Salon Práva

Salon Práva Salon je čtvrteční kulturní příloha deníku Právo. V Salonu můžete pravidelně nacházet eseje, rozhovory, sloupky, fejetony, recenze, poezii či povídky.

Salon vychází každý čtvrtek v deníku Právo.

Z předvolební eseje Jana Géryka:„Z příkladu aktivit Milionu chvilek si lze vzít ponaučení k obezřetnosti před polarizují...
25/09/2025

Z předvolební eseje Jana Géryka:

„Z příkladu aktivit Milionu chvilek si lze vzít ponaučení k obezřetnosti před polarizující rétorikou, jež přispívá k ochromující atmosféře blížícího se finálního souboje, v němž „jde o všechno“. Jiný charakteristický rys činnosti Milionu chvilek, jistý neironický patos vzbuzující pozitivní politickou emocionalitu „péče o společný prostor“, naopak má ve společnosti své místo, a to zvláště v době, kdy je zejména na sociálních sítích obtížné nepropadnout bizáru nebo nenávisti.“

Celý text najdete dnes v Salonu.
Foto Michal Sváček/MAFRA/Profimedia
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

Z rozhovoru se spisovatelem Ludvíkem Němcem:„Vracel jsem se domů přes Lužánky a na lavičce uviděl plačící ženu. A součas...
25/09/2025

Z rozhovoru se spisovatelem Ludvíkem Němcem:

„Vracel jsem se domů přes Lužánky a na lavičce uviděl plačící ženu. A současně jsem si všiml – jako v té slavné Prévertově básni –, že je to moje žena. Ona na veřejnosti nikdy nepláče, takže ve mně hrozně hrklo, co hrozného na mě asi prasklo! Příznačné je, že jsem ani na vteřinu nepochyboval o tom, že za ten pláč můžu já. A opravdu: ukázalo se, že jí kolegyně půjčila knížku, jejíž vypravěčka je prý mé ženě hrozně podobná – temperamentem i některými traumatickými zkušenostmi. Dodneška nevím, co mou ženu zasáhlo víc – že jsem vydal knížku, o níž vůbec nevěděla, nebo jaká v té knížce prožívá milostná dobrodružství. Ale každopádně s pseudonymy jsem nadlouho skončil.“

Celý rozhovor najdete v dnešním Salonu.
Foto Tomáš Škoda, Právo
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

V zítřejším Salonu najdete:• rozhovor se spisovatelem Ludvíkem Němcem o jeho nové sbírce povídek Ještě jeden tanec, drah...
24/09/2025

V zítřejším Salonu najdete:

• rozhovor se spisovatelem Ludvíkem Němcem o jeho nové sbírce povídek Ještě jeden tanec, drahá; a taky třeba o tom, jaké to je nebýt „součástí současného literárního života“, a že když vám v životě ujede vlak, na nádraží můžete zažít víc příběhů a legrace

• předvolební esej právního filosofa Jana Géryka; jak spolek Milion chvilek padl do „arendtovské pasti“, jakou roli v jeho shromážděních hraje spiritualita spojená s obrazem „naslouchajícího srdce“, proč je těžké dělat „existenciální revoluci“ – a může být vyostřená protibabišovská rétorika katalyzátorem názorového posunu hnutí ANO?

• recenzi Aleše Palána na knižní rozhovor Tomáše Hrubého s hudebníkem a literátem Robertem Křesťanem Psát texty mě bolí; proč i po přečtení této bezmála pětisetstránkové knihy zůstává Křesťan neuchopitelný a proč k nejobjevnějším pasážím patří kapitola věnovaná tomu, jak hvězda pódií nachází dobrodružství v tiché práci se slovníkem?

• sloupek Emila Hakla o demokracii, kde má každý svoji pravdu, a o jedné procházce předvolební Prahou, korunované návštěvou pivnice U Jelínků; tam, kde sedávali Jaroslav Hašek či Voskovec s Werichem, teď autor vyslechne od vedlejšího stolu debatu o volbě Motoristů – padne i obligátní hospodská facka?

