Nakladatelství Fortna

Nakladatelství Fortna Nakladatelství Fortna (dříve Spolek přátel krásného slova) podporuje šíření inteligentní

Nakladatelství Fortna (dříve Spolek přátel krásného slova) podporuje šíření inteligentní literatury, a také rozvoj literatury psané ženami.

Představujeme DESÁTOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legendHelena Žáková: LiberdadeO čem je povídka?...
04/10/2025

Představujeme DESÁTOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legend

Helena Žáková: Liberdade

O čem je povídka?
Mladá žena se po osobním krachu vydává zpět do Porta, kde kdysi prožila silné chvíle. Spolu s místním detektivem, jehož cynismus a ironie kontrastují s její zranitelností, se snaží najít něco, co ztratila. Brzy se ukáže, že skutečný důvod její cesty leží hlouběji – a útěk se přerodí ve skutečný návrat.

Ukázka:
Tolik jsem milovala oceán… Přála jsem si běhat po hladině a utíkat do tajemných dálek. Kéž by to jenom šlo. Nyní jsem chápala staré Portugalce, kteří chtěli vědět, co se nachází tam dál, chápala jsem i Caya Carpa, který se mořem vrhl vstříc lodi převážející Santiagovo tělo… A pak uvěřil. Jako já. Kdysi. Uvěřila jsem v zázraky a uvěřila jsem, že se vrátím, jen jsem netušila, že to bude trvat osm let. Cítila jsem se šťastná a zároveň tak trochu ztracená a osamělá. Dlouho jsem v nic nevěřila. Ale Matosinhos, která probudila k životu legendu o Rytíři mušlí, se to svou atmosférou snažila změnit.
„Vrátila ses,“ promluvil na mě. „Bem-vinda, Klaudie… Je to už pěkná řádka let, ale poznal bych tě i po dvou stoletích. Vůbec ses nezměnila.“
Stál přede mnou opálený brazilský surfař s polodlouhými vlasy, kterého jsem naposledy viděla před osmi lety. Santiago! Pamatoval si mě. Doufala jsem v to! Vlastně jsem doufala, že ho zase potkám, i kdyby si mě pamatovat neměl. Tenkrát se mi líbil… A nikdy jsem na něj nezapomněla.
„Jo, vrátila,“ přisvědčila jsem anglicky a pokusila se o úsměv.
„Potřebujeme vyprázdnit lednici v baru. Pomůžeš nám? Dáš si Kingswood?“
Jeho nabídka, vyřečená v portugalštině, mě ubezpečila v tom, že řeč, kterou jsem se před lety pracně naučila, mi z hlavy tak docela nevypadla. Zároveň mě jeho slova probrala. Vzpomněla jsem si, co tady dělám nebo alespoň o čem se všechny včetně sebe snažím přesvědčit, že tady dělám… „Neměla bych tu popíjet, když ani nevím, kde mám manžela,“ prohlásila jsem a cítila, jak strašně je ta portugalská věta neupřímná.
„Manžela?“ Brazilec vyvalil oči. „Tak pojď,“ pobídl mě po chvilce váhání.
Pokrčila jsem rameny a následovala ho do baru s průsvitnou plastovou zástěnou proti větru. Posadila jsem se na bílý sedací pytel a nechala si od jednoho z pěti dalších kluků podat cider.
„Nebudu se ptát, co se stalo. Nezáleží na tom,“ pravil Santiago. „Zajímá mě jen jedno… Kdy ses vlastně vdala?“

Pokud vás povídka zaujala a chcete vědět, jak příběh dopadne, pořiďte si antologii Ozvěny portugalských legend: https://www.libristo.cz/cs/kniha/ozveny-portugalskych-legend_48883883?gad_source=1&gad_campaignid=2057959912&gbraid=0AAAAACxr96ssCXGiUWeFevrp9eJBrNjlr&gclid=CjwKCAjwi4PHBhA-EiwAnjTHuVN2r_Etg6kKWMAr4wCcRoKigi8gi-cFO0vu8OhzXoRAyBdqB97-7xoCgJAQAvD_BwE

Představujeme DEVÁTOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legendMiroslav Hájek: Skleněný výtah, Havel a k...
25/09/2025

Představujeme DEVÁTOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legend

Miroslav Hájek: Skleněný výtah, Havel a kachlička

O čem je povídka?
V hospodě U Jelínka i v útulné kavárně se ve stejný den vypráví o téže dovolené – ale každý po svém. Jarek i Malenka se vracejí z Portugalska, každý se svým pohledem, zážitky i způsobem sdílení: on mezi štamgasty s pálenkou a fotkami z mobilu, ona mezi kamarádkami s olivovým olejem, vínem a keramickou dlaždičkou. Někdy víc než samotná cesta formuje naše vzpomínky to, komu je vyprávíme.

