Artikl

Domů
česko
Praha 2
Artikl

Artikl ∞ tištěný nemainstreamový kulturní měsíčník.
— Artikulujeme kulturu! Už 13. rok.

Partner současného umění a kultury od roku 2014.
_____________________________________________________

Tištěný kulturní měsíčník Artikl.
šéfredaktorka Bára Alex Kašparová

web artikl.org
FB Artikl
IG

_______________________________________________________

01/08/2026

Již dnes vychází srpnový Artikl. Buďte prvními čtenáři a nechte si ho posílat přímo do vaší poštovní schránky. ✨

Srpnový Artikl otevírá téma ODOLNOST – a šéfredaktorka Bára Alex Kašparová představuje výjimečné vydání, které vzniklo v rámci šestého ročníku Artikl akademie. Nová generace autorek a autorů v něm nahlíží odolnost jako osobní zkušenost, společenský fenomén i tvůrčí princip.

🔴 PRO ART projekt: David Střeleček a keramika jako médium odolnosti, které získává pevnost přijetím vlastní křehkosti

🔴 Podcast: odkaz filozofů, nebo řečníků?: O přesvědčivosti, prázdných promluvách a potřebě být kritickými posluchači

🔴 Obraz, rentgen, dialog: Autenticita uměleckého díla mezi vědeckým určováním pravosti, historií objektu a osobním prožitkem diváka

🔴 Branko Jelinek: ľudia si myslia, že som mal desivé detstvo: Rozhovor o vzniku komiksových knih, disciplíně, lidské chybě, AI a celoživotní postavě Oskara Eda

🔴 Stále rozehraná partie: Umění veřejného prostoru a výstava o dialogu, který nemusí být definitivně ukončen

🔴 Annina zahrada: rozmanitá, umělá a nesmrtelná: Anna Zemánková a její imaginární květy a plody

🔴 Když se obraz stává průchodem mezi světy: Jiří Petrbok a autoportrét jako místo setkání s tělem, nevědomím a spirituální zkušeností

🔴 A(I)mbientní hudba: Co s žánrem dělají algoritmy a proč má smysl znovu naslouchat okolnímu světu

🔴 Kde končí loutka a začíná herec: Proměna hranic mezi loutkou, jejím vodičem a živým hercem

🔴 Glamour v obyčejnosti, jinakosti a všedním hrdinství: Film Chica Checa o zralém věku i jinakosti

🔴 YSL 90: Kde končí galerie a začíná módní přehlídka?: Yves Saint Laurent a móda, která přenesla umění z galerijních stěn na lidské tělo

🔴 Pod vrakem: Architektura pražské bytové krize: Kritický pohled na Top Tower a prohlubující se nedostupnost bydlení

⚫ poet: Jana Středa

🟡 Kulturní servis: kurátorovaná selekce z výstav, koncertů, divadelních představení, festivalů i dalších kulturních událostí

… a ještě více čtěte v srpnovém Artiklu. ✨

Objednejte si ho — link v komentáři nebo artikl.org/predplatne

Děkujeme, že jste našimi čtenáři. ❣️

24/07/2026

Nevím, jaké další site-specific instalace ještě letos uvidím, ale instalace v novém prostoru Stodola Klenová ve mně zanechala poznání, že se v ní stává otázkou právě samotné vidění.

Než se dostanu k vůbec prvnímu představenému projektu v tomto novém prostoru – audiovizuální instalaci Richarda Loskota a Vítězslava Plavce Barevný model, nelze jako samotnou významnou událost opomenout právě otevření velkorysého prostoru, kterým je Stodola. Ta je se svými bezmála 1000 m2 výstavní plochy další částí „kulturního panství“ na Klenové a rozšiřuje tak výstavní objekty hradu a zámku Klenová, zahrady i Sýpky o tento další.

Stodola vznikla rekonstrukcí bývalého hospodářského objektu a spadá, tak jako i klatovská Galerie U Bílého jednorožce nebo Kostel sv. Vavřince v Klatovech, pod instituci Galerie Klatovy / Klenová. Odjeďme ale z Klatov zpět 11 km na Klenovou a vraťme se do Stodoly.

Umělecké zážitky na Klenové jsou často unikum pro jednoho návštěvníka, žádnými deseti sekundami před jedním obrazem a rychlým ústupem davu dalším hostům. Projektu Barevný model takové škálování naprosto sedí a i díky nevelké vytíženosti veškerých prostor na Klenové tak může právě tento výstavní projekt vyznít až ke své podstatě. Nejlépe totiž tento imerzivní zážitek funguje právě pro jednoho účastníka.