• krátké glosy o dvou knihách; románu Scotta Prestona Půjčené kopce a publikaci o historii českého dadaismu Rozum, který mi uletěl

• pozvánku na debatu Ženy ve vědě; zítra od 18:00 na lodi (A)VOID Floating Gallery bude diskutovat právnička a novinářka Andrea Procházková s popularizátorkou vědy Pavlou Hubálkovou

Aleš Palán o knižním rozhovoru s Robertem Křesťanem Psát texty mě bolí:„Křesťanův hudební svět neodkrývá svá tajemství s...
23/09/2025

Aleš Palán o knižním rozhovoru s Robertem Křesťanem Psát texty mě bolí:

„Křesťanův hudební svět neodkrývá svá tajemství snadno. Jeho pěvecký projev je sice vroucí, zároveň trochu nedostupný. A právě takový je i v knize hudebního publicisty Tomáše Hrubého. Udělat s Křesťanem byť jen stručný žurnalistický rozhovor není snadné, hudebník váží každé slovo a do dialogu se nehrne. Je příznačné, když v knize Psát texty mě bolí vzpomíná se souzněním na jednoho ze svých spoluhráčů, jak krásně a dlouho spolu dokázali mlčet. Je s podivem, že kniha s tak málomluvným člověkem vůbec vznikla.“

Celou recenzi najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Renata Králová
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

Není jich mnoho a často narážejí na zbytečné překážky. Vědkyně a výzkumnice. Co se využití jejich potenciálu týká, patří...
22/09/2025

Není jich mnoho a často narážejí na zbytečné překážky. Vědkyně a výzkumnice. Co se využití jejich potenciálu týká, patří Česko na evropský chvost. Přesto se může chlubit výjimečnými akademičkami. Jak zařídit, aby se výsledky jejich práce u nás dostaly k lidem, kteří by o nich měli slyšet? O tomto tématu budou diskutovat právnička a novinářka Andrea Procházková s popularizátorkou vědy Pavlou Hubálkovou. Akce pořádaná Salonem Práva proběhne na lodi (A)VOID Floating Gallery (kotvící na pražské náplavce poblíž železničního mostu) už tento čtvrtek od 18:00.

Operace strašilkaKateřina SurmanováJeden druh strašilky – to je taková ta oživlá větvička, co se pohybuje jako vyzáblý n...
19/09/2025

Operace strašilka
Kateřina Surmanová

Jeden druh strašilky – to je taková ta oživlá větvička, co se pohybuje jako vyzáblý ninja – si vyvinul specifickou evoluční strategii. Když strašilka žije na keři s malými zelenými lístky, zdobí ji zelenobílé proužky; když žije na stromech se zelenými listy, je celá zelená. Všechno kvůli sojce.

Ta se naučí zobat strašilky vždycky jedné konkrétní barvy, vyvine se jí tunelové vidění. Bezpečně rozezná pruhovaného ninju od větve, a hoduje. Jakmile se oko sojky takhle zadaptuje, začnou v populaci strašilky obratem převažovat celozelené exempláře, vůči nimž je sojka slepá, a migruje se na strom. Po čase se ale i sojčí oko zase uzpůsobí novým podmínkám. A strašilkám nezbývá než znovu převléct kabátky a šup na keř.

Vzpomněla jsem si ta tuhle evoluční schovávanou, když jsem si u nás v obci všimla, že knihobudka, co stávala u autobusové zastávky po mojí pravé ruce, přesídlila nalevo. Říkala jsem si, zda konšelé neuplatňují obdobnou strategii jako strašilky. Zda to nemá obalamutit vandaly, aby neviděli cíl. A až se oko těch nenechavých lidských sojek znovu zorientuje, může budka zase doprava. Není to bůhvíjak sofistikované, ale to nebývají ani vandalové.

Kdyby se ukázalo, že Operace strašilka funguje, byl by to průlom. Nabízí se spousta věcí, které by si adaptibilitu zasloužily. A někdy i s přesně opačným záměrem: aby začalo být nepřehlédnutelné, co část lidí zjevně odmítá vidět – koše na odpadky, zásobníky s pytlíky na psí exkrementy. Na to všechno chybí účinná obranná strategie.
Možná by ale stačila jen urputnější městská policie. Buzerace místo evoluce.

Co taky naděláte, když ty sojky strašilku beztak nakonec vždycky najdou?

