Salon Práva

Domů
česko
Praha
Salon Práva

Salon je čtvrteční kulturní příloha deníku Právo. V Salonu můžete pravidelně nacházet eseje, rozhovory, sloupky, fejetony, recenze, poezii či povídky.

Salon vychází každý čtvrtek v deníku Právo.

05/06/2026

Krumpáče do rukou
Radek Štěpánek

Člověk, který toho dělá moc, má často problém, protože musí dělat ještě víc, aby napravil, co v chvatu pokazil. Uctíváme pokrok a leccos zavádíme, aniž bychom dopředu promysleli následky. Najednou nevíme, jak ukočírovat negativní trendy spojené s využíváním sociálních sítí, a možná nás to dožene i v případě AI; však také před jejím bezhlavým rozvojem varují lidé, kteří ji pomáhali zrodit. Abychom kolem sebe viděli problémy způsobené přílišným entusiasmem, ale můžeme klidně zůstat při zemi.

Dokument Sedmý kontinent z roku 1960 pojednává o melioracích Zbudovských blat v jižních Čechách. V tom filmu pořád prší a všichni se neustále brodí bahnem. Cíl je jasný: bahno a voda jsou nepřátelé, které je třeba nechat zmizet. A tak nastoupí nadšení, sovětské stroje, lopaty, krumpáče a jde se odvodňovat.

Touhu měnit mokřady v pole mají lidé odjakživa, nepřišla až s budovatelským nadšením. Teprve v posledním století se nám ale podařilo plány úspěšně realizovat. Vyšlo to, voda zmizela, bahno je pryč. Jenže teď tváří v tvář klimatické změně na vyschlé rozpálené střeše Evropy zjišťujeme, že by se nám možná trocha bahna hodila. Bez něj nebude možné plout po Labi k Hamburku a možná brzy nebude ani čím chladit reaktory elektráren. Bez bahna nebude voda v řekách ani ve studních. Není daleko doba, kdy budeme muset vzít znovu do rukou krumpáče, všechny ty meliorace rozkopat a modlit se, aby zapršelo. Čím dřív, tím líp.

(Autor je básník)

04/06/2026

Petr Vizina o izraelském publicistovi Tuvii Tenenbomovi, autorovi knihy Bože, čí je tahle země?

„Tuvia Tenenbom je výborný vypravěč, ale už méně přesvědčivý diskutér. Zejména když zabrousí na téma, které řeší už v názvu své nové knihy. Totiž na otázku, komu patří Svatá země. Rázem si dokáže protiřečit ve dvou větách jdoucích po sobě. Například když židovským radikálům mezi osadníky vyčítá inspiraci starověkými texty, ale zároveň je kritizuje, že ty o zaslíbené zemi neberou doslova.“

Celý text najdete v dnešním v Salonu.
Foto Profimedia
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

04/06/2026

Zuzana Kultánová nad knihou Vratislava Maňáka S Wittgensteinem v gay sauně:

„S Maňákovými východisky se nemusí ztotožnit zdaleka všichni homosexuálové. Jeho pozornost je upřena na ty, kteří oplývají kulturním kapitálem. Autor si je toho vědom a přiznává, že sám coby akademik patří k privilegované skupině. Zvláštním způsobem je ale právě díky tomu schopen vracet gayům jejich těla a sexualitu, kterou si majorita často oškliví.“

Celou recenzi najdete v dnešním Salonu.
Foto Věra Marčíková
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

04/06/2026

Z rozhovoru s irským spisovatelem Paulem Murrayem:

„Literatura u nás paradoxně nejvíc pokulhávala v oné ‚tygří‘ éře, kdy mladé talenty lákala skvěle placená místa v marketingu a PR službách. Naštěstí si toho včas všimla národní Umělecká rada a jala se udělovat granty. Řečeno lapidárně: kupovat spisovatelům čas na psaní. To bylo velmi důležité. Krom toho, že to autorům pokrývalo životní náklady, šlo i o signál, že jsou důležití, že na nich záleží – což taky hraje velkou roli.“

Celý rozhovor najdete v dnešním Salonu.
Foto Michal Šula, Právo
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

03/06/2026

V zítřejším Salonu najdete:

• rozhovor s irským spisovatelem a hostem Světa knihy Paulem Murrayem; co je to „éra keltského tygra“, proč se vyplatí podporovat literaturu i coby vývozní artikl, jak se Irové stavějí k migraci, proč se dnes mohutně rozvíjí irská literatura a jakou roli v tom hrají hospody?

