07/01/2026
Mrzne až praští. Nezapomínejme na naše opeřené přátele kolem stájí. Perfektní a čtivý manuál od Hely Smutné vám poradí, jak pomoci, ale neuškodit. Kdy začít přikrmovat, jak často a čím, co ještě ptáky ohrožuje a další zajímavosti. Za všechny ptáčky prosím o přečtení.
JAK V ZIMĚ (NE)ZABÍJET PTÁKY
Text: Helena Smutná
Foto: web ČSO, archiv autorky
„Paní, prosím vás, nekrmte labutě tím pečivem...“
„Proč? Dělá se to odjakživa a já mám labutě ráda!“
„Protože je zabíjíte. Je v tom sůl a další věci, které jim škodí a mladé labutě už pak třeba nebudou nikdy létat…“
„Ale prosím vás, co je to za výmysl. Vždyť se podívejte, jak žadoní. To by nedělaly, kdyby jim to škodilo, nejsou přece hloupé.“
Je to marné. Vykládat o syndromu andělských křídel, tedy o zdeformovaných křídlech mladých labutí, které proto nikdy nevzlétnou a o tom, že labutě jsou býložravé? Neuvěří. Rohlík je přece rostlina, no ne?
Dostupná strava nebo jed?
Už je to tak. Spousta zvířat volí nejdostupnější potravu – zejména když je zrovna ta část roku, kdy se počítá každičká energie, kterou je pták schopen nastřádat. A pak může nastat to, před čím varuje krmivářská literatura u koní: skrytý hlad.
Přilepšování je „IN“
Přilepšování ptákům na zimu je fajn. Člověk má pocit, že dělá cosi správného, že pomáhá, a k tomu všemu je to i hezké na pohled. Třeba ve Velké Británii se v zimě krmí úplně všude a tak vydatně, že část populace stěhovavé pěnice černohlavé úplně změnila svou migrační trasu a zimuje tam. Je to totiž výhodné. Pěnice se na jaře dříve vrátí na svá hnízdiště, rychleji je zaberou a mohou tedy vyhnízdit úspěšněji.
Internet i knihkupectví jsou plné návodů, jak ptáky krmit, jak vyrobit krmítko, jak tuhleto a támhleto, kupte si tenhle dalekohled a náš atlas, foťák jedině s pořádným zoomem, schovejte se za okno a můžete se kochat. Navíc je to sypání do krmítek ekologické a moderní. Milovníků ptáků přibývá rychleji než znalostí o ptácích.
Chování ptáků se navíc často i velmi liší podle různých nadmořských výšek a biotopů. S tím souvisí i výskyt různých druhů. A ti mají v různé době různé potřeby.
Tento článek píšu speciálně pro lidi od koní. Protože ti bývají velice dobře vycvičenými pozorovateli zvířat! Navíc pro krmení a vůbec péči o ptáky platí přesně to samé, jako pro péči o koně: je nutné přemýšlet o tom, co dělám, proč to dělám, kdy, jak a čím. A pozorovat a pozorovat…
Jak ptákům v zimě neublížit, ale pomoci?
Zejména volbou vhodného krmení. Mělo by být co nejvíce podobné jejich přirozené potravě v zimě. Mnoho druhů je částečně hmyzožravých a částečně zrnožravých; třeba vrabci. Hmyzem krmí své mladé (což sedláci věděli, a proto vrabce nevyháněli). Totéž dělají špačci; ti jsou kupodivu pleniteli vinohradů poměrně krátkou dobu. Ještě na přelomu 19. a 20. století je vinaři i sadaři vnímali jako velké pomocníky. Ale jak mizela v krajině voda, špačci se naučili ji nahrazovat a už je to nikdo neodnaučí (příčin může být víc, jistě… ale ta voda nezmizela sama od sebe, ale zásahem člověka).
