11/08/2024
Milá maminko,
já vím, že sis to celé představovala jinak. Malovala sis, jak budeme co nejvíce spolu a nakojíš mě kdekoliv a kdykoliv. Klidně i na veřejnosti!
Ale je to jinak. A já vidím, jak tě bolí, když pláču ve tvojí náruči a když mě chceš nakojit, pláču ještě víc. A vím moc dobře, že mě raději přenecháváš tátovi, protože u něj působím klidněji a spokojeněji. Dokonce i snadněji usínám.
Víš, maminko, já vím, že si u tebe můžu dovolit projevit všechno. Proto ten pláč. Protože je toho tolik, s čím si nevím rady! Tolik se toho děje! Pořád se všechno mění, pořád je co pozorovat, pořád se v tom tělíčku necítím úplně dobře. Vždyť se nedá pořádně ovládat! A občas něco bolí, občas něco svědí, a já s tím nemůžu nic udělat. Chtěl bych prozkoumat támhletu věc, ale nejde to, je moc daleko a já ti to nemám jak říct. A do toho jsem unavený, ale já nechci spát, co když mi něco uteče? A jsem i trochu hladový, ale ta poloha mi není příjemná, chci to všechno trochu jinak.
Maminko, miluji tě. Jen se ti tohle všechno snažím říct..