• recenzi Zuzany Kultánové na knížku Vratislava Maňáka S Wittgensteinem v gay sauně; autor ve své sbírce „sociologických esejů“ hledá skuliny ve společenských strukturách, vrací gayům jejich těla i sexualitu, kterou si majorita často oškliví, a ukazuje osvobodivou moc umění či kulturního kapitálu

• text Petra Viziny reflektující knihu izraelského spisovatele a publicisty Tuvii Tenenboma Bože, čí je tahle země? i osobní setkání s autorem; jak si „výborný vypravěč, ale už méně přesvědčivý diskutér“ dokáže protiřečit, zvláště v tématu, které je pro jeho knihu klíčové – tedy komu patří svatá země?

• recenzi Aleše Palána na knihu Vasilije Peskova Poustevníci v tajze; ruský publicista vypráví o rodině „starověrců“, která našla dobrovolný azyl v sibiřské pustině, a zároveň mimoděk popisuje pozici celého Ruska přesvědčeného o své vlastní výjimečnosti a morální nadřazenosti

• sloupek Radka Štěpánka o vysychající krajině; zhlédnutí archivního budovatelského dokumentu o melioracích Zbudovských blat nám dnes, tváří v tvář klimatické změně, může být varováním, že bez životodárného bahna se neobejdeme – nastal čas vzít znova krumpáče do rukou a vrátit krajině její dřívější podobu?

• krátké glosy o dvou knihách; románu Daria Ferrariho Přestávka skončila a sborníku o životě i díle spisovatele Jiřího Weila Věčný outsider?

03/06/2026

Aleš Palán nad knihou Vasilije Peskova Poustevníci v tajze:

„Bylo to jako cesta strojem času. V hlubokých sibiřských lesích, kde teploty padají k minus čtyřiceti a nejbližší osada je vzdálená 250 kilometrů, měli žít maximálně medvědi. Sovětští geologové zde ale koncem 70. let narazili na pětičlennou rodinu Lykovových. Chodili v hadrech, nádoby vyráběli z březové kůry a psali cyrilicí. Děti nikdy neviděly koně, sklo, ani jiného člověka. Za vrchol vzdělanosti považovali umění číst.“

Celou recenzi najdete už zítra v Salonu.
Foto: repro z knihy Poustevníci v tajze
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

29/05/2026

Hi**er už nefachá
Štefan Švec

Těžko přehlédnout, jaký argument zněl nejsilněji při nedávném boji proti Sudetoněmeckým dnům v Brně. Za mlhou boje proti nacismu, mírně zpožděného o pětaosmdesát let, zněl půvabný domácí refrén: majetky. Jistě budou chtít odškodnění, určitě jim jde o domy a pozemky, možná nám ani nezaplatí řídký guláš v hospůdce!

Strana smiřovací a zvací tento argument pochopila, neboť v Česku si všichni rozumíme dobře – a s veškerou vervou se ho jala vyvracet: Odškodné chtít nebudou, o domy a pozemky jim nejde, guláš zaplatí. Na sporu o peníze se u nás nakonec lámou všechny ideologické boje.

Co bylo na akci v Brně nejpotěšitelnější, je její nulová zajímavost. Navzdory mohutnému šturmování obchodníků s nenávistí na sociálních sítích a alternativní mediální scéně nepřišly žádné větší výtržnosti. Protesty se omezily na jedno menší brněnské náměstí a pár cedulí, většinou v rukou lidí nad 50 let.

Pro mladší ročníky je druhá světová válka už jen kapitola z učebnic. S Němci se potkávají celý život – na studentských výměnách, na cestách, na internetu i v práci. Hrůzy německé okupace a holocaustu znají podrobně, ale jsou od nich čtyři generace daleko. Napoleon je už taky úplně nestraší. Mají svou vlastní historickou zkušenost a agresivním, nebezpečným národem je pro ně někdo úplně jiný.

Pokud by u nás chtěl někdo opravdu jít proti proudu a vyvolat pozdvižení, musel by začít ohrožovat chaloupky. Říkat, že je máme Němcům vrátit včetně stodol a domácího zvířectva. A k tomu ještě zaplatit nájem za to, že jsme je osm desetiletí užívali, opravit staré komíny a přeložit tašky na střechách. To by byla bouřka, že by i Meeting Brno demonstrovalo proti. Naštěstí se to ale nestane. A druhou světovou válkou už u nás ani Vidlák či Rajchl davy nevzbouří. Buďme za to rádi.

