04/10/2025
Představujeme DESÁTOU povídku z naší nové antologie Ozvěny portugalských legend
Helena Žáková: Liberdade
O čem je povídka?
Mladá žena se po osobním krachu vydává zpět do Porta, kde kdysi prožila silné chvíle. Spolu s místním detektivem, jehož cynismus a ironie kontrastují s její zranitelností, se snaží najít něco, co ztratila. Brzy se ukáže, že skutečný důvod její cesty leží hlouběji – a útěk se přerodí ve skutečný návrat.
Ukázka:
Tolik jsem milovala oceán… Přála jsem si běhat po hladině a utíkat do tajemných dálek. Kéž by to jenom šlo. Nyní jsem chápala staré Portugalce, kteří chtěli vědět, co se nachází tam dál, chápala jsem i Caya Carpa, který se mořem vrhl vstříc lodi převážející Santiagovo tělo… A pak uvěřil. Jako já. Kdysi. Uvěřila jsem v zázraky a uvěřila jsem, že se vrátím, jen jsem netušila, že to bude trvat osm let. Cítila jsem se šťastná a zároveň tak trochu ztracená a osamělá. Dlouho jsem v nic nevěřila. Ale Matosinhos, která probudila k životu legendu o Rytíři mušlí, se to svou atmosférou snažila změnit.
„Vrátila ses,“ promluvil na mě. „Bem-vinda, Klaudie… Je to už pěkná řádka let, ale poznal bych tě i po dvou stoletích. Vůbec ses nezměnila.“
Stál přede mnou opálený brazilský surfař s polodlouhými vlasy, kterého jsem naposledy viděla před osmi lety. Santiago! Pamatoval si mě. Doufala jsem v to! Vlastně jsem doufala, že ho zase potkám, i kdyby si mě pamatovat neměl. Tenkrát se mi líbil… A nikdy jsem na něj nezapomněla.
„Jo, vrátila,“ přisvědčila jsem anglicky a pokusila se o úsměv.
„Potřebujeme vyprázdnit lednici v baru. Pomůžeš nám? Dáš si Kingswood?“
Jeho nabídka, vyřečená v portugalštině, mě ubezpečila v tom, že řeč, kterou jsem se před lety pracně naučila, mi z hlavy tak docela nevypadla. Zároveň mě jeho slova probrala. Vzpomněla jsem si, co tady dělám nebo alespoň o čem se všechny včetně sebe snažím přesvědčit, že tady dělám… „Neměla bych tu popíjet, když ani nevím, kde mám manžela,“ prohlásila jsem a cítila, jak strašně je ta portugalská věta neupřímná.
„Manžela?“ Brazilec vyvalil oči. „Tak pojď,“ pobídl mě po chvilce váhání.
Pokrčila jsem rameny a následovala ho do baru s průsvitnou plastovou zástěnou proti větru. Posadila jsem se na bílý sedací pytel a nechala si od jednoho z pěti dalších kluků podat cider.
„Nebudu se ptát, co se stalo. Nezáleží na tom,“ pravil Santiago. „Zajímá mě jen jedno… Kdy ses vlastně vdala?“
Pokud vás povídka zaujala a chcete vědět, jak příběh dopadne, pořiďte si antologii Ozvěny portugalských legend: https://www.libristo.cz/cs/kniha/ozveny-portugalskych-legend_48883883?gad_source=1&gad_campaignid=2057959912&gbraid=0AAAAACxr96ssCXGiUWeFevrp9eJBrNjlr&gclid=CjwKCAjwi4PHBhA-EiwAnjTHuVN2r_Etg6kKWMAr4wCcRoKigi8gi-cFO0vu8OhzXoRAyBdqB97-7xoCgJAQAvD_BwE
