04/10/2025
Je šílený, jak ten čas letí. Kdybych potkal sám sebe, když mi bylo 15 a povyprávěl mi o tom, co všechno se odehraje, jen těžko bych tomu věřil. Tehdy jsem měl 125 kg a stěží dokončoval základku. Vy, co mě znáte, víte, že jsme dětství neměli úplně easy, a tak nebylo tajemstvím, že jsem od reality utíkal do PC her. Vždycky ve mně ale něco bylo. Něco, co chtělo od života víc. Hlas mojí duše. A tak jsem prostě slepě začal dělat kroky do života tak, jak jsem cítil.
Dneska je to skoro přesně 10 let, co jsem poprvé s GoPrem vyletěl do světa a začal něco tvořit. Neměl jsem ani tušení, co dělám. Ale věděl jsem, že musím. Na vejšce, o který jsem tehdy na základce ani nesnil, jsem se rozhodl odletět do Athén, který navždycky změnily můj mindset. Pokojíček jsem opouštěl s myšlenkou, že se živej stejně nevrátím (až tak špatně na tom bylo moje sebevědomí), a tak jsem neustlal ani postel a zabouchl dveře.
V Athénách jsem zažil nejlepší půlrok mýho života a v podstatě to byl takovej start do všeho. Bylo mi 23. Od tý doby je to vlastně celkem jízda. Tam jsem poprvý vzal do ruky GoPro a začal něco tvořit. Moc si toho nepamatuju, protože jsem celej půlrok prochlastal, ale odnáším si odsud minimálně naprosto skvělý přátelství a vzpomínky na celej život.
Měl jsem éru fitness, kde jsem taky natočil spoustu videí. Zhubl jsem 35 kg a začala éra cestování. Žil jsem v Sydney, ve 30 let starý dodávce jen s postelí a malou krosnou. I tam jsem zažil spoustu emocí a zážitků, možná až moc. Dva roky s Mačkama na jejich zájezdech byly nezapomenutelný, asi i proto o nich vznikl můj první dokument. Rok v Angry Beards mi dal fakt hodně a celkově jsem vlastně díky natáčení dostal možnost zažít neuvěřitelný věci, třeba málem umřít na Mont Blancu, zacpat svojí dodávkou jedinou příjezdovou cestu do jednoho z největších nákupáků v severním Sydney, probudit se tam s pavoukem mezi očima, surfovat, zamilovat se, znovu se zamilovat, znovu a pak ještě párkrát, spát v bouřce ve stanu, kterej málem odletěl, oslepnout svářečkou na tři dny, protože jsem dement, uříznout si flexou prst (skoro), zamilovat se, odpustit, padnout na dno a vstát, dvakrát, třikrát, mockrát, potetovat se, opít se, moc se opít, tancovat 4 hodiny v Káhiře bez alkoholu na neuvěřitelný svatbě, udělat si oheň na Sahaře, vidět kus světa, sednout do letadla, i když mám strach, pilotovat letadlo (i těch 5 vteřin se počítá!), vylézt na aktivní sopku, skákat do dvoumetrových vln, jezdit na snowboardu a… a hlavně potkat skvělý lidi s neobyčejnýma příběhama.
Nikdy jsem nevydržel žít beze změn a nejspíš ani to se nikdy nezmění. A děkuju za to vesmíru dodnes. Nezměnil bych nic. A tak mi, milý patnáctiletý Ondřeji, teď dovol vrátit se v čase a dát ti pár rad do života, který jsem za ty roky nasbíral:
• Život není o místech, ale o lidech.
• Problémy nejsou v místě, ale v hlavě.
• V davu odpovědi nenajdeš. Najdeš je v sobě.
• Važ si těch, kteří neodejdou, i když ty odcházíš.
• Nauč se vážit si toho, co máš, až to ztratíš, bude pozdě.
• Svět není ani zlej, ani dobrej. Objektivně je všechno. Subjektivně je takovej, jakej ho máš ve svý hlavě.
• Dokonalost neexistuje, všichni něco řešíme.
• Nesrovnávej se nikdy s nikým. Jenom se sebou samým.
• Na nejhlubším dně i nejvyšším vrcholu je nejcennější vlastnost pokora a vděčnost.
• Neřeš tolik, co si o tobě myslí ostatní, je to zbytečná klec.
• Chyby nejsou chyby, ale zkušenosti.
• Toxicita ostatních je zrcadlem jejich vnitřního světa, stejně tak jako tvoje je zrcadlem tvým.
• Být na dně je naprosto v pořádku.
• Bohatší je ten, kdo slyší tisíc příběhů, ne ten, kdo ten svůj říká tisícům lidem. Naslouchej a mluv, když mluvit máš.
• Umřeš stejně, tak žij.
• Nauč se milovat sám sebe, teprve potom můžeš milovat ostatní.
Kam se můj život a moje kreativní cesta bude ubírat dál, nemám tušení. Ale chci poděkovat kompletně všem lidem, kteří mi kdy vstoupili do života, byť jen na jeden okamžik. Všem kamarádům, hlavně těm, co zůstali, když já jsem odcházel. A vesmíru za život, ve kterým bych nevrátil absolutně nic zpátky. A snad jen jedno přání – ať ještě zažiju všechno, co zažít mám…
Co se stane zítra, nevím, ale s klidným srdcem můžu hodit ven tenhle showreel se slovy: TOHLE JSEM JÁ.
https://www.youtube.com/watch?v=pG_kDylbvpU&ab_channel=VenaProduction
A jinak všechno najdeš u mě na webu www.venaproduction.eu
nebo na ig vena_mot