A co je vlastně tímto zážitkem? Model obvykle označuje něco zmenšeného, zkušebního nebo schematického. V případě Loskotovy a Plavcovy výstavy ale nejde o model ve smyslu makety, nýbrž o model vnímání – situaci, na níž si návštěvník může vyzkoušet, jak funguje jeho vlastní percepce prostoru, světla a barvy.

Richard Loskot nevytváří díla, která by byla primárně k vidění jako objekty. Často pracuje s jevy, které jsou na hranici viditelnosti – odrazy světla, vibracemi, zvukem, prouděním vzduchu nebo časovými procesy, ve kterých se divák stává součástí systému. Proto se jeho instalace často dají číst fenomenologicky: nejsou o tom, co je vystaveno, ale jak to vnímáme. Podobně uvažovali například umělci světla a prostoru James Turrell (* 1943) nebo Robert Irwin (1928–2023).

Turrell často říká: „Akt dívání je dílem.“ V jeho tvorbě se vnímání stává základní zkušeností. Světlo zde slouží jako prostředek přítomnosti, pozornosti a samotného vědomí. V červnu se v dánském ARoS Kunstmuseum v Aarhusu otevřel jeho dosud největší Skyspace – monumentální kupole vystavěná kolem jediného otvoru směrem k obloze. Jeho instalace nejsou pouhými objekty určenými k pozorování, ale podmínkami, do nichž lze vstoupit. A jakmile se naše pozornost přestane soustředit na nějakou věc, dílo nás obrací zpět k samotnému aktu vidění. Obdobně pracuje se smysly i Barevný model.

Prostor Stodoly tento estetický esej podporuje svou výraznou architekturou. Rozlehlost – a zároveň prázdnota – vybízí už z venku ke zvědavosti, jak bude tento opulentní prostor zaplněn. Nijak! A přesto zcela.

✍️ celý text najdete v červencovém Artiklu 🟢 Objednejte si Artikl 🟠 Link v komentáři. 🧡

___________
Artikl, Mezistav
červenec 2026
text: Bára Alex Kašparová
foto: Bára Alex Kašparová

23/07/2026

Kulturní instituce jsou často prezentovány jako místa dialogu a sdílených hodnot. Ve skutečnosti jsou však také prostorem střetu různých perspektiv a interpretací. Šestý text série se zaměřuje na roli konfliktu v kulturních institucích a na to, proč se mu instituce nemohou jen snažit vyhnout, ale musí se naučit s ním pracovat.

Kulturní instituce jsou často prezentovány jako místa sdílených hodnot: prostor pro dialog, vzdělávání a setkávání. Ve veřejné komunikaci se proto často zdůrazňuje otevřenost, inkluze nebo spolupráce. Tyto principy jsou bezpochyby důležité. Přesto ale existuje jeden aspekt, o kterém se mluví mnohem méně: konflikt. Umění a kultura totiž nejsou jen prostředím konsenzu. Jsou také prostorem střetu různých perspektiv, hodnot a interpretací. Pokud mají instituce skutečně reflektovat společnost, nemohou se konfliktům vyhýbat. Naopak se musí naučit s nimi pracovat.

Mnoho významných kulturních momentů vzniklo právě z napětí a nesouhlasu. Avantgardní umění bylo často přijímáno s odporem, nové interpretace dějin vyvolávaly polemiky a výstavy či divadelní projekty se stávaly předmětem veřejných debat. Konflikt tedy není selháním kulturního prostoru. Je spíše znakem toho, že kultura zůstává živá a schopná reagovat na proměny společnosti. V současnosti se však instituce často snaží konflikt minimalizovat. Důvodů je několik: obava z mediálních reakcí, tlak na stabilitu financování nebo snaha udržet instituci jako „bezpečný prostor“ pro široké publikum. Výsledkem může být opatrnější program i jazyk, který se snaží vyhnout kontroverzním tématům.

✍️ celý text najdete v červencovém Artiklu 🟢 Objednejte si Artikl 🟠 Link v komentáři. 🧡

___________
Artikl, Mezistav
červenec 2026
text: Anna Kodl
foto: Anna Kodl + ChatGTP

20/07/2026

Po pěti letech od otevření představuje Kunsthalle Praha svou sbírku v dosud nejrozsáhlejším výstavním projektu. Memory of Touch rezignuje na chronologické řazení a místo něj hledá vztahy mezi díly napříč generacemi, médii i geografickými kontexty. O proměnlivosti sbírky, nových interpretačních rámcích i významu mezinárodního dialogu hovoří kurátorka Barbora Ropková.