Vhodné krmivo, tedy různé zrní či bobule – je nutné místně vypozorovat. U nás na jižní Moravě nejlépe uspějete se slunečnicí černou, která je jednak energetická a jednak menší než slunečnice pruhovaná (ta se hodí stejně spíš pro papoušky).
Vhodná krmiva
Vhodné je proso, mák, lněné semínko, šípky, zkusit můžete i různé druhy obilí, omelky z něj, zbytky po seně, ovesné vločky. Velmi vhodné je i jablíčko.
Nevhodná krmiva
V žádném případě nedávejte ptákům exotické ovoce, zbytky z kuchyně, cokoliv nahnilého či plesnivého. Opravdu, gram soli může ptáčka zabít; potíž je v tom, že to neuvidíme. Nemocný pták se většinou ukryje. A na krmítku ho nahradí jiný. Jak je to možné? Když jste v létě u domu pozorovali dva páry sýkorek a najednou jich máte na krmítku dvacet? Vysvětlení je jednoduché. Názory o stálosti nebo stěhování jednotlivých druhů se
v průběhu posledních let velmi změnily. Kroužkováním a podobnými postupy se zjistilo, že velmi mnoho druhů se na zimu přesouvá na jih – nebo prostě jinam. Takže ty sýkorky, co jste vídali v létě, nejsou ty, které máte v zimě u krmítka. Ty jsou odněkud ze severu. Tedy – většina. Oni si ptáci totiž dělají, co chtějí :-). Také jsou druhy, které se přesouvají do nižších nadmořských výšek. Například čížci (malincí zelenohnědí ptáčci s černou hlavičkou). Za velké zimy jim všem také klesá úniková vzdálenost. Co bylo v létě plaché, vás najednou pustí na tři metry.
Pestrá strava
Potřeba různé potravy se ptákům ovšem také v průběhu zimních měsíců může měnit. Takže i nabídka by se měla občas změnit, zpestřit – co nepřijímali v prosinci, mohou potřebovat koncem února. Například u nás je to lůj či lojové koule. A na ty velký pozor! Snadno se zkazí; ty koupené někde ve velkoobchodě zkysle páchnou už při koupi. Nejlepší je udělat si svůj z loje syrového – návodů je na internetu hodně a každý kutil i kuchař si přijde na své. Ono stejně nejdůležitější je nedávat do něj sůl.
A nikdy nezapomínejte dávat ptákům vodu. Vhodný je třeba podklad pod truhlík, lépe tmavé barvy. Vodu vyměňovat denně. A ne, ptáci skutečně nenastydnou.
Krmítka
Dejte si záležet na tom, kam krmítko umístíte. Krmítko může být talířek, dřevěná krása tvaru hradu nebo pet láhev. Je potřeba zajistit, aby do něj nepršelo, aby vítr nevyfoukal obsah a hlavně – aby bylo bezpečné.
Ptáci – zejména ti zimou oslabení – jsou vítanou potravou pro ledaskoho. No, i takový krahujec musí něco ž**t a ptáky on nejradši, ale usnadňovat mu to zas nemusíme. Což se nám bohužel povede, pokud dáme krmítko například ke zdi nebo na okno, kde bude omezený prostor pro útěk. Vhodné je tedy takové místo, z nějž ptáci vidí poměrně daleko a mohou tak predátora spatřit včas. A pak se postarat o to, aby měli také uniknout KAM.
Takže vhodnou volbou je místo, v jehož blízkosti je větší, nejlépe trnitý keř nebo hustý strom s tenkými větvemi, který ale příliš nezakrývá ten výhled. Protože ptáci zobou různě – sýkorka přiletí, vezme zrnko a pryč (většinou právě do toho keře), kde si zrnko zpracuje, vrabci mají strategii úplně odlišnou – nacpou se do krmítka tělo na tělo a nezobne si nikdo jiný. Dokud nepřiletí nějaký silnější pták, například dlask, který je vyleká. Nebo strakapoud. Nebo kos, který často udělá úplně to samé jako ti vrabci, jen s tím rozdílem, že si na to stačí jediný a sám.
