Svět v srdci objektivu

16/01/2026

🌍 Kapverdy – ostrov Sal. Místo, kde se svět zpomalí a barvy dostanou nový význam.

Část 1.

Když jsem poprvé vystoupil na Salu, měl jsem pocit, že jsem vstoupil do jiného rytmu. Do prostoru, kde se poušť potkává s Atlantikem, kde vítr kreslí do písku vlastní mapy a kde se člověk učí dýchat jinak – pomaleji, hlouběji, opravdověji.

A právě tady začíná nový seriál vyprávění. O místech, která nejsou jen „co vidět“, ale co cítit.

V dalších dnech vás vezmu:
– do Santa Maria, kde se život odehrává mezi dlouhým molem, vůní ryb a večerním světlem nad pláží
– do solného kráteru Pedra de Lume, kde se člověk vznáší na hladině jako v jiném světě
– k Buracona
– Blue Eye, přírodnímu úkazu, který se rozzáří jen na pár minut denně
– do Shark Bay, kde se žraloci citrónoví proplétají mělčinou pár metrů od vás
– do pouště na buggy safari, kde se krajina mění s každým kilometrem
– a nakonec na pláže, které umí být bílé, prázdné a nekonečné

Sal není ostrov, který se projde. Je to ostrov, který se prožije.
A já vám ho teď začnu otevírat – příběh po příběhu, světlo po světle.

16/01/2026

Šepot Vysočiny, magické toulky krajem. - část 2.

Hlas padlých hradních pánů: Měsíční hradba Zubštejna

„Chci vám vyprávět o dalším místě mého kraje – o tichu, které má vlastní paměť.“
Měsíční hradba Zubštejna je fascinujícím místem, kde se prolíná historie s legendami a mystikou. Představte si tiché noční toulky mezi zbytky hradeb, kde se prchavé světlo měsíce odráží od starých kamenů, a přeneste se do období, kdy se zde odehrávaly příběhy hradních pánů.

Podle legendy, kdykoliv měsíc zakryje svou tvář a zvuky noci utichnou, ožívají na Zubštejně stíny dávných obyvatel. Hradní páni, kteří kdysi vládli srdci tohoto místa, stále šeptem sdílejí své příběhy s tím, kdo umí naslouchat. Někteří místní obyvatelé tvrdí, že slyšeli vzdálené hlasy, které jakoby čas nepoznamenal. Tato nevysvětlitelná ozvěna minulosti dodává zborceným hradbám zvláštní kouzlo.

Hrad samotný má bohatou historii. Původně byl postaven ve 13. století jako symbol moci a obrana proti nepřátelským útokům. Jeho strategická poloha na kopci poskytovala dokonalý výhled na okolní krajinu. Zubštejn zažil mnoho bojů a intrik, než se stal nakonec obětí času a přeměnil se v malebnou zříceninu, jakou známe dnes.
Přestože zub času na Zubštejnu zanechal nesmazatelné stopy, jeho přítomnost v krajině Křižanské vrchoviny je nezpochybnitelná. Lidé z okolí často hledají inspiraci v majestátní kráse tohoto místa, a připomínají si tím svoji vlastní spojitost s historií regionu.

Legenda dále vypráví o pokladu, který je prý skryt hluboko v podzemí hradního komplexu. Poklad, střežený nadpřirozenými silami, měl být uložen pro chvíli nejvyšší nouze hradních pánů. Dodnes jej nikdo neobjevil, ale naděje a tajemství nepřestávají stimulovat představivost novodobých dobrodruhů.

Zubštejn je zkrátka místem, kde se člověk může ztratit v čase. Stojí za to přijet a zažít tu klid a mystérium na vlastní kůži. Ačkoliv hradní páni odešli, jejich hlasy rezonují v kamenech až do dnešních dnů, čekající jen na ty, kteří mají odvahu poslechnout jejich příběhy. A tak, když jednoho večera zavítáte na Zubštejn a uslyšíte šepot větru, možná uslyšíte ozvěnu dávných hrdinů, kteří stále bdí nad tímto magickým místem.