Ukázka:
„Tak co Portugalsko?“ zazní z davu kolemstojících.
„Docela dobrý. Hotel špica, jídlo pro mě tedy super; jinak, to víš Atlantik, voda nějakých třiadvacet, Maledivy to nejsou, ale mně to nevadilo, stejně mám radši bazén,“ stručně shrnuje svou dovolenou Jarek. A samozřejmě vyndává ze zadní kapsy kalhot smartfon, aby společnosti předvedl své zážitky v obraze…
Dělává to vždycky, když se odněkud vrátí. V devadesátkách přišel tak nějak, čert ví jak, k penězům. Nikdy nemluví o tom, zač si pořídil landhaus na kopci kousek od sjezdovky v lyžařském středisku Obergurgl-Hochgurgl v rakouských Alpách, co se pyšní titulem nejdražšího lyžařského střediska v Evropě. Tu horskou chalupu má na zimu, na lyže. Jarek stále rád lyžuje. Zamlada to dotáhl až do sjezdařské juniorské reprezentace. Na druhou stranu ale má rád i teplou vodu… Takže Maledivy, Bali, Mauricius a tak… Když není na lyžích. Tentokrát to byl portugalský jih, Algarve, Albufeira, tedy něco jako Saint-Tropez na portugalský způsob.
„Jak říkám, pět hvězd, takže všechno fajn, jen jedna věc mi tam vadila… tedy vlastně dvě.“
„Neměli tam plzeň,“ prohodí někdo z tlačenice u pípy.
„Ani ti nevím. Ale já schválně zkoušel to jejich pivo. A docela jsem čuměl. Jedno se jmenovalo Ságreš, druhý Superbok, obojí dvanáctky a fakt to šlo pít. Akorát, že se s nima borci obsluhy dost naběhali; točí tam totiž do třetinek. A pak hlavně…“ Jarek ukazuje společnosti další obrázky v mobilu: „Ten hotel je na útesu nad vodou, snad tak nějakých padesát, šedesát metrů. Takže jsem měl možnost rozvalit se nahoře u bazénu, kde byla obsluha s tím točeným, anebo jít dolů na pláž k vodě. Tak jednak těch schodů dolů bylo snad na stovky a pak tam dole sice byl i hotelový bar, ale měli jen lahváče.“
„A já myslel, žes tam jel hlavně na golf…“ prohodí někdo z posluchačů.
„No to jo, hřiště primový. Dobrej fór je, že v klubovně tam mají ceduli: UPOZORŇUJEME HRÁČE, ŽE JAMKY ČÍSLO 6 A 13 SE NACHÁZEJÍ NA SAMÉM OKRAJI GOLFOVÉHO KURZU. KDYŽ MINETE GRÍN, MŮŽE SE STÁT, ŽE MÍČEK SKONČÍ V ATLANTSKÉM OCEÁNU. TAKŽE JEHO CESTA PAK POVEDE AŽ DO AMERIKY. Jenže já používám danlopy, ty moc neplavou.“
„Takže fajn dovča…“

Pokud vás povídka zaujala a chcete vědět, jak příběh dopadne, pořiďte si antologii Ozvěny portugalských legend: https://www.nejlevnejsi-knihy.cz/kniha/ozveny-portugalskych-legend_48883883.html?gad_source=1&gad_campaignid=864644043&gbraid=0AAAAADs5Kv38-0gn7ndr94jlj-Mdt1FNg&gclid=Cj0KCQjwrc7GBhCfARIsAHGcW5Uzyp5nRLAY9P4iyuFQicp02b4SklgOUDERReGnR0nFvirVcaiVGjEaAkkFEALw_wcB

Představujeme OSMOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legendJan a Zuzana Hlouškovi: Až na konec světaO ...
20/09/2025

Představujeme OSMOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legend

Jan a Zuzana Hlouškovi: Až na konec světa

O čem je povídka?
Píše se rok 1356. Mladý johanita Jakub se svým mistrem Markvartem vyrážejí na dalekou cestu s tajným posláním. V sázce je nejenom budoucnost strakonické komendy, ale i křehký mír v celé Evropě. Vše záleží na tom, zda dokáží dojít až na "konec světa" do království portugalského a přinést odtud dar, který by potěšil srdce císaře Karla IV. Na cestě je však čeká řada nebezpečí a pokušení...

