04/06/2026
Moderní stát Izrael není biblický Izrael. A už vůbec není automaticky Boží národ.
Tohle je potřeba říct jasně, protože mnoho lidí, hlavně mezi křesťany, má pocit, že kritizovat Izrael znamená stavět se proti Bohu. Ne. Kritizovat moderní stát Izrael neznamená nenávidět Židy. Znamená to odmítnout politický kult, který si bere biblické jméno, biblický jazyk a historické trauma, ale chová se jako tvrdý mocenský stát.
Moderní Izrael nevznikl jako nějaký přímý návrat starozákonního Božího lidu pod Boží vládou. Jeho kořeny jsou v politickém sionismu 19. století. První sionistický kongres proběhl v Basileji v roce 1897. V roce 1901 vznikl Jewish National Fund, který měl skupovat půdu pro židovské osídlení Palestiny. V roce 1917 přišla Balfourova deklarace, ve které Británie podpořila vznik „národní domoviny pro židovský lid“ v Palestině. V roce 1929 vznikla Jewish Agency, která pomáhala organizovat osidlování, ekonomiku a politické zastupování sionistického projektu. Samotný stát Izrael byl vyhlášen až 14. května 1948.
Jinými slovy: tohle nebyl biblický zázrak mimo politiku. Byl to dlouhodobý politický, finanční, diplomatický a osidlovací projekt.
Financování nešlo z nebe. Šlo přes sionistické organizace, mezinárodní sbírky, nákupy půdy, židovské instituce a bohaté filantropy. Například baron Edmond de Rothschild finančně podporoval rané židovské osady v Palestině. Později se z Izraele stal stát masivně podporovaný Spojenými státy. Council on Foreign Relations uvádí, že Izrael je největším kumulativním příjemcem americké zahraniční pomoci od svého vzniku, celkově přes 300 miliard dolarů v přepočtu na dnešní hodnotu.
A právě proto je pro mě problém, když se moderní stát Izrael schovává za biblické jméno.
Nazvat stát „Izrael“ a tvářit se, že tím získává duchovní imunitu, považuji za rouhání. Biblický Izrael měl stát před Bohem v pokoře, spravedlnosti a poslušnosti. Moderní Izrael je stát, který okupuje, bombarduje, vede války, rozšiřuje svou moc, potlačuje kritiku a opakovaně jedná způsobem, který je v přímém rozporu s křesťanskou morálkou.
Od října 2023 bylo v Gaze zabito přes 72 000 Palestinců, většinou civilistů. Útok Hamásu ze 7. října byl zločin a nelze ho omlouvat. Ale žádný zločin Hamásu neospravedlňuje kolektivní ničení Gazy, zabíjení civilistů, ničení domovů, nemocnic, škol a životních podmínek pro miliony lidí.
Tohle není ovoce Božího národa.
Tohle není spravedlnost.
Tohle není ochrana slabých.
Tohle není křesťanská morálka.
Tohle je mocenská politika.
A stejně nebezpečné je, jak se kolem Izraele pracuje s kritikou. Organizace jako ADL oficiálně tvrdí, že bojují proti antisemitismu, ale v praxi se hranice mezi nenávistí vůči Židům a kritikou Izraele často posouvá tak, že i odpor k sionismu nebo kritika izraelské politiky může být označena za antisemitismus. Šéf ADL Jonathan Greenblatt v roce 2022 otevřeně řekl, že antisionismus je antisemitismus, což vyvolalo kritiku i uvnitř samotné organizace. ADL zároveň tlačí na sociální sítě, hodnotí jejich moderování a požaduje tvrdší zásahy proti obsahu, který považuje za protiizraelský nebo antisemitský.
Tím se vytváří atmosféra zastrašování. Ne každá kritika Izraele je antisemitismus. Ne každá kritika sionismu je nenávist vůči Židům. A žádný stát na světě nesmí mít právo stát mimo veřejnou kontrolu jen proto, že umí používat náboženský jazyk a historickou vinu Západu.
Nebudu podporovat stát, který si bere biblické jméno, ale jedná proti základním přikázáním.
Nebudu podporovat stát, který se prezentuje jako morální autorita, zatímco ničí životy civilistů.
Nebudu podporovat stát, který blokuje kritiku tím, že ji okamžitě lepí na nenávist.
A nebudu jako křesťan klečet před žádnou vlajkou. Ani americkou. Ani ruskou. Ani ukrajinskou. Ani palestinskou. Ani izraelskou.
Boží autorita není stát.
Boží autorita není armáda.
Boží autorita není politická ideologie.
Boží autorita je pravda, spravedlnost a svatost.
Moderní Izrael není automaticky Boží národ. Je to moderní stát. A jako každý stát má být souzen podle ovoce, které nese.
