05/07/2025
Jsem starý konzervativec, muž, který už nevěří, že tohle má smysl.
Dívám se před sebe, ale vidím hlavně to, co bylo.
Dřív jsem býval hrdý. Teď jjen naštvaný. Na svět. Na lidi. Na pokladny bez lidí. Na banky bez poboček. Na novinky, které přišly tak rychle, že si nestihl ani sednout.A nejvíc jsem naštvaný, že už se mě nikdo neptá. „Všechno dělají proto, abys byl ztracenej, když jsi starej, seš pro ně problém. Nepípáš, nezvedáš apku, nemáš QR kód. Seš balvan v proudu, který překáží.“ Když jsem šel naposledy platit složenku, poslali mě pryč. „To už se dělá jen přes internet.“
„A když ho nemám?“ ptám se ? „To musíte mít.“
A teď do třetího pádu . Tady začíná jeho hněv starého muže. Ne proto, že by nechtěl. Ale protože se ho nikdo neptal, jestli chce. Nový svět přišel bez pozvánky , a rovnou mu přestavěl celý dům.
Nenávidí samoobslužné pokladny. „To je jako kdybys měl dělat práci za ně. Nakoupíš, pípáš, platíš, a ještě ti to nefunguje. A vedle tebe stojí holka s plastovým úsměvem a říká zkuste to znovu. Ne, děkuju. Já chci člověka, ne automat.“
Placení kartou? „To není placení. To je, jak když mávneš kouzelnou hůlkou a doufáš, že ti něco zůstane. Aspoň když držím stovku, vím, že jsem ji měl.“
Online bankovnictví je slovo, kterému nevěří.
„Banku jsem měl za rohem. Zavřeli. Řekli mi, že mám používat internet. Jenže když ti je přes šedesát a celej život sis dělal poznámky do bloku, je internet džungle, ve který tě sežerou první reklamy. Já nechci žádný aplikace, já chci ženskou za přepážkou, co se usměje.“
Vadí mu i svět kolem.
Vadí mu cizinci. Ne že by měl něco proti konkrétním. Ale je jich moc. A nejsou „od nás“. Nechodí na brigády. Nezdraví. Nedrží dveře.Vadí mu, že je v obchodech deset druhů čokolády, ale chleba se už rozpadá druhý den. Vadí mu, že so**ed má pět aut, ale nikdy nepozdraví.
Vadí mu, že lidé nevědí, kolik stojí mléko, ale přesně vědí, kolik stojí nový iPhone.
Jeho svět už mizí
Ještě má doma rádio. Přepíná mezi stanicemi, hledá „normální řeč“. Ale všude jen podcasty, anglická slova, reklamy. Tak si uvaří kafe, vezme si sešit a sepíše nákup rukou, kterou už občas zradí třes.Večer si otevře pivo a pustí televizi. Prý chytrou.
„Dřív byla televize blbá, ale rozumná. Teď je chytrá – a nedává smysl.“
A přesto nezahořkl. Jen se odmlčel. Dívá se, pozoruje, kroutí hlavou. Občas si zanadává, ale pak vstane, popotáhne kabát a jde si po svém. Stále věří, že je svět aspoň trochu v pořádku – dokud se drží jeho pravidel.
A možná že v tom je celý jeho konzervatismus:
Nechce zastavit čas. Jen nechce, aby ho přejel.