Ukázka:
Na svátek svatého Prokopa mě komtur Fernão Pires opět vyhledal a odvedl stranou tak, aby nás nikdo z bratří nespatřil. Ve tváři měl velmi vážný výraz.
„Bratře Jakube,“ začal. „Odpusť nám naši opatrnost, když zpočátku jsme tě podezřívali, žes kastilský zvěd.“ Kývl jsem na znamení, že to chápu, a komtur mluvil dál. „Prior Álvaro má těžkou situaci tady v Portugalii. Válka francouzského krále Jana s anglickým králem Eduardem visí na vlásku. Máme zprávy, že přes kanál už přešlo deset tisíc lučištníků a tři tisíce rytířů.“ Komtur skoro šeptal. „Kastilští se jen třesou na jakoukoliv příležitost znovu zaútočit a zmocnit se coimberského trůnu, zvlášť teď, kdy je náš dobrý král Alfonso churav a princ Pedro nevyhnal ze svého srdce tu děvku Inês de Castro ani po její smrti, takže si otce tou avantýrou tuze pohněval. Řádnou manželku zanedbával a s touto poběhlicí již třetího parchanta povili! Je jisté, že když se kastilští pohnou, tak nám Angličané na pomoc nepřijdou.“
„Tuhle historii mi můj mistr nevyprávěl,“ odvětil jsem všecek zmatek z tolika zpráv.
Bratr komtur pokračoval. “Velkopřevor žongluje s horkými kameny a římský král, jenž vždy stranil Francouzům, může být olejem v ohni. Pochop, bratře Jakube, dopis, jež jsi sem donesl, může být pro náš řád i celé království nesmírně nebezpečný.“
Nerozuměl jsem přesně, co tím myslí, ale tón jeho hlasu mě ujišťoval, že bratr Fernão má velké obavy.
„Prior Álvaro nařídil prohledat okolí hradu Marvão a najít kastilského špeha v převlečení za Maura, o kterém jsi nám vyprávěl. Ale naši bratři rytíři nikoho takového nenašli. Ani známky, že by tam někdo přebýval,“ vysvětloval Fernão.
„Omlouvám se za svoji hloupost. Byl jsem raněný, jak mátoha. Já si vlastně ani nejsem jistý, jestli se mi to celé nezdálo,“ zkoušel jsem neohrabanou omluvu.

Pokud vás povídka zaujala a chcete vědět, jak příběh dopadne, pořiďte si antologii Ozvěny portugalských legend: https://www.martinus.cz/3543175-ozveny-portugalskych-legend/3167481?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=CZ-Martinus-PLA-tROAS-%CE%B1&utm_content=&utm_term=&utm_id=17439162855&gad_source=1&gad_campaignid=17439162855&gbraid=0AAAAACyE-_kF1xEtW3Ci8oXlMsMGpcucV&gclid=Cj0KCQjw_rPGBhCbARIsABjq9ccDllI42_jS54bTnCY73azbFGjfRsBsg4jC1kEiLSpSbhOEVwYRMfIaAqZLEALw_wcB

Představujeme SEDMOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legendDagmar Pirochová: Korektura po portskuO če...
10/09/2025

Představujeme SEDMOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legend

Dagmar Pirochová: Korektura po portsku

O čem je povídka?
Jak vypadá opravdu špatný večer spisovatele? Když se v jeho temné kuchyni zničehonic objeví hlavní padouch z vlastních románů – a kromě revolveru má s sebou i plnou náruč výčitek. Francisco Correira, král podsvětí a vlk z Ribeiry, má už dost věčných porážek a odmítá dál hrát roli fackovacího panáka ve vlastním příběhu. Přichází si osobně vyjednat lepší osud – ideálně takový, kde konečně jednou zvítězí.

