,,Málo co hraje v lidském životě tak důležitou roli jako vlaky.. Vlaky jsou totiž ještě důležitější, něž lidský život sám." Nový rozhlasový obtýdeník o fenoménu ŽELEZNÉ DRÁHY. Pro Vás všechny, kteří jezdíte vlakem a přijde vám to až příliš samozřejmé, pro ty všechny, kteří při cestování vlakem pociťují v koutku své tulácké duše jemné mrazení a šimrání v oblasti pupíku.
Česká železnice zažívá v pos
ledních letech nadějný comeback, modernizuje se vozový park, přibývají dopravci, zvyšuje se rychlost, ztuchlé, neživotně setrvačné soukolí se dalo do pohybu, do šedobezbarvé krajiny opět přišlo jaro. Naše vlast disponuje jednou z nejhustších železničních sítí na světě, v podstatě je pravidlem, že v každém okresním městě je nádraží, mnoho železničních zastávek je utopeno v lesích, koleje vedou i tam, kde bychom je nehledali, protože koleje si někdy najdou nás, české lokomotivy mají světový zvuk a to vše z ní dělá specifickou součást naší kultury, která stojí za pozornost.
Železnice jako technický sociokulturní fenomén moderní epochy již půl druhého století zásadně utváří náš společenský i geografický prostor, dává našim, stále více zmateným, životům struktura a řád, jehož je sama symbolem, byla a je nástrojem mnoha historických etap, zmenšuje vzdálenosti, dělá nás bližšími, propojuje osudy lidí i krajů. Mezi výchozím bodem A a cílovým bodem B je dráha, na které se děje něco zvláštního. Útroby vlaku dávají samotné cestě nenapodobitelný obsah. Tento fenomén ale neutváří jen vlaky a dvoukolejná silueta železné dráhy, plazící se reliéfem krajiny, nebo procházející napříč městskou zástavbou. Svět železnice jsou také nádraží a nádražky – stravovací a napájecí zařízení nejvýše 3 cenové kategorie, impozantní viadukty a hluboké tunely, opuštěné tratě, dálkové noční vlaky s lůžkovými vozy, parní lokomotivy, každodenní dojíždění do práce, prázdniny u babičky, náhodná seznámení v kupé.. Ptáte se proč právě vlaky? Odpovím vám, že nevím. Protože VLAKY SI VYBRALY MĚ, ne já je. Zeptejte se raději jich..