14/01/2026

✈️ Letenka za 820 Kč? Ano, na Kypr.
Loni jsem díky úspoře na letence mohl procestovat většinu míst na ostrově.
A to jen díky jednoduchému návodu, který ti teď dávám do ruky.

📘 Co se naučíš?
– Jak najít letenky, které dávají smysl (i za pár stovek)
– Jak se vyhnout zbytečným poplatkům
– Jak plánovat cestu bez stresu a složitostí
– Jak to zvládnout za 15 minut

💡 Kolik můžeš ušetřit?
– Klidně 1 000–3 000 Kč na každé cestě
– A hlavně: získáš jistotu, že víš, co děláš

🔗 Stáhni si e-book zdarma, KLIKNI NA OBRÁZEK.

Bez složitostí. Bez tlaku. Jen další kousek světla na tvé cestě.

Letenky: Jak najít, vybrat a koupit tu nejlepší

14/01/2026

Dotek Egypta: Cesty světlem a prachem času

🌞 Kapitola 1 – První dotek: Rudé moře, prach silnic a chaos Káhiry

Přílet do Hurghady byl jako vstup do jiného světa. Teplý vzduch mě udeřil do tváře ještě na schodech letadla a všechno — světlo, vůně, barvy — působilo ostřeji, než jsem čekal. A pak přišla ta první věc, která člověku navždy zůstane v paměti: Rudé moře.
Voda byla teplá jako dech pouště. Slaná, průzračná, s barvami, které by doma vypadaly jako přehnaný filtr. Tady ale patřily k realitě. Krátká koupel, první dotek Egypta… a pak už jen rychlé balení, protože cesta teprve začínala.

🚍 Výjezd do Káhiry: Cesta, která měla vlastní pravidla
V době, kdy jsem tam byl, se Egyptem nejezdilo jen tak. Kolona autobusů, vpředu a vzadu vojenský doprovod. A mezi nimi my — turisté, kteří se nechali vést krajinou, jež byla krásná i nehostinná zároveň.
Když jsme zastavili na krátkou pauzu, vojáci s kalašnikovy hlídali okolí, jako by poušť měla oči. Bylo to zvláštní — ne nebezpečné, spíš intenzivní. Člověk si uvědomil, že tady má všechno jiný rytmus, jinou logiku, jinou historii.

🏜️ Pustá krajina
Cesta byla dlouhá. Kilometry a kilometry vyschlé země, kameny, prach, obzor, který se ani nepohnul. Poušť není prázdná — jen mluví jiným jazykem. A já jsem měl pocit, že mě sleduje, že mě zkouší, že čeká, jestli ji pochopím.

🏙️ Příjezd do Káhiry: Město, které žije vlastním chaosem
A pak se to stalo. Na obzoru se objevila Káhira — obrovská, hlučná, chaotická, fascinující.
Doprava? Tady snad neplatí žádná pravidla. Auta jela všude, kde bylo místo. Klaksony byly jazykem, kterému rozuměl každý. Byl to šok, ale zároveň zvláštní druh energie, který tě vtáhne a nepustí.
Ubytování bylo rychlé, bez velkých ceremonií. Byl to jen konec dne — ale začátek něčeho mnohem většího.