Ukázka:
„A co za svou dobrotu mám?“ vyštěkl Correira. „Na konci každý knihy pořádnou nakládačku, poničenej majetek a pošramocený duševní zdraví! Ai, meu Deus, ten proklatý Valente!“ zatnul nenávistně levou pěst a nevěřícně obrátil hlavu k nebi. „Ať už si sakra hledí svýho a nenaváží se pravidelně do mejch kšeftů!“
„Stále nechápu, jak vám mohu já pomoci…“ vypravil jsem ze sebe pod tíhou jeho výčitek.
„To ty jsi jediná osoba, která to může změnit,“ opáčil padouch a mávl revolverem, aby mi naznačil, že se mám přesunout do obývacího pokoje.
Pomalu jsem kolem něj prošel, ruce stále mírně zvednuté, tentokrát už jen do úrovně prsou.
Correira mi uvolnil cestu a udělal dva kroky bokem k bublajícímu hrnci, kde nevěřícně zhodnotil můj pokus o jeho rodnou kuchyni. S odporem vařič vypnul, respektive hlavní zbraně štítivě otočil spínač sporáku.
„Jestli vaříš takhle, tak začínám chápat, proč jsou konce tvých příběhů takové, jaké jsou – tvoje standardy leží na dně Doura.“

Pokud vás povídka zaujala a chcete vědět, jak příběh dopadne, pořiďte si antologii Ozvěny portugalských legend: https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/25610615-ozveny-portugalskych-legend.html?utm_sh=RFlidjRTZUc2TWpVMk1UQTJNVFV5TlRZeE1EWXhOUT09&utm_source=heureka.cz&utm_campaign=h001&hgtid=c530b84e-37d2-42a5-9478-598c61880e89

Představujeme ŠESTOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legendBarbora Vágnerová: Celeste dos CravosO čem...
26/08/2025

Představujeme ŠESTOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legend

Barbora Vágnerová: Celeste dos Cravos

O čem je povídka?
Píše se 25. duben 1974 a Lisabon se probouzí do dne, který navždy změní Portugalsko. V předvečer revoluce se setkávají dvě ženy – jedna, která žije už pět století, a druhá, která teprve objevuje vlastní hlas. Karafiátová revoluce se neodehrává jen na ulicích, ale i v jejich nitrech – a právě tichá rozhodnutí budou slyšet hlasitěji než výstřely.

Ukázka:
Dívka se sehnula, začala sbírat květiny a podávat je Celeste. Už smířlivěji poznamenala: „Vy si teda hodně potrpíte na karafiáty.“
„Dostala jsem je v práci,“ odpověděla s trochu nervózním úsměvem. „Dal mi je šéf, když mě posílal domů. Bojí se, že se něco semele. Asi je prodám trhovcům. Co s tolika květy?“
„Tak nate,“ dívka jí s úsměvem podala poslední pugét a zvedla se ze země. „Ale podle mě byste je neměla prodávat. Jdou vám pěkně ke rtům.“
Celeste sklopila oči, ale květy si nevzala. „Tak si jedny nech. Tobě jdou taky ke rtům.“
Chvíli se na sebe dívaly a usmívaly. Celeste měla zvláštní pocit, trochu jako na houpačce. Jako by celá její existence byla rozložená v čase jako leporelo na desce stolu a teď ji někdo najednou prudce smáčkl k sobě. Jako by byla všemi Celestami najednou. I těmi, které ještě neznala.

Pokud vás povídka zaujala a chcete vědět, jak příběh dopadne, pořiďte si antologii Ozvěny portugalských legend: https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/ozveny-portugalskych-legend-803002259?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=0_Performance-Max-Knihy&utm_id=19662954163&gad_source=1&gad_campaignid=19663135622&gbraid=0AAAAADrFdr6Zf09awA3cDfATeMVmHrBNr&gclid=CjwKCAjwtrXFBhBiEiwAEKen19EN_xa3e5pQyEitfFi2JkDcoHw7SgyiTf6tfqMhiUfBeu9GccU5dRoC8_EQAvD_BwE

Představujeme PÁTOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legendMatěj Šafránek: O kouzelné mandloniO čem je...
21/08/2025

Představujeme PÁTOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legend

Matěj Šafránek: O kouzelné mandloni

O čem je povídka?
V pohádkovém Portugalsku vyrůstá princezna Tereza – divoká, citlivá, a především osamělá. Její dětství se odehrává za zdmi zámku, kde se střetává bezstarostná touha po svobodě s tíhou povinností a královské výchovy. Jednoho dne se však vše změní – a Tereza se ponoří do příběhu, který jí navždy změní pohled na život i na vlastní přání.