Memory of Touch je prvním rozsáhlejším představením sbírky Kunsthalle Praha. Proč nastal vhodný okamžik ukázat sbírku právě nyní a právě prostřednictvím tohoto konceptu?
🗣️ V únoru 2027 uběhne pět let od zahájení výstavní činnosti Kunsthalle Praha. Ve vztahu ke sbírce to vnímáme jako takový první moment pro komplexní reflexi a ohlédnutí, ačkoliv jednotlivá díla ze sbírky do našich výstav běžně zařazujeme. Institucionální sbírka je něco, co si žádá strategii, pokoru a zrání v delším časovém horizontu. I tato výstava tak neusiluje o nějaké „definitivní“ programové představení sbírky Kunsthalle Praha jako neměnného a homogenního celku. Naopak, snaží se pracovat s jejím potenciálem jako nástrojem pro čtení okolního prostředí. Právě proto je úhel pohledu nastaven z pohledu tématu, které poskytuje možnost výběrové introspekce napříč časem, médii a geografickými horizonty.

Ve výstavě se opakovaně objevuje motiv nejistoty, nestability a otevřenosti významů. Myslíte si, že právě tyto kvality dnes dokáže umění nabídnout společnosti způsobem, který jiné oblasti veřejného života postrádají?
🗣️ Umění je stále silný komunikační prostředek s velkým potenciálem. Otevírá různá témata, aniž by přinášelo dogmatické názory. Osobně oceňuji, že nás spíše učí pozorovat, přemýšlet, naciťovat se, a vést dialog s lidmi z různých oblastí a různými zkušenostmi. Podmínkou je jen ochota dívat se, vnímat a naslouchat. Umění má vzácnou moc jemným a nenásilným způsobem edukovat a kultivovat nás samé, ale i veřejný prostor. U nás v Kunsthalle se snažíme takový přístup aplikovat a nabízet.

✍️ celý článek čtěte v červencovém Artiklu 🟡 Objednejte si ho 🟠 Link v komentáři. 🧡

___________
Artikl, Mezistav
červenec 2026
text: Bára Alex Kašparová
foto: Miriam Diopová

19/07/2026

Červencový Artikl otevírá téma MEZISTAV – a šéfredaktorka Bára Alex Kašparová vybírá texty, které zkoumají přechodná období jako prostor proměny, nejistoty i nových možností. Co vzniká ve chvíli, kdy staré ztrácí platnost a nové se teprve formuje?

🟠 Úvodník: Mezistav jako kulturní a společenská podmínka současnosti
🟠 PRO ART projekt: Jakub Tytykalo a obrazy na pomezí skutečnosti, snu a proměny
🟠 Tracey Emin: Osobní život jako fenomén – intimita, autobiografie a současné umění
🟠 Instituce jako místo konfliktu: proč kultura potřebuje otevřený dialog i střet různých perspektiv
🟠 Barbora Ropková: Skutečný potenciál sbírky spočívá v její otevřenosti – rozhovor o sbírce Kunsthalle Praha a výstavě Memory of Touch
🟠 Kurátorství v postdigitální těžbě pozornosti: videoart, archivy, databáze a proměna kurátorské péče
🟠 Sukně nestačí: o genderových stereotypech, módě a limitech vizuální proměny
🟠 Stereotyp je funzóna: stav mezi bděním a spánkem jako prostor ticha, únavy i vnitřního přesýpání
🟠 Socha NEST Jauma Plensy: nový symbol Prahy, dialog mezi uměním, architekturou i kolemjdoucími
🟠 Barva jako událost: imerzivní instalace Barevný model Richarda Loskota a Vítězslava Plavce ve Stodole Klenová o vidění, prostoru a barvě jako prožitku
🟠 Když písmo získává charakter: výstava Jan Solpera Rounded v Západočeské galerii v Plzni o typografii jako svébytném výtvarném jazyce
🟠 Krajina jako obraz vnitřního světa: výstava Sny o krajině v Alšově jihočeské galerii o proměně české krajinomalby na přelomu 19. a 20. století
🟠 Keramika jako médium paměti: výstava Present Perfect a současná keramika jako archeologie přítomnosti
🟠 Mezi světlem, prostorem a experimentem: Smart Glass v PASK a nejmladší generace sklářských výtvarníků
🟠 O duševním boji mezi něhou a vyčerpáním: Můj boj. Zamilovaný muž v Divadle Na zábradlí jako drama každodennosti