Znáte úsloví „jako když střelí do vrabců“? Přesně tohle se stane, když se přiblíží nebezpečí. Krahujec, poštolka, kočka, kuna… a celá ta banda se velice hbitě rozletí všemi směry (i tím toho nepřítele zmatou).
A tady nastává ten správný čas zmínit jedno z největších nebezpečí, které ptáky čeká, a to nejen v zimě, ale po celý rok. Tím je tabulové sklo a další technické pasti.
Ptáci sice mají ultrafialové vidění, ale sklo nechápou. A sklo zrcadlí okolní krajinu. Ptáci ho tedy nevidí jako pevnou překážku a domnívají se, že jím proletí. Ozve se rána, ptáček leží na zemi otřesen nebo mrtev. Pod některými architektonicky oceněnými budovami se dají mrtvolky ptáků sbírat lopatkou. Buďme rádi, že některé informace konečně dorazily k pachatelům dálničních stěn; už tam nelepí černé siluety havranů co metr jedna (a bůh ví, kde na těch havranech byli, ti jsou docela hodní a malých ptáků si nevšímají). Začínají se tam dávat pruhy z UV materiálu, který ptáci jako pevnou překážku vidí. Aleluja. Pokud jsou max. 10–12 cm od sebe, ovšem. Také existují folie na sklo či průhledná umělá hmota s toutéž funkcí.
Kdo máme doma takto se ptákům jevící okno, nota bene blízko krmítka nebo v jejich letové cestě, můžeme udělat totéž. Na webu zelenadomacnost.com v sekci Ptáci jsou snadno k nalezení a koupi UV nálepky různých tvarů a velikostí za rozumné peníze. Ty poskytnou výbornou službu tím, že nám uvnitř nevezmou světlo, protože jsou průsvitné, ale ptáci to vidí jako pevnou zeď, skrz kterou se proletět určitě nepokusí. Výrobce píše, že se mají za rok či dva vyměnit, my je máme na oknech už desátý rok a fungují pořád. Jen je důležité, aby byly nalepeny ZVENKU – když je nalepíte zevnitř, bude odraz na skle stejný jako předtím, takže to bude k ničemu. Stejně tak nefunguje zatažená záclona či vnitřní žaluzie. Bohužel.
Nechtě ovšem ptákům chystáme i další technické pasti. Neochráněné komíny, sudy s vodou, bazény, okapy, kanály… Projít si celý svůj pozemek a prohlédnout si ho očima malého ptáčka (když tam spadne, dostane se taky ven?) je tedy velmi dobrý nápad. Když to navíc spraví kousek pletiva, prosba kominíkovi, v sudu kousek čehokoliv plovoucího, co se neobrátí, když na to zmáčený pták vyleze...
Kdy přikrmovat
Na podzim bývá v krajině potravy dost – spíše tragicky ubývá ptáků než té potravy. Ovšem chceme-li ptáky krmit, je vhodné začít už někdy v listopadu. Jde to i později; jen nám bude trvat déle je přilákat.
Ptáky v zimě krmíme spíš pro svou radost, pravda, ale někdy to opravdu přijde velmi vhod. Nejnebezpečnější období pro přežití všech druhů je:
několikadenní ledovka
silný mráz
vysoká vrstva sněhu
V takových dnech, i když jsme ještě krmit nezačali, stačí zrní rozhodit po okolí; po zahradě, kolem výběhů, na střechu krmítka, kamkoliv. Ptáci mají velmi dobrý zrak a napodobují chování jiných – energetické nakrmení v takový čas jim skutečně zachrání život. Pokud něco dobrého rozhodíme i po zemi dál od domů, pomůže to i druhům, které na krmítko nechodí. Začneme-li sypat do krmítka třeba až v lednu, nasypeme trochu na stříšku, a ono se to taky ujme.
Jen pozor! Jakmile začneme krmit, nesmíme přestat.
