15/03/2025
Dnes přinášíme plnou verzi rozhovoru s Lenkou Kuchlerovou, režisérkou představení „Na správné adrese", kterým Divadelní soubor Jiřího Voskovce Sázava zahájil letošní Čertovu divadelní brázdu. Rozhovor vyšel ve Vosk(n)ovinách 21. února, nicméně pouze ve zkrácené podobě, neboť je redakce limitovaná v tištěném vydání prostorem. Vychutnejte si teď celý rozhovor u sobotní odpolední kávičky.
Máte půl roku po premiéře. Jak s odstupem času teď, jako režisér, na hru pohlížíš?
Vidím, že je tam ještě pořád strašně práce (smích). Nejde nám to dopilovat tak, abych byla úplně spokojená. Vidím, že by se dalo leccos zlepšit, ale vždycky mám takový pocit, že na to vlastně není čas, protože už hrajeme zase někde jinde. Ale snažíme se a doufám, že to bylo i vidět, oproti premiéře. Samozřejmě, hrálo se dnes částečně v jiném obsazení, ale tito herci se budou alternovat i dál. Proto jsme teď jiné obsazení vyzkoušeli. Pořád vidím, že ta práce na představení je. Samozřejmě hlasově, mluva, artikulace... Vím o tom, ale je to dlouhá práce, jsme amatéři, nemáme žádný výcvik. U těch bardů to už tolik znát není, ale u nováčků určitě ano.
„Doma” se samozřejmě hraje nejlépe, ale už jste několikrát hráli i jinde. Jak diváci přijímají hru tam?
Zatím máme skvělé ohlasy. Samozřejmě se stává, asi jako v každé hře, že tam kde čekáme, že se diváci budou smát, se najednou nesmějí a smějí se o kousek vedle, kde to třeba v domácím publiku nezafungovalo. Ale já vidím šílený rozdíl v dnešním představení, protože takovou trému jsem u herců ještě neviděla, ani na premiéře. Musím přiznat, že dnes jsem měla trému i já. Nakonec to ale bylo asi úplně zbytečné, byť já jsem těch chyb viděla spoustu, ale doufám, že divák je nepostřehl. Tu a tam mi to herci zkracují, nakonec z toho bude představení na hoďku (smích). Zatím máme zkušenosti, že diváci reagují hned od začátku, a to je strašně fajn, hercům se mnohem lépe hraje.
Víme, že ze začátku jsi dělala nápovědu, a neviděla jsi tedy představení z pohledu diváka. Jak to bylo dnes?
Ani dnes jsem to neviděla. Jsem závislá na tom, co slyším. Bohužel zatím budeme asi muset s druhou nápovědou zůstat, protože nejistota v textu ještě je. Jenom jsem naznačila, že si půjdu sednout na balkon, a to jste měli vidět… (smích). Vypadli jim oči z důlků a hned mi to zakázali. Mají mě tam jako berli, byť mě moc nepotřebují.
Honza Štědra naskočil do hry později, jako alternace. Jaký v něm vidíš přínos?
Honza je obrovským přínosem. Byl i sám na divadlo natěšený. Po poslední zkoušce říkal, že ho to strašně bavilo, hrozně ho to chytlo. Kdyby toho neměl kolem tolik, tak by asi rád hrál, ale zaplaťpánbůh aspoň tady za tu malou roli, protože si myslím, že mu sedne a že je obohacením.
Udělala bys něco jinak? Třeba změnila obsazení…
Ne, ne, to určitě ne, role bych určitě neměnila. A co bych ještě moc neměnila je pohyb po jevišti. Myslím si, že se pohybují všude, byť vím, že dost často jsou na prostředku, ale ono u „konverzaček” to asi jinak moc nejde. Neumím si představit, že bych tam vyloženě něco chtěla udělat úplně jinak, že by mi to vadilo. Chtěla bych to došperkovat!
S touto hrou se chystáte na přehlídku venkovských souborů do Třeště. Máte nějaká očekávání?
Přihlásili jsme se proto, že doteď nemáme žádný odborný názor, ani jeden. Chci znát názor poroty s vědomím, že nás nikam nedoporučí, nikam nepostoupíme, ale zkusíme to udělat tak, abychom se příští rok přihlásili třeba do Rakovníka a mohli projít na národní přehlídku do Mostu.
Na programu třešťské přehlídky je i představení „Na správné adrese” od jiného souboru. Pojedete se na něj podívat?
Já bych ráda, to srovnání mě zajímá. Hercům bych to nedoporučovala, zrovna tak jako nedoporučuji, když se vybere nová hra, aby hned začali lovit na internetu a koukat, jak to někdo hraje. Já to nemám ráda. Sama bych tím byla také strašně ovlivněná. Když už se to narežíruje, udělá se aranžmá, tak se pak klidně podívám a řeknu si: „ty jo, tak tady to mají lepší, nebo támhle jsme to udělali líp my…”, ale ne před.
Naše poslední otázka se týká Jiřího Voskovce, protože letos slavíme 120 let od jeho narození. Co Tě napadne, když se řekne Jiří Voskovec?
Když se řekne Voskovec, napadne mě Werich, a v tu chvíli i hra „Pudr a benzín”. A také, že má teď v Sázavě Jiří Voskovec nově udělanou pamětní síň.