Ukázka:
„Co tu děláš?“ táže se učitel tichým hlasem.
Teresa sklopí hlavu a její výraz pohasne jako plamínek svíčky ve větru. „Já se zde schovávám.“
„A před kým?“
„Před všemi!“ vyhrkne Teresa a v jejím hlase zazní hořkost i zoufalství, jako když se rozbije zrcadlo.
„O que se passa? Copak se děje?“ promluví učitel znovu, tentokrát ještě tišeji, jako by se bál, že dívku vyplaší.
„Cítím se tak sama,“ vydechne princezna hlasem, který připomíná ozvěnu dávno ztracené písně.
„Sama?“ zopakuje učitel zkoumavě.
„Sim… moje sestra už je provdaná, bratr se vydal do světa a já si s nikým nemohu hrát. Celé dny se musím učit, hodně jíst a poslouchat otce… Všichni mi moc chybí,“ přizná. Přejede si prsty po mokrých víčkách.
Učitel vlídně přikývne a přisedne si vedle ní na kořen stromu. „A co bys chtěla dělat, Teresinha?“
„Provdat se. Mít vedle sebe někoho, s kým si mohu hrát, s kým mohu chodit ven, kdy se mi zlíbí, a ne jak tady, v téhle ohavné pevnosti!“ zdůrazní děvče.

Pokud vás povídka zaujala a chcete vědět, jak příběh dopadne, pořiďte si antologii Ozvěny portugalských legend: https://www.knihcentrum.cz/ozveny-portugalskych-legend?gad_source=1&gad_campaignid=20170120033&gbraid=0AAAAADvCFAW2IXnn9tJVmInjulmIv26aN&gclid=Cj0KCQjw5JXFBhCrARIsAL1ckPvUFhe_SDnHvw21f_P1uZOIzIiZi-YUgbzUdIKeVsciBVywnMRfiPIaAi4YEALw_wcB

Představujeme ČTVRTOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legendLydie Romanská: Proč má Manuel nade vše r...
13/08/2025

Představujeme ČTVRTOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legend

Lydie Romanská: Proč má Manuel nade vše rád Annu?

O čem je povídka?
Sledujeme postarší pár na cestě severním Portugalskem do historicky významné vesnice Monsanto, přičemž vypravěčem je samotné vědomí zaznamenávající data jejich životní poutě. Netypická forma nabízející pohled na obyčejné zážitky optikou neobyčejného mluvčího. Prolíná se tu cestopis s poetikou, lidskostí a nevšední vyprávěčský přístup.

Ukázka:
Jako souřadnice se vinou řady vinných hlav, dokonale pokrývají vysoké kopce ze všech stran rozložené nad řekou. Je to malebné, radost pohledět. Jako stuha na medaile se pod nimi položilo Douro, řeka, v Portu odevzdaná oceánu. Silná, oceán ji nevrátí zpět, přijímá ji pokorně, ví, Douro má mocného ducha, ducha nymfy. Ach, dávné legendy! Nymfa vsadila na lásku; jen láska, přestože nenaplněná, zrazená nevěrným smrtelníkem může udělat tu stuhu mezi kopci věčnou. Smrtelník zradil, je dávno zapomenut, ale ona se svým žalem nezaniká, stává se řekou, její slzy jsou zlaté oblázky, nabízí bohatství, živí révu, je věčnou připomínkou legendy, ale i dávných obyvatel, Keltů, to oni jí dali to tvrdé jméno, dur je voda… A pak Římané s jejich Durius, nakonec je vyšlechtěno libozvučné Douro…
Pamatuješ? říká Anna. Stáli v Portu před mořskými vraty, kam Douro dotéká, aby splynulo s Atlantikem, a za posledními vlnami plula kachna s dětmi, nebála se vln, moře, zdálo se, ale bála se a věděla, v pravý čas obrátila kormidlo a všechny plují zpět proti proudu. Kachny vědí, že?