Ti ptáci, co nám létají na krmítka, mívají většinou tak 15–25 gramů. Velice rychle přijdou o energetickou zásobu, a vědí to. Jistě, mají křídla a mohou se přesunout někam jinam. Jenže pokud jsme je navykli na určitý přísun krmení, počítají s ním. Nemusí to být po celý den (například sýkorky si rády v krmítku přilepší, ale pak stejně odletí někam, třeba k ovocným stromům, kde zdatně vyzobávají zimující hmyz a jeho larvy s přesností hodináře s pinzetou. A moudrý sadař jásá...
Jenže když je ošklivo a tu zásobu, se kterou počítají, najednou nenajdou, může se snadno stát, že jim nebude energie stačit k přeletu na lepší místo. Načepýří se, ukryjí… a už je neuvidíme. Ani jejich mrtvolky ne. To je důvod, proč ptáky v zimě krmit. Tedy pro svou radost, pro edukaci našich dětí (co lépe znám, to více chráním), a – nakonec i pro ně.
Čeho chceme dosáhnout?
Když krmím v zimě ptáky, někteří zůstanou – nebo ti zjara se navrátivší je napodobí. Vida, tady je dobré místo k životu! V předjaří se vracejí i ty malé druhy, které spadají do ornitologické kategorie UHP („univerzální hnědý ptáček“). Budníček menší – jeho „cilp – calp“, trochu podobné zpěvu sýkorky koňadry, která začíná zpívat už v půli ledna. Zpěv budníčka je známkou opravdu se blížícího jara; sám se ale na krmítku neobjeví. Zvonohlík zahradní se svým nekonečným vrzotem protahuje ve větších hejnech a rád si pod krmítkem na zemi přilepší na další cestu. Protože právě tehdy je největší nouze o potravu. Stará už moc není a nová ještě nenarostla.
Takže i když se kolem začíná trochu zelenat, tehdy je právě doba pro ptáky velice náročná. Ti, kteří pokračují v tahu někam na sever, potřebují na tu cestu zásobu energie, a ti, kteří se právě vrátili, jsou vyčerpaní. Je vhodné tedy v té době zvýšit své úsilí a sypat a sypat.
Obvyklí strávníci jednoho krmítka spotřebují za zimu asi 25–40 kg slunečnice a jiného zrní. Lépe je zásobit se zavčas.
Poslední úskalí
Tím je krmítková nákaza. Čím menší krmítko a čím více strávníků, tím větší nebezpečí přenosu. Nakaženého ptáčka poznáte snadno – ztratí plachost, sedí načepýřený klidně i přímo v krmítku, některé nemoci jsou i vidět. Pokud se takový jedinec na krmítku či pítku vyskytne, je nezbytné okamžitě přestat krmit a buď celé krmítko i pítko vyměnit, nebo vydezinfikovat.
Z tohoto důvodu je vhodnější mít více malých krmítek než jedno velké. Nedochází pak k vysoké koncentraci krmících se ptáků a tím k přenosu nemocí, kterých poslední dobou přibývá.
A co ti ostatní?
Jsou druhy, které u nás přezimují a na krmítko opravdu nepřiletí. Co s nimi? Když byla před lety ta opravdu tuhá a dlouhá zima, vyhynula hlady skoro celá populace našich ledňáčků říčních. Jistě – toky zamrzly a oni nic jiného než rybky a vodní hmyz nežerou. Když se toto přihodí, je pro ty vaše lehká pomoc. Máte-li blízko nějaký – jakýkoliv – vodní tok a ledňáčky jste na něm už dřív pozorovali, najděte si místo, kde se snadno dostanete k samému břehu a každý den (podle teploty i dvakrát) ve svém dosahu rozbíjejte led, resp. nedovolte mu, aby díru uzavřel. Strčte do ní nějaký větší klacek, na který si ledňáček může sednout a lovit ve vodě. Nepotrvá mu dlouho, než to místo najde… Ledňáčci jsou velmi teritoriální; své mladé vyženou, aby si našli teritoria vlastní, a drží se ve svém celé roky.
