16/09/2025
💡 Nepropásli jste přes prázdniny popularizační novinku Jiřího Beňovského „Neexistujeme. Ale to nevadí“? 👉
„Mozkomysl 2 v 1
Baruch Spinoza byl současníkem Nicolase Malebranche a stejně jako Malebranche pečlivě studoval Descartovo dílo. Ze svých úvah vyvodil stejný závěr jako my v předchozích kapitolách: dualismus nefunguje a materialismus se rovná spíše opuštění mysli než jejímu vysvětlení. A Spinoza se také chtěl vyhnout řešení problému vztahu mezi myslí a mozkem, které by celou věc stavělo na zásahu Boha, jak jsme to viděli u Malebranche nebo Leibnize. Spinoza, který se narodil v Amsterdamu v roce 1632, prožil život poznamenaný konfliktem mezi svými filosofickými, politickými a teologickými názory a náboženskými institucemi své doby. Ve svých 24 letech byl exkomunikován amsterodamskou židovskou obcí a postupně se od náboženství a jeho institucí distancoval. Bůh hraje ve Spinozově myšlení stále ústřední roli, ale je ztotožňován s přírodou.
Jak to však udělat, pokud se chceme vyhnout dualismu i materialismu? Spinoza navrhl myšlenku, že mysl a hmota (mozek) jsou dva aspekty jedné a téže věci. Zde se podíváme na mírně aktualizovanou verzi této teorie.
Původní myšlenka je celkem jednoduchá. U materialismu jsme viděli, že postulovat jedinou kategorii věcí, totiž pouze věci hmotné, nestačí: potřebujeme víc, abychom vysvětlili mysl a dali jí skutečné místo. U dualismu jsme viděli, že postulovat dvě kategorie věcí, totiž věci hmotné a věci mentální, nevyhovuje: potřebujeme jich méně, protože jinak máme problémy s vysvětlením vazeb a interakcí mezi těmito dvěma typy věcí. V podstatě potřebujeme teorii, která si vezme tu dobrou část materialismu a tu dobrou část dualismu, aniž by si vypůjčila jejich příslušné nevýhody. Potřebujeme najít teorii, která nám umožní mít koláč a zároveň ho sníst, ale také a především potřebujeme teorii, která vysvětlí, jak spolu mysl a mozek souvisejí a spolupracují, aniž by vylučovala jedno ve prospěch druhého.
Monismus inspirovaný Spinozovou myšlenkou nám říká přesně toto: musíme zcela zapomenout na rozlišování mezi fyzickým a mentálním, protože právě toto rozlišování nás zavádí a vede k vytváření špatných teorií. Místo toho musíme říci, že existuje jeden druh věcí, který není ani fyzický, ani mentální, ale který má dva aspekty – fyzický aspekt a mentální aspekt. Abychom na toto měli nějaký vhodný výraz, mohli bychom zde vymyslet kus technického žargonu a říci, že všechny věci ve vesmíru jsou „fentální“ entity, abychom jedním slovem vyjádřili, že nejsou ani fyzickými, ani mentálními věcmi, ale mají od obojího trochu – jako šampon a kondicionér 2 v 1. Stručně řečeno, náš mozek a naše mysl jsou dva aspekty téže „fentální“ věci a jeden nelze redukovat na druhý, ani není jeden zásadnější než druhý.
Pokusme se tuto myšlenku lépe uchopit. V případě Homo sapiens existuje jediná entita, kterou bychom mohli nazvat „člověk“, která není mozkem (nebo tělem), jak by řekl materialismus, ani není myslí, jak by řekl berkeleyovský idealismus, ani není trapným spojením obou, jak by řekl dualismus. Je to prostě něco, co má fyzické aspekty a mentální aspekty, které jsou nám přístupné známými způsoby. Od chvíle, co jsem začal psát tuto knihu, mě při psaní na klávesnici počítače nepříjemně bolí pravé rameno. Odvádí mě to od práce a doufám, že kvůli tomu neudělám žádnou chybu. Pro nás je zde důležité, že tato bolest je mi přístupná dvěma způsoby.
Zaprvé, a bohužel pro mě, je mi přístupná stejným způsobem, jako je červenost červeného rajčete přístupná Mary, když poprvé vyjde ze svého černobílého vězení: stejně jako to s ní něco udělá, když poprvé uvidí červenou barvu, udělá se mnou něco (nepříjemného), když ucítím tu bolest v rameni. Mám tedy k této bolesti subjektivní přístup – pohled „z první osoby“ (který mohu mít pouze já).