Pokud vás povídka zaujala a chcete vědět, jak příběh dopadne, pořiďte si antologii Ozvěny portugalských legend:
https://www.dobre-knihy.cz/ozveny-portugalskych-legend?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=PMAX_Ostatn%C3%AD&utm_id=19486512603&gad_source=1&gad_campaignid=19494825742&gbraid=0AAAAAD9noWwAUy3nWfLg_KmE3zM9pAaTn&gclid=Cj0KCQjwzOvEBhDVARIsADHfJJQ-Lgcq0cTpFD_NkqXoCz_O6QOqlU65zM1a6-X29H0neYY6AKggHJUaAu2iEALw_wcB

05/08/2025

Najdou se mezi vámi psavci s literárními ambicemi? Máme pro ně jedinečnou příležitost, jak se naučit literárnímu řemeslu. Letní škola nabízí 3 intenzivní půldny, během kterých odhalíme ty nejdůležitější finesy a triky, jak udělat literární text zajímavý a čtivý.

Představujeme TŘETÍ povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legendMartin Vondráček: Městobijci z LisabonuO če...
05/08/2025

Představujeme TŘETÍ povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legend

Martin Vondráček: Městobijci z Lisabonu

O čem je povídka?
Lisabon ožívá – doslova. Tramvaje se zblázní, stromy mluví, výtahy odmítají vozit pasažéry a sochy vstupují do veřejného života. Dva krotitelé města a samozvaní superhrdinové, Hugo a Violeta, čelí stále šílenějším výzvám, které připomínají spíš metafory než katastrofy. Je město nemocné? A pokud ano – jak se dá vyléčit?

Ukázka:
„Co se… vám… stalo?“ zkusil se Hugo váhavě optat výtahu.
„Podívejte se na Béčko vedle, to má úplně zapatlané zrcadlo prstíky těch rozmazlených dítek z osmadevadesátky. Ne, já prostě tohle nehodlám riskovat. Co když mi nějaké vypíchne tlačítko, nebo upatlá návod k obsluze?!“ tázal se uražený hlas z reproduktoru kabiny.
„Ale je to přece váš úděl, vozit lidi. A každý snad není tak strašný, ne?“ zkoušel to diplomaticky.
„Ve vás se denně nevozí stovky pasažérů!“ odsekl výtah. „Ne, já zůstanu schovaný bezpečně tady mezi patry, jen tak se dočkám úctyhodného stáří v provozuschopném stavu.“
Elektrikář si povzdychl a obrátil oči v sloup. Pak se opřel rukou o ovládací panel u dveří a pokusil se využít svých schopností.
Vzápětí světla v hotelu zhasla, což výtah pobavilo: „Tak teď už se nejen nesvezou, ale ještě se potmě přerazí na schodech!“ pravil poťouchle.
Hugo se zamračil. Kabina mezitím k jeho úžasu spustila písníčku Po schodoch od Richarda Müllera.

Pokud vás povídka zaujala a chcete vědět, jak příběh dopadne, pořiďte si antologii Ozvěny portugalských legend:
https://www.kanzelsberger.cz/v/1754546/ozveny-portugalskych-legend

Představujeme DRUHOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legendAnna Šochová: Roztáhni křídlaO čem je poví...
28/07/2025

Představujeme DRUHOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legend

Anna Šochová: Roztáhni křídla

O čem je povídka?
Na pouti do portugalské Fatimy hledá zdravotní sestra Jiřina smíření se ztrátou milované babičky – a možná i se sebou samou. Mezi vzpomínkami, živými vírami a zvláštními průvodci se v ní probouzí síla, kterou nečekala. Někdy je totiž zjevení jen sdílená naděje – a někdy stačí podané pitíčko, aby se změnil celý život.

Ukázka:
Kráčela, vzpomínala na babičku, na všechno, co jí už před lety o Fatimě řekla. O zjevení pro tři děti, o tom, jak podobná byla ta Zlatá paní jejímu vlastnímu dětskému vidění. Škoda, že sem babička nikdy nestihla přijet, Jiřina by ji ráda dotlačila třeba na vozíku kamkoliv, ostatně nebyla by tu jediná. Už je pozdě, babička zná odpovědi na své otázky, je tam nahoře, na výsostech.
Babi, tohle by se ti moc líbilo! To sloupořadí, vlastně ambity, člověka už na dálku zvou k objetí. Půlkruh rozevírá svou náruč a vůbec tě neděsí tím schodištěm ke vstupu do kostela. Tohle je opravdu jako ve Vatikánu, jen mnohem rozlehlejší.
Co je? Náhle se ochladilo. Vzhlédla, po modrém nebi nebylo památky. Koutkem oka zahlédla cosi divného – ano, kolem ní a před ní byla spousta lidí, ale dost nabalených. Zavrtěla hlavou. Je to tady, pomyslela si.