⚫ poet: Kamila Schewczuková
🟡 Kulturní servis: kurátorovaná selekce z výstav, koncertů, divadelních představení, literárních čtení i filmových projekcí

… a ještě více čtěte v Artiklu. ✨

Objednejte si ho — link v komentáři nebo artikl.org/predplatne

Děkujeme, že jste našimi čtenáři. ✨

08/07/2026

Mediální archivy, zvukové krajiny, obrazové manipulace či paměťové asambláže. Videoart si s formálně-obsahovými kategoriemi nikdy příliš nelámal hlavu a jeho přirozená heterogenita a mediální zpupnost často komplikovaly kurátorům vystavování. Brněnský Dům umění v letošním roce připravil dvě výstavy, které reflektují počátky tohoto média zejména v Československu, Polsku a Maďarsku a prostřednictvím tematizace databází a archivů poukazují na re-distribuci výstavních nároků videoartu.

Kurátorská péče není jednosměrnou službou divákovu pohodlí. Je to způsob rozhodování, konání, utváření souvislostí, vjemů, mediace. Kurátor je jako překladatel, který transponuje mediální významy, a stává se tak vlastně katalyzátorem mezi autorem a recipientem.

V současné kurátorské praxi lze velmi dobře sledovat proměnu, kterou tato činnost prošla. Zatímco dříve se jednalo zejména o správu muzejních či galerijních sbírek, dnes je obsáhnuta komplexní sítí vztahů a komunikace mezi jednotlivými aktéry uměleckého provozu, v nichž se kurátor místy i přelévá do pozice spoluautora.

Co bychom mohli dříve charakterizovat jako caring for objects, v současnosti spíše nabylo podoby caring for subjects. Kurátor totiž kromě role pečovatelské zastává i roli koncepční, organizační, zprostředkující nebo sociálně-kritickou. Jak se tedy vypořádat s vystavováním videoartu, který do rozšířeného vztahu mezi autorem, kurátorem, dílem a recipientem vnáší další vrstvu technologicko-prostorového ekosystému?

✍️ celý článek čtěte v červencovém Artiklu 🟢 Objednejte si ho 🟠 Link v komentáři. 🧡

___________
Artikl, Mezistav
červenec 2026
text: Luisa Pavlíková
foto: Tatiana Dragonec Dižová

06/07/2026

Před třemi lety jsem psala do Artiklu na téma oslava článek o sukních pro všechny, o přípitku na nalakované nehty a perlové náhrdelníky, kterých si všímám na mužích. Dnes si kladu otázku: „Co se doopravdy změní, když se tyto atributy zbaví genderu?“ Danou problematiku dlužím rozebrat kritičtěji a z více stran: apropriace, kulturního kapitálu a třídy.

Tehdy jsem procházela historii kalhot: jak za ně Helen Hulick šla v roce 1938 do vazby, jak je herečky směly nosit jako výstřednost a kalhoty na ženách postupně zcela zevšedněly. Proč by sukně nedokázala jít podobným směrem? Dnes se mi však vyjevuje zásadnější otázka: prospělo by to vůbec nerovnému postavení genderů? Obsah genderového kódu je nestálý – podpatky byly kdysi mužské, růžová chlapecká, punčochy, krajky i líčení patřily v různých dobách mužům.

Jediné, co přetrvává, je požadavek, aby tu nějaký rozdíl byl. Patriarchální systém netrvá na tom, že muž nosí kalhoty; lpí na požadavku rozpoznání muže od ženy. A na postihu kohokoli, kdo se mužem ani ženou nejeví. Podle čeho tyto dva binární póly rozlišíme, je vyjednatelné, ale k samotnému aktu rozlišení musí dojít stůj co stůj.

✍️ celý článek čtěte v červnovém Artiklu 🟢 Objednejte si ho 🟠 Link v komentáři. 🧡

___________
Artikl, Mezistav
červenec 2026
text: Tereza Vydrová
foto: Tiller Mitchel

Adresa

Vyšehradská 51
Praha 2
12000

Internetová stránka

http://artikl.org/

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Artikl zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.