14/07/2025
Vláda, která nevládne, a opozice, kterou nelze brát vážně
Vážně. Tohle má být jakože demokracie? Vláda, která kdysi slibovala změnu, transparentnost, lepší časy ,teď připomíná partu manažerů z korporátu po firemním večírku. Něco se rozhodne, něco se slíbí, ale výsledek? Nic. Jen chaos, inflace, únavné výmluvy a permanentní pocit, že si z nás dělají legraci.
A teď opozice. To má být ta alternativa?
ANO s Babišem, který jako by pořád čekal, že ho někdo zavolá zpátky do Strakovky. Ten člověk je jako nezvaný host, co už dávno měl odejít, ale pořád stojí mezi dveřmi a loudí kafe. A jeho proslovy? Kombinace marketingu, starých slibů a pseudolidovosti, co by se vešla na leták k akci "Uzeniny týdne".
Stačilo s Kateřinou Konečnou, která by nejradši zastavila dějiny někde v roce 1984, pokud možno se sovětskou hymnou v pozadí. Její představa budoucnosti připomíná muzeum, do kterého omylem pustili Wi-Fi.
Pak Reichel, influencer na plný úvazek, co má pocit, že když má drahý sako a tři hesla o „normálnosti“, je z něj lídr. Spíš to ale vypadá, že jen přepnul z TikToku na volební leták.
Okamura? Věčně ukřivděný, věčně vyřvaný, věčně mimo. V každé větě slovo „vlast“ a „referendum“, ale když přijde na věc, tak je to hlavně o tom, jak se udržet v čele SPD a hrát si na hrdinu za peníze daňových poplatníků.
A Filip Turek – hranatá hlava, co vypadá jak castingový omyl z akčního béčka. Hraje si na Machra, ale hloubka jeho projevů končí u „zrušíme to“ a „uděláme pořádek“, bez jediné konkrétní myšlenky, která by nepůsobila jak opsaná z komentářů pod novinkama.
Takže tu máme vládu, která zklamala. A opozici, která děsí. Zbývá jen zoufalství, ironie… a tichá modlitba, že se třeba objeví někdo normální. Jenže i Ježíš měl aspoň partu apoštolů. Tady máme leda partu statistů.
Tolik já a můj umělý asistent. Z tímhle se dají vyhrát i volby. Ovšem údajně je to originál. Sám se v tom poznávám. Jen ta rychlost mě děsí.