(Autor je publicista a kritik; foto Milan Malíček, Právo)

29/05/2026

Sousedský milník
Kateřina Tučková

V Brně proběhl historicky první sjezd sudetských Němců na české půdě. Šlo o přelomovou událost – na jedné straně panovaly obavy ze znevažování tuzemské válečné zkušenosti a z prolamování Benešových dekretů, na straně druhé byla zjevná snaha posunout debatu od poměřování traumat vstříc společně žité budoucnosti.

I kvůli rozhovoru ministra Macinky pro Frankfurter Allgemeine Zeitung, kde na adresu bavorského předsedy vlády prohlásil, že pobyt v Brně si krajané neužijí, přijelo na tradiční sjezd méně lidí než obvykle. Pochopitelně. Členové sudetoněmeckého spolku jsou většinově příslušníky starších generací, kteří nemají kondici ani čas riskovat. Jejich řady však nakonec doplnili ti, které radikální projevy českých vládních politiků přiměly vyjádřit akci podporu.

Poutě smíření, která každý rok připomíná oběti tzv. brněnského pochodu smrti z května 1945, po němž v hromadném hrobě u Pohořelic skončilo nepočítaně německých starců, žen a dětí, se letos zúčastnily zhruba čtyři tisíce lidí. Poté mnozí zamířili na výstaviště, kde se konal hlavní program sjezdu. Na vlastní oči tam mohli spatřit, kdo jsou ti naši Němci vlastně zač. A zjistili, že jsou to lidé, s nimiž máme společná témata i podobný způsob zábavy. Hlavně s nimi však sdílíme citový vztah k naší zemi, protože krajané po svých předcích zdědili dvoukořennou identitu včetně hlubokého povědomí o Česku a často i češtině.

Sudetoněmecký spolek prošel vnitřním vývojem, potlačil hlasy, které lpěly na návratu zkonfiskovaných majetků, a proměnil svou rétoriku. Je načase toto vstřícné gesto ocenit, přerámovat postavu „revanšistického Sudeťáka“ a věnovat se tomu, jak s našimi nejbližšími sousedy čelit problémům rozjitřené Evropy.

(Autorka je spisovatelka; foto Mia Křížková, Právo)

28/05/2026

Karel Černý o myšlenkovém světě íránských náboženských vůdců:

„Alí Chámeneí očekával, že se islámská revoluce rozšíří na Blízký východ a možná i do zbytku světa. Podobně jako ruští bolševici v roce 1917 předpokládali, že jejich revoluce inspiruje proletariát v Evropě, věřil, že export islámské revoluce má zůstat centrálním pilířem zahraniční politiky. Používal přitom podobně nesmiřitelnou rétoriku jako vůdci palestinského Hamásu či libanonského Hizballáhu: ‚Jednání nikdy nevedlo k osvobození jediného čtverečního metru okupovaného území. A nepovede k tomu ani do budoucna.‘“

Celý text najdete v dnešním Salonu.
Foto Profimedia – Alamy – Amin Bre
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

28/05/2026

Z rozhovoru s německou spisovatelkou Peggy Mädlerovou, účastnicí projektu Minout Prahu, o jejím rezidenčním pobytu v Ústí nad Labem:

„Myslím, že Ústí je neskutečně zajímavé svou ambivalencí, tím, že se tu dá najít hodně různých fazet. Je to město, které ohromně zbohatlo díky uhlí. A protože se stalo dopravním uzlem, sestěhoval se sem pak průmysl – to někdejší velké bohatství je tady všude dodnes patrné. Pak se Ústí ovšem taky stalo dějištěm známých zlomů 20. století včetně hospodářské krize, války a válečného hospodářství, vyhnání Němců, socialistických experimentů a divokého kapitalismu 90. let, který, jak se mi zdá, tu byl ještě drsnější než v bývalém Východním Německu.“

Celý rozhovor najdete v dnešním Salonu.
Foto David Konečný, Větrné mlýny
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

Adresa

Slezská 2127/13
Praha
12150

Telefon

+420221001375

Internetová stránka

https://www.novinky.cz/sekce/kultura-salon

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Salon Práva zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Salon Práva:

Odkazy

Chcete, aby vaše společnost byla nahoře v seznamu automobilových společností ve měste Mediální Společnost?

Sdílet

Kategorie

Mediální společnost