24/03/2025
A jak to vlastně všechno začalo??
….. Jako obvykle, úplně nevinně a nenápadně ... Kolem nás létala covidová moudra, zákazy a proslintané roušky .. a my se s Ivanem i díky tomu měli možnost scházet častěji než jednou za uherský rok.
Jednoho večera, když zrovna přišlo z Inlet Theatre oznámení, že i tento rok je počet případných osob přítomných na představení omezen na sedmnáct a tudíž p***o definitivní rozhodnutí, že se na podzim žádná inscenace Divadla za rohem logicky tedy konat nebude, jsme si při kafi začali dělat legraci, že když tedy nemůžeme pomáhat s divadlem, je potřeba vymyslet něco, co nám to vynahradí.
Dělali jsme sice tou dobou poměrně pravidelný video pořad Krátký proces (pokec s kamarády i nekamarády o všem možném), ale covidová situace nám dost otravovala život a řada případných hostů právě tou dobou absolvovala svou panickou fázi, která realizaci bránila asi ze všeho nejvíc.
Vzhledem tomu, že natáčení Krátkého procesu nás postupně víc a víc vrhalo do vod video produkce, začaly z nás padat nápady spojené téměř výhradně s touto oblasti. Jako první přišly nápady na nějaké krátké vtipné scénky, dejme tomu ve stylu České sody nebo My Little Britain … No jo, ale kde vzít tak rychle patřičný počet dobrých nápadů, aby nešlo jen o pár desítek vteřin dlouhý výkřik do tmy, se kterým se budeme smolit kdo ví jak dlouho? Byli jsme natěšeni s něčím začít nejlépe hned druhý den 😀
A pak to přišlo .. natočme rovnou nějaký film!
Nadhodili jsme každý pár témat a začali si dělat poznámky na papír. Jediná omezení, která jsme brali do úvahy, bylo obsazení a částečně i případné lokace. Vzhledem k situaci s covidovým šílenstvím to musel být někdo, kdo buď panickou fázi má již zdárně za sebou nebo jí byl vzhledem k dostatečné mentální výbavě ideálně rovnou ušetřen. To, zda je schopen či schopna alespoň rámcově zahrát danou roli jsme v tu chvíli až tak moc neřešili.
Bylo tedy jasné, že zřejmě půjde o příběh s nevelkým počtem osob, odehrávající se ideálně v prostředí, kde kolem nás nebudou pochodovat zástupy zombies v rouškách.
Pracovně jsem od začátku s trochou nadsázky říkal, že chceme vlastně rozsahem točit takový příběh jako z bolševického cyklu Bakaláři 😀.
Během necelé hodiny jsme měli první list papíru popsaný řadou nápadů, ze kterých se začal klubat příběh, který nám od samého začátku připadal poměrně uspokojivý. Vlastně jsme doladili jen pár drobností, vesměs jen kvůli tomu, že nás pro některé varianty nenapadal vhodný odpovídající exteriér a začali psát první verzi scénáře. Ta se ukázala později i jako ta poslední a během natáčení jsme již měnili za běhu opravdu jen naprosté minimum věcí.
Zhruba kolem druhé hodiny ranní jsme tedy měli hotový scénář a v hlavě představu jaká to bude pecka.
Druhý den jsem vše přepsal do počítače, vytiskl a začala fáze plánování, jak a s jakým obsazením jednotlivé scény natočit po technické stránce, atd … ale o tom zase třeba jindy 🙂