Pokud vás povídka zaujala a chcete vědět, jak příběh dopadne, pořiďte si antologii Ozvěny portugalských legend:
https://www.palmknihy.cz/kniha/ozveny-portugalskych-legend-1016341?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=CZ%20%7C%20PMAX%20%7C%20Print%20Zombie&utm_id=21598285126&gad_source=1&gad_campaignid=21588000426&gbraid=0AAAAADutAW27a4j_YAfntVPjBHbIlNZ6U&gclid=CjwKCAjwv5zEBhBwEiwAOg2YKJe0mNVJi-OGwveFl3xIqwJMX6czoMJQ9skV9QzIt2JS09fJzAK0choCV9EQAvD_BwE

Představujeme PRVNÍ povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legendLucie Lukačovičová: Kohout a VlčiceO čem je...
22/07/2025

Představujeme PRVNÍ povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legend

Lucie Lukačovičová: Kohout a Vlčice

O čem je povídka?
V temných uličkách Porta je nalezeno brutálně roztrhané tělo bez jasné identity. Kvůli znepokojivým okolnostem a známkám nadpřirozeného původu je k vyšetřování přizván mladý lovec Galo, který brzy dostává nečekanou posilu – drsnou horalku Lobu. Společně musí čelit zrůdě, která se vymyká obvyklým pravidlům. Čas se krátí – a s dalším pátkem přichází další proměna.

Ukázka:
Míjeli domky s pestře malovanými rámy oken i barevnými fasádami. Tu a tam se v oknech sušilo prádlo, jinde se ke stěnám tiskly maličké kavárenské stolky.
„Jsem z Trás-os-Montes,“ odpověděla Loba na jeho otázku.
Chápu, z větší dálky už to nešlo, pomyslel si Galo kysele. Lovci ze severovýchodního koutu Portugalska měli pověst nejdrsnějších z horalů. A taky lidí, se kterými nebylo snadné vyjít. Oblast Trás-os-Montes spojovala s Portem řeka Douro, ale to bylo tak všechno, co měly obě lokality společného.
Najednou si vybavil roky starý drb, který koloval mezi lovci. „Počkej… nejsi ty ta Loba, o které se povídá…“ zarazil se.
„Co se povídá?“ Probodla ho pohledem.
Galo zalitoval, že nedržel jazyk za zuby. „No, že jsi zneškodnila vlkodlaka, který roztrhal tvého bratra,“ odpověděl opatrně.
„Zneškodnila?“ Povytáhla obočí.
Galo se zhluboka nadechl. Jo, naběhl jsem si. Nemůžu se divit, že mě Loba griluje. A bude mě grilovat tak dlouho, dokud z toho roštu nezvládnu slézt.

Pokud vás povídka zaujala a chcete vědět, jak příběh dopadne, pořiďte si antologii Ozvěny portugalských legend:
https://www.luxor.cz/v/2114840/ozveny-portugalskych-legend?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=PMAX-Knihy&utm_id=16582531104&gad_source=1&gad_campaignid=16594562372&gbraid=0AAAAADvocXJRnE_h4rLWRExsCNQ3eZXVs&gclid=CjwKCAjw7fzDBhA7EiwAOqJkh61MJbjkcrg1OIvpual34t3TnY3QFghfhH3-cSF_9p9SeVLcjN1dOxoCuAQQAvD_BwE

Tak už máme na knihu Ozvěny portugalských legend první pozitivní recenze:https://deti-noci.cz/2025/06/literatura/lit-rec...
15/07/2025

Tak už máme na knihu Ozvěny portugalských legend první pozitivní recenze:

https://deti-noci.cz/2025/06/literatura/lit-recenze/zuzana-hlouskova-ed-ozveny-portugalskych-legend/

V menší úpravě jako "tip na knihu" vyšla také v červencovém čísle časopisu Pevnost.

Tisíc tváří Portugalska v antologii, která vás donutí změnit plány na letošní dovolenou. Na povídkách je velice sympatické, že se věnují Portugalsku napříč dějinnými epochami a čtenář v nich zavítá…

Adresa

Prokopa Holého 1332/2b
Hradec Králové
50002

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Nakladatelství Fortna zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Nakladatelství Fortna:

Sdílet