04/07/2025
Tohle jsem dlouho nechápala.
Jak!?
Jak se mám uklidnit, když potřebuji právě teď zaplatit nájem, právě teď chytit vlak, právě teď někam přijít včas...
Co ale teprve, když jde třeba o emoce. Zrovna pláču ve vlaku, s pocitem, že se mi srdce rozpadá na kusy, protože mě nikdo neslyší.
Můj hlas nezní.
Čím víc křičím, ať přestanou, tím méně mě slyší.
Slzy se mi řinou po tváři a nejsem schopná půl hodiny mluvit. Pak zašeptám.
Dost.
Všichni se zastaví.
Slyší to i přes tu vřavu.
Já se neslyším. Mám pocit, že mi z hrdla nevyšel žádný zvuk.
Přemýšlím nad tím, jak to sedí.
Čím méně se toho hýbe ve mně, tím více se toho hýbe v okolí.
A opačně.
Právě teď se toho ve mně hýbe tolik...a okolí konečně ztichlo.
Pak je tu ještě sebepoznání, kultivace, duchovní stezka. Zvláště oblast manifestací - stvořit si dokonalé zdraví, rozvinout super schopnosti, vydělávat miliony v dokonalé práci... Všechno hned a lusknutím prstů!
Jinak nejsi dost magic!
Nejsi dost seberozvoj.
Klademe na sebe obrovské nároky a tlačíme a tlačíme a tlačíme a jsme z toho vyčerpaní. Přitom výsledky nepřichází tak rychle.
No a pak povolíme.
Objevila jsem svého vnitřního Posouvače a musela ho od té marné dřiny silou odtáhnout. Jinak by se byl tím marným tlačením úplně uhnal.
Když jsem ho objala a pochovala, celý roztál.
Netušil, že by mohl existovat onen slastný pocit naprostého bezpečí, klidu a zastavení.
Zvu tě objevit tvého Posouvače a pro dnešek mu dát volno.
Ať poznáš hojnost nadhledu, uvědomění a rychle se plnících záměrů.