14/01/2026

Šepot Vysočiny, magické toulky krajem. - část 1.
Santiniho ticho a pět hvězd

Vysočina je můj kraj, moje místo. A já o něm budu vyprávět příběhy tajemna — magické toulky z mých vlastních návštěv a návratů. A jedním z těch míst, která mě k sobě volají znovu a znovu, je Zelená hora. Místo, kde se ticho mění v symbol a krajina v posvátnou geometrii.
Vydal jsem se sem ne proto, abych hledal stopy viny či ztracené cti, ale abych našel vznešenost ducha. Zelená hora není výzvou k boji, ale k usebrání. Už samotné stoupání po mírné cestě lemované starými stromy působí jako přechod do jiného světa. Do světa, kde historie nepřipomíná minulost, ale mění se v mystiku.
Když jsem vstoupil do ambitů obepínajících kostel, otevřel se přede mnou výhled na Žďár, klášter a rybníky — krajinu, která sama působí jako barokní kompozice. Voda, nebe, horizonty v přesném řádu. První lekce z geometrie zázraku.
Kostel sv. Jana Nepomuckého není jen architektonická památka. Je to modlitba vytesaná do kamene. Santini, génius a alchymista prostoru, zde vytvořil dílo založené na jediném symbolu — čísle pět. Pět hvězd Nepomuckého legendy, pět ran Kristových, pět kaplí, pět vchodů, pět pilířů. Každý detail je přesný jako rovnice, která propojuje matematiku s vírou.
Interiér působí jako živá mandala. Ticho zde není prázdné, ale naslouchající. Oltář s pěti hvězdami je středem celého duchovního vesmíru stavby. Santini dokázal vyjádřit odvahu mlčení a věrnost tajemství čistou formou — všechny linie míří vzhůru, k jedinému nebeskému ohnisku.
A pak světlo. Křídlové pilíře a lomené linie vytvářejí dojem, že se kamenné stěny chystají vzlétnout. Sluneční paprsky se lámou o bílé stěny a zlaté detaily, až se zdá, že se koruna pěti hvězd zjevuje znovu a znovu. Mýtus tu ovládá hmotu a geometrie se stává důkazem duchovního přesahu.
Ze Zelené hory jsem odcházel s klidem, jaký jsem na Vysočině dosud nepoznal. Polná mě naučila o lidské zlobě. Zubštejn o zradě. Ale Zelená hora o síle ducha, který dokáže z kamene vytvořit věčnost. Kostel se tyčil jako koruna — symbol cti, víry a mlčení. A já věděl, že křídla mystiky z tohoto místa nikdy neodletí.

13/01/2026

✨ Tři světy, tři rytmy. A já je teď zpracuju v několika sériích.

Každá moje cesta začíná i končí na jednom místě. Na Vysočině. V kraji, který není jen bodem na mapě, ale mým domovem. Tady se svět zpomalí, tady má ticho hloubku a tady jsem se naučil dívat. Vysočina je můj kompas — místo, které mě drží při zemi, i když jsem tisíce kilometrů daleko.

A právě z tohohle ticha vyrážím do světů, které jsou úplně jiné.
Egypt mě našel světlem, které nepřichází jemně. Je to světlo, které pálí i hladí, světlo, které tě donutí přivřít oči a přesto se dívat dál. Poušť, která má vlastní rytmus. Moře, které si pamatuje každý paprsek.

Kapverdy mě našly větrem. Ostrovy, kde čas teče jinak. Kde oceán nikdy neutichne, ale přesto uklidní. Kde prázdné pláže nejsou prázdné — jsou svobodné. Kde horizont není hranice, ale pozvání.
A mezi těmito světy je vždy Vysočina. Můj návrat. Můj klid. Můj domov.

Proto vzniká něco nového. Vyprávění rozdělené do několika sérií. Každá série bude mít vlastní atmosféru, vlastní rytmus, vlastní světlo. Ale všechny dohromady vytvoří jeden příběh — příběh mých cest, které mě formují.

Tohle je můj svět v srdci objektivu. A teď ho začínám vyprávět.

13/01/2026

📍 Tábor

Město, kde se čas neptá na směr.

Tábor voní ranní mlhou, kamennými schody a tichými rozhovory, které zůstávají v uličkách.
Každý krok tu má příběh. Každý pohled z objektivu zachytí víc než jen světlo — zachytí paměť.
A právě tady začíná moje vyprávění. Bez filtru. Bez spěchu. Se srdcem.

