Beneše byl vypracován na období pěti let, bez vědomí Edvarda Beneše změnil velvyslanec v SSSR Zdeněk Fierlinger smlouvu na 20 let. Zdeněk Fierlinger byl registrovaný agent SSSR, v případě Edvarda Beneše se o tom historici přou.
Dezinformace o Jaltské konferenci šíří nejvyšší světoví představitelé, jako např. George W. Bush. Naopak Ronalda Reagana, řekl: „Důrazně prohlašuji, že odmítáme jakékoli interpretace jaltských dohod, které naznačují americký souhlas s rozdělením Evropy na sféry vlivu.“ Dezinformace a komunistické mýty šíří i nejvyšší představitelé našeho státu. Před dvaceti lety pronesl Václava Klause projev, kde prohlásil: „Jaltské dohody, kterými si vítězné mocnosti rozdělily sféry vlivu, rozhodly o tom, že už v prvních hodinách míru byl svět rozdělen znovu a že byl znovu připraven ke konfrontaci. Z těchto důvodů byly v naší části Evropy ustaveny komunistické režimy“. Toto je líbivá interpretace, kterou když politik prezentuje svému obyvatelstvu, tak je populární, protože z obyvatelstva, respektive z jeho předků, snímá spoluodpovědnost za to, co se v té zemi stalo.
K velkému mýtu o Jaltě je potřeba říci, že byť se tam sešli nejvyšší představitelé spojenců, tak nebyli schopni se domluvit na ničem konkrétním. Nebyli schopni se domluvit na demarkační čáře. Ta se dohodla až v rámci korespondence mezi nejvyšším spojeneckým velením na Západě a velením Rudé armády v dubnu 1945.
Hlavním výstupem, který se týkal osudu osvobozených zemí z Jaltské konference, byla tzv. „Deklarace o osvobozené Evropě“, ve které se tři velmoci zavázaly, že umožní osvobozeným národům, aby si samy uspořádaly své věci a zvolily vládu, kterou chtějí mít. Úkolem velmocí bylo vytvořit jim k tomu prostředky a podmínky, aby se v rámci demokratického vývoje samy rozhodly o svém politickém a hospodářském uspořádání. Což SSSR nikdy nedodržel.
Proč armáda USA tedy nepokračovala na Prahu?
Eisenhower se dohodl s šéfem generálního štábu Rudé armády Alexejem Antonovem, že Američané obsadí linii Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice. Postup Američanů do Československa pokračovat velmi hladce. Pravděpodobně i pod vlivem naléhání Churchilla, poslal generál Eisenhower 4. května svému sovětskému protějšku, generálu Antonovovi, další depeši. V ní bohužel formou dotazu spíš než oznámení zmiňuje možnost postupu americké armády na československém území až na logickou, strategickou hranici Labe – Vltava. Generál Antonov na ni zareagoval v podstatě protestem. Zalhal o tom, že Pražská operace už začala, varoval, že by mohlo dojít k promísení vojsk, přátelské střelbě atd. My dnes samozřejmě víme, že to tak vůbec nebylo. V té době byly sovětské jednotky ještě v Berlíně.
(odkazy na zdroje v komentářích)
