
07/08/2025
“Marie, nelekej se zvuků” — Pěvecký sbor vsetínských stavařů pomáhá ženě se syndromem vystrašenosti
VSETÍN – Rybníky, poklidná část města na Vsetíně, zažívá tento týden něco neobvyklého. Každý večer se u jednoho z oken schází skupina mužů a žen v montérkách, někteří s helmami, jiní s kytarou. Nepřišli opravovat dům. Přišli zpívat. Pomáhají totiž své sousedce Marii Zeťákové (35), která trpí zvláštní poruchou – takzvaným syndromem vystrašenosti.
Marie se lekne prakticky čehokoli. Projíždějící auto ji přimrazí k zemi. Ptačí křik ji nutí se krčit za keřem. Otevření plechovky od piva – zvlášť v neděli odpoledne – ji vyděsí k slzám. Vysavač? Ten si už dávno zabalila do pytle a odnesla do sklepa.
„Nejhorší je ten moment, kdy ten zvuk přijde nečekaně. To se mi stáhne celé tělo. Někdy mám pocit, že se rozpadnu,“ říká Marie tiše ze svého balkónu. „Ale když někdo zpívá… to mi pomáhá. Vážně. I falešně.“
O tom se dozvěděli zaměstnanci jedné vsetínské stavební firmy, kde si na stavbách zpívají pro radost. A rozhodli se jednat. Každý večer po dobu jednoho týdne přichází pod okna Marie a zpívají jí speciální píseň, kterou složili jen a jen pro ni.
„Začali jsme ve středu. Přišli jsme z práce rovnou sem. Někdo vzal kytaru, někdo harmoniku. Měli jsme takový menší zpěvníček, ale říkali jsme si – uděláme vlastní. Takovou pro Marii. Na míru. Ať se nebojí. Ať ví, že tu jsme,“ říká Zdeněk Balát, vedoucí stavební čety a neformální sbormistr.
Zde je text jejich původní písně, kterou každý večer zpívají Marii pod oknem:
⸻
„Marie, nelekej se zvuků“
(hudba a text: Smíšený sbor Vzhůru)
Marie, nelekej se zvuků,
život není jen samý hluk.
Když zasyčí plechovka,
nejsi sama, jsme tu, holka!
Marie, neboj se ptáka,
neklovne tě, jen si kváká.
I když kolem houká vlak,
my ti zpíváme do oblak!
Marie, vysavač hučí,
ale strach už tě krýt se neučí.
Když slyšíš motor auta v noci,
zazpíváme ti – máme to v moci!
Ref:
🎶 Zpěv je štít a slunce v mlze,
hlas je most přes strach a slzy.
Když tě děsí svět a vše v něm,
my tu stojíme – a zpíváme jen. 🎶
Marie, jsi naše hvězda,
i když tě lekne kdejaká p***a.
Naše stavba se bez tebe chvěje,
tak zpíváme, dokud noc hřeje.
⸻
„Nejde nám o slávu,“ říká sbormistr Balát. „Jde nám o to, aby Marii bylo líp. A víte co? Zdá se, že to fakt funguje. Už se nebojí ani zvuku míchačky.“
Marie se usmívá. Prý poprvé za poslední měsíc.
Zázrak? Ne. Jen lidství – a trocha hudby