🏷️

13/01/2026

Last minute, který nás spojí ještě víc.
Někdy stačí jediný spontánní nápad, zavřít notebook, vzít se za ruku a vyrazit tam, kde se čas zpomalí a láska zní hlasitěji. Objev místa, která otevírají srdce — a vyberte si svůj společný útěk tady:
KLIKNI A VYBÍREJ

-------------------------------------------------------------------
https://www.cestujsvyhodou.eu/packages

---------------------------------------------------------------------

12/01/2026

Jak mě uchvátila Podzámecká zahrada v Kroměříži

Ten den patřil světlu.
Slunce se opíralo do korun stromů tak jemně, že každá větev působila jako malý zázrak. Podzámecká zahrada byla zalitá teplem, barvami a klidem, který se člověku dostane pod kůži dřív, než si to uvědomí.

Když jsem procházel kolem rybníků, voda odrážela oblohu jako zrcadlo.
Tráva voněla létem, vzácné dřeviny vrhaly dlouhé stíny a drobné stavby mezi stromy působily jako kulisy z jiného století.

Stiskl jsem spoušť ve chvíli, kdy se světlo dotklo hladiny — jasně, čistě, bez váhání.
A přesně v tom okamžiku jsem pochopil, proč tahle zahrada patří mezi nejkrásnější v Česku.

11/01/2026

Abú Simbel — chrám, který mě okouzlil víc než všechny ostatní
✨

Některé chrámy jsou krásné.
Ale Abú Simbel… ten je jiný.
Stojíš před obřími sochami, které se dívají do pouště už tisíce let, a najednou máš pocit, že jsi malý — ale správným způsobem.
Tady nejde jen o architekturu.
Tady jde o přítomnost.

Když jsem tam stál, fascinovalo mě úplně všechno:
ticho pouště, světlo na kameni, proporce, které lidská mysl skoro nechápe.
A uvnitř?
Ještě silnější pocit, že se díváš do času, který se nezastavil — jen zpomalil.

Upřímně… lepší chrám jsem neviděl.
A možná ani neuvidím.

✍️
„Abú Simbel.
Chrám, který mě okouzlil víc než všechny ostatní.
Stojíš před ním a víš, že tohle není jen památka.
Je to setkání s něčím, co přežilo věky — a přesto tě dokáže zasáhnout během jediné vteřiny.“

🔖

10/01/2026

Pohled na Triglav — když se dřina promění v ticho a světlo
✨
Někdy musíš vystoupat jinam, abys uviděl to, co tě volá.
Vedlejší hora, žádná sláva v mapě… ale nahoře se svět otevře tak, že zapomeneš na každý krok, který bolel.

Triglav stojí před tebou — nejvyšší hora Slovinska, bílý, pevný, tichý.
A ty víš, že tohle není jen výhled.
Tohle je odměna.

Počasí vyšlo.
Vítr se uklidnil.
Světlo sedlo přesně tam, kde mělo.
A ty stojíš, dýcháš a víš, že tohle je jeden z těch momentů, které se nevracejí — jen zůstávají v tobě.

✍️
„Někdy se nevydrápeš na nejvyšší horu.
Někdy stačí ta vedlejší.
A přesto dostaneš výhled, který si budeš pamatovat celý život.
Triglav přede mnou, ticho kolem, světlo přesně tam, kde mělo být.
Dřina, pot… a pak ten okamžik, kdy víš, že to stálo za to.“

🔖

10/01/2026

Prachovské skály – Americká sluj
„Skrytý svět pod pískovcovou klenbou“
Tady se nechodí jen mezi skalami. Tady se sestupuje do jiného světa. Do místa, kde se světlo filtruje přes kamennou klenbu a ticho má vlastní hloubku.
Americká sluj — soutěska, která působí jako tajný vchod. Jako kdyby tu někdo schoval příběh, který čeká na objevení. Pískovec tu tvoří stěny, které dýchají. A každý krok je jako šepot dávné legendy.
Tohle není jen výlet. Tohle je objevování světa, který se neukazuje každému.
#️⃣