01/06/2025
Dnes je to rok, co se mi stal nejhezčí den mýho života.
Den, kdy byli v jedný místnosti lidi, který už takhle pospolu nikdy neuvidím.
Den, kterej by si podle mě měl každej v životě zažít.
Ten den měl všechno. Stres, nervozitu, srdce až v krku… a pak najednou – úleva, klid, smích, láska.
Měli jsme připravené čtyři scénáře. Kvůli počasí.
První byl na louce – ten ideální.
Druhej – nádvoří před restaurací.
Třetí – terasa pod střechou.
A čtyřka? Nouzovka uvnitř budovy.
Celý týden bylo nádherně. Jasno. Vedro.
Ale my se pořád báli deště. Fakt báli. Hlavně, protože předpověď říkala něco hrozivého.
Čtyřka byla jen tak mimochodem, varianta s průtrží mračen/ bouřka – a i nad ní jsme nakonec uvažovali.
Dop***o to ale trojkou.
To, čeho jsme se báli se stalo realitou.
Přesně na dvanáctou, kdy měl začít obřad, začal takovej slejvák, že jsme se sotva slyšeli přes kapky, co mlátily do střechy.
Jediný den v týdnu, kdy takhle pršelo.
Toho rána jsem se bál úplně všeho.
Nap***o mě snad milion způsobů, jak se to celý mohlo pokazit. Byl to snad ten déšť, který nám to měl zkazit?
Ale pak p***o to „ano“.
A když nám začali gratulovat naši nejbližší, došlo mi, že se už vlastně nemá co pokazit, že se ani nic nepokazilo.
Byl jsem s lidma, se kterejma vim, že můžu bejt kdykoliv a kdekoliv.
A ten den jsem si vzal nejlepšího kamaráda.
Člověka s gigantickým srdcem a nekonečnou láskou. Ale hlavně nádhernou ženu. ❤️
Ten déšť, kterej nás tak děsil, nakonec přinesl den, na kterej nikdy nezapomenu.
A vždycky, když prší, si na něj vzpomenu s nepopsatelnou radostí.
Neuvěřitelný, jaký má bůh smysl pro humor.
