14/02/2024
Dneska není jen Valentýn, ale i výročí Bleděmodré Tečky.
14. února 1990 se sonda Voyager1 nacházela 6 miliard kilometrů od nás, daleko za oběžnou dráhou Neptuna a chystala se opustit naší sluneční soustavu.
Slavný astronom Carl Sagan poprosil NASA ať sondu otočí, aby se naposledy podívala a udělala pár snímků planet. Mezi nimi byl i tento snímek planety Země. Sagan fotku okomentoval těmito slovy :
Z tohoto vzdáleného pohledu se Země nemusí zdát nijak zvlášť zajímavá. Ale pro nás je to jiné. Zvažme znovu tu tečku. To je tady. To je domov. To jsme my.
Na ní každý, koho máte rádi, každý, koho znáte, každý, o kom jste kdy slyšeli, každý člověk, který kdy byl, prožil svůj život. Souhrn našich radostí a utrpení, tisíce sebevědomých náboženství, ideologií a ekonomických doktrín, každý lovec a sběrač, každý hrdina a zbabělec, každý budovatel a ničitel civilizací, každý král a rolník, každý mladý zamilovaný pár, každá matka a otec, dítě plné nadějí, vynálezce a objevitel, každý učitel morálky, každý zkorumpovaný politik, každá "superstar", každý "nejvyšší vůdce", každý světec a hříšník v dějinách našeho druhu žil tam - na smítku prachu zavěšeném ve slunečním paprsku.
Země je jen malým jevištěm v obrovské vesmírné aréně. Pomyslete na řeky krve prolité všemi těmi generály a císaři, aby se ve slávě a triumfu mohli stát na chvíli vládci malého kousku tečky. Pomyslete na nekonečné krutosti, které obyvatelé jednoho koutu tohoto pixelu páchají na sotva rozeznatelných obyvatelích jiného koutu, na to, jak častá jsou jejich nedorozumění, jak horlivě se navzájem zabíjejí, jak vroucí je jejich nenávist.
Naše postoje, naše domnělá vlastní důležitost, marná představa že máme ve vesmíru nějaké privilegované postavení, jsou tímto bodem bledého světla všechny zpochybněny. Naše planeta je osamělou skvrnou ve velké obklopující vesmírné temnotě. V našem neznámu, v celé té rozlehlosti, není žádný náznak toho, že by odjinud mohla přijít pomoc, která by nás zachránila před námi samými.
Země je zatím jediným známým světem, kde se ukrývá život. Nikde jinde, alespoň v blízké budoucnosti, není místo, kam by se náš druh mohl přestěhovat. Navštívit, ano. Usadit se, zatím ne. Ať se nám to líbí nebo ne, Země je v tuto chvíli místem, kde se tyčíme.
Říká se, že astronomie učí pokoru a buduje charakter. Není snad lepšího důkazu pošetilosti lidské sebestřednosti, než tento vzdálený obraz našeho malého světa. Pro mě zdůrazňuje naši odpovědnost jednat k sobě laskavěji a chránit a opatrovat bleděmodrou tečku : jediný domov, který jsme kdy poznali.