Zadruhé mám možnost vstoupit do skeneru magnetické rezonance a pozorovat, jak se mi současně s bolestí aktivují oblasti mozku, které odpovídají tomuto stavu bolesti. Tímto způsobem mám objektivní přístup k této bolesti – pohled „z třetí osoby“ (a kromě mě mohou mít tento přístup i další lidé, včetně lékařů v okolí skeneru MRI, kde se nacházím). Podle monismu dvojího aspektu zde vidíme, že bolest je něco, k čemu můžeme přistupovat dvěma způsoby (buď prostřednictvím naší vnitřní subjektivní zkušenosti, nebo prostřednictvím vnějšího objektivního pozorování), ale to neznamená, že existují dvě různé věci! Znamená to pouze, že máme dva různé způsoby pozorování jedné a téže věci. Právě v tomto smyslu je tato teorie monismem, protože postuluje jediný („fentální“) typ věci, a právě v tomto smyslu nám také říká, že bolest má dva aspekty, které odpovídají dvěma způsobům, jak ji můžeme uchopit.
Ve zkratce řečeno: mám dva způsoby přístupu k jediné věci, nikoli dvě odlišné věci.
Připomeňme si znovu Mary a to, co se dozvídáme z jejího příběhu o černobílém pokoji. Tento argument měl vyvrátit materialismus tím, že ukázal, že přestože Mary ví o povaze barev z fyzikálního hlediska naprosto všechno, přesto se dozví něco nového, když poprvé uvidí červenou. Dozvídáme se tedy, že fyzika nám neříká všechno a nikdy nám nemůže říct všechno, protože fyzika nepopisuje vnitřní subjektivní aspekty našich prožitků. Tento argument nás učí, že vždy musíme brát v úvahu dvě perspektivy: subjektivní a objektivní. Příběh o Mary nás tedy neučí ani tak tomu, že materialismus je špatný, ale že něco, co bychom mohli nazvat objektivismem, je špatné. Objektivismus by byl myšlenkou, že vše můžeme poznat pouze pomocí objektivní perspektivy (zejména vědecké perspektivy). Zde však vidíme, že subjektivní perspektiva je také nezbytná a nelze ji redukovat na perspektivu objektivní. A je důležité si tu uvědomit, že hovoříme o perspektivách, tj. o dvou různých způsobech přístupu k jedné a téže věci. To je to, co nás argument o Mary skutečně naučil.
Zajímalo by mě, proč, ale Nobelova cena za filosofii neexistuje. Bertrand Russell, jeden z nejlepších filosofů 20. století, získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1950 a řekl: „Když jsem měl koncem roku 1950 jet do Stockholmu převzít Nobelovu cenu – za literaturu, což mě překvapilo, za knihu Manželství a morálka –, nebyl jsem bez obav, protože jsem si vzpomněl, že o tři sta let dříve, téměř na den přesně, byl Descartes v zimě pozván královnou Kristýnou do Skandinávie a zemřel tam kvůli chladu.“
Russell byl především filosof a matematik, a tak pro něj bylo získání Nobelovy ceny za literaturu skutečným překvapením. (Příjemným překvapením, předpokládám, vzhledem k tomu, že cena za literaturu je jednou z nejlépe dotovaných Nobelových cen a blíží se dnešním 800 tisíc eur).
Russell také obhajoval určitou verzi monismu dvojího aspektu, a to tak, že ji prezentoval jako monismus neutrální. Měl tím na mysli, že realita má dva aspekty (fyzický a mentální), ale sama není ani fyzická, ani mentální: je neutrální. Myšlenka monismu dvojího aspektu je stejná jako myšlenka neutrálního monismu a možná jsou to jen dvě různé terminologie pro vyjádření téže věci. Jde o toto: neexistují dva druhy věcí, ale pouze jeden druh věci (který Russell nazval „neutrální“ a který jsem zde nazval „fentální“), který má dva aspekty. Bolest v rameni má mentální aspekt (nepříjemný) a fyzický aspekt (pozorovatelný pomocí magnetické rezonance), ale je to jedna a tatáž věc, kterou mohu pozorovat dvěma různými a vzájemně se doplňujícími způsoby.
Dva aspekty, ale jedna a tatáž skutečnost.“