→ Dravci a sovy
Sedláci mívali celý valník čehosi, čemu se říkalo berličky. Je to toto:
(viz foto)
Na podzim berličky rozvezli po loukách a polích, strčili je do země, pokud možno pevně, klidně dvacet metrů od sebe, a na jaře je před kosením či setbou zase posbírali. Ovšem berličky jsou velice vhodné po celý rok. V době obrovských lánů mají dravci a sovy opravdu problém potravu vyhledat – chybějí jim potřebné pozorovatelny. Tak pokud můžete, pár berliček si vyrobte a dejte na různá místa. Sbohem, myši a hraboši! Zda je berlička využívána i sovami, snadno zjistíte – vrší se pod ní vývržky (zbytky myší a hrabošů, které sovy po strávení zase vyvrhnou).
→ A jeden z maličkých
Tím je střízlík obecný. Je opravdu maličký, žije při zemi, je maskovaný a málokdy k vidění. Ovšem má silný hlas, až natolik, že když si přehrajete jeho zpěv ze záznamu, pravděpodobně zjistíte, že někde u vás bydlí. Možná jste si jen mysleli, že je to myš, protože pobíhá po zemi stejně čile. Střízlíci jsou kupodivu stálí, i když přísně hmyzožraví. Jak přesně dokážou přežít zimu, se přesně neví (jako mnohé další věci kolem ptáků), ale ví se, že usilovně hrabou v různých hromádkách loňského listí, různého šouší a podobně. Tam nacházejí svou potravu. Shrabávat a ničit spadané listí jim tedy v tomhle úsilí brání. Pokud něco takového chystáte, zkuste listí (samozřejmě kromě toho napadeného nějakým škůdcem) neshrabávat úplně, ale nahrnout někam pod stromy. Jednak tím ulehčíte zimu i těm stromům, ale i střízlíkům, na jaře kosům, ježkům a vůbec všelijaké drobotině. A pozorujte a vypozorujte potřeby svých strávníků. Každý je jiný, druhově i krajově; co platí u nás, neplatí v Krkonoších.
Také nezapomeňte fotit! Na Facebooku existuje skupina s názvem Ptačí poradna, kde vám ochotně určí, co vyfotíte – jen uveďte datum a lokalitu (proto to také ornitologové dělají: aby získali tato důležitá data o výskytu druhů). Není vůbec žádná ostuda se ptát. Uvidíte, přijdete tomu na chuť!
Proč se o ptáky zajímat?
Rozhodně je dobré vědět, kdo žije v našem okolí. Ptáci úžasně přesně ukazují stav naší krajiny právě svým výskytem. Pokud někde mizí dříve běžný druh, víme jistě, že mu scházelo něco zásadního. Potrava, voda, úkryt, možnost hnízdění. Například velmi mnohé druhy hmyzu, jimiž se ptáci v sezóně živí, jsou z našeho pohledu „užitečné“ nebo přinejmenším pro krajinu nezbytné. Zmizí-li ti, ukážou nám to často právě až ptáci. Je to celá pyramida souvislostí, která začíná někde v půdě u jednobuněčných organismů a končí, řekněme, velkými dravci.
Tento článek vychází v lednu. Musím tedy dodat ještě jednu věc: právě teď je potřeba vyvěsit ptačí budky, aby si na ně ptáci včas zvykli. Prosím, ne stlučené z pár prkýnek a s tyčkou před vletovým otvorem! Takové budky jsou velmi snadno napadnutelné všemi možnými útočníky; dostane se do nich strakapoud, lasička, ta tyčka usnadní kočce hledání packou. Jako u koní, i u ptáků platí, že cokoliv činím, musím vědět alespoň trochu, kudy na to a proč. Snad jsem dnes trochu pomohla.