Petr Zídek nad knihou Martina Dolejského a Davida Platila Nouzové kolonie:„V letech 1919–1940 bylo podle autorů sice v P...
18/09/2025

Petr Zídek nad knihou Martina Dolejského a Davida Platila Nouzové kolonie:

„V letech 1919–1940 bylo podle autorů sice v Praze postaveno 23 tisíc nových domů, čímž se pražský domovní fond více než zdvojnásobil, stejně to ale nestačilo. Nouzové kolonie začaly ve větší míře mizet až v 60. letech, tedy za úplně jiných politických a společenských podmínek. Dnes politici také většinou jen opakují mantru vzývající rychlejší výstavbu, která ale zatím žádný měřitelný efekt nemá. Radikálnější opatření typu zdanění investičních bytů nebo zákaz krátkodobých pronájmů jsou tabu. Výsledkem je situace, v níž se počet pražských bezdomovců začíná blížit počtu lidí, kteří ve 20. letech žili v nouzových koloniích.“

Celou recenzi najdete dnes v Salonu.
Foto repro z knihy Nouzové kolonie
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

David Klimeš o tom, jak zachránit stárnoucí Česko:„Je záhodno opustit nejrůznější předsudečná klišé. Kupříkladu to, že s...
18/09/2025

David Klimeš o tom, jak zachránit stárnoucí Česko:

„Je záhodno opustit nejrůznější předsudečná klišé. Kupříkladu to, že staří lidé jsou přirozeně jen zpátečničtí, zatímco mladí hledí jen odhodlaně vpřed. Při pohledu na volební chování v celé Evropě si lze všimnout, že to automaticky neplatí ani zdaleka. Jsou to dnes často právě mladí voliči, kdo masivně podporuje krajní pravici, zatímco penzisté jsou v mnoha zemích stabilní oporou demokracie. Například u sousedů nesedí v Berlíně kancléř z extrémní Alternativy pro Německo jen díky tomu, že senioři tam disciplinovaně volí křesťanské či sociální demokraty.“

Celý text najdete dnes v Salonu.
Foto ČTK — Stanislav Peška
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

V zítřejším Salonu najdete:• esej Davida Klimeše o tom, jak zachránit stárnoucí Česko; proč naši zemi ovládá „ancien rég...
17/09/2025

V zítřejším Salonu najdete:

• esej Davida Klimeše o tom, jak zachránit stárnoucí Česko; proč naši zemi ovládá „ancien régime“, proč politici z celého komplexu socio-ekonomických problémů stárnoucí populace tematizují jen důchody – a jaké tři základní kroky je potřeba podniknout, než neúnosné napínání sociální soudržnosti vyvolá revoluci?

• reportážní povídku Igora Malijevského z válečné Ukrajiny; co autorovi vyprávěl malíř z města Drohobyč, který ukrajinským vojákům maluje ochranné ikony na prázdné patrony i bedny od granátů – a jak se jeho příběh vztahuje ke knize Skořicové krámy drohobyčského rodáka, spisovatele Bruna Schulze?

• recenzi Petra Zídka na publikaci Martina Dolejského a Davida Platila Nouzové kolonie z edice Zmizelá Praha; jak se žilo ve svépomocí postavených přístřešcích na okrajích továrních čtvrtí Libeň, Karlín, Vysočany nebo Žižkov – a čím krize bydlení před sto lety připomínala krizi dnešní?

• sloupek Kateřiny Surmanové o evoluční strategii strašilek, které unikají lovícím sojkám důmyslnou kombinací mimikry a nečekaných přesunů; jak se jejich přístupem můžou inspirovat městské samosprávy při ochraně knihobudek či odpadkových košů před vandaly?

• krátké glosy o dvou knihách; sbírce básní Anny Brikciusové Před vzlétnutím a sbírce fejetonů Jana Sterna Jak být šťastný a sexy

Reportážní povídka Igora Malijevského z válečné Ukrajiny, zachycující vyprávění malíře z města Drohobyč:„V plenéru pak v...
16/09/2025

Reportážní povídka Igora Malijevského z válečné Ukrajiny, zachycující vyprávění malíře z města Drohobyč:

„V plenéru pak vyložíme bedny s léky, já si vybalím akrylové barvy a začnu vojákům malovat ochranné ikony. Maluju na místní materiály, na všechno, co tam najdu, na bednění, na prázdné patrony, na bedny od granátů, na krabice od proviantu. A to jsou hezké chvíle. Sedíme spolu v zákopu kolem stolu, který se občas zatřese, jak od východu přilétají komety, co je po nás od nepaměti vrhá zbytnělý nevyléčitelně nemocný mozek. Rozsvítíme slabé světlo, svíčku nebo čelovku, to mi stačí.“

Celou povídku najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Igor Malijevský
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

Dvě vilyMarkéta PilátováSrdcem této vily je kuchyň. Tady se scházíme, míjíme, klábosíme. Nejčastěji tady na sebe narážím...
12/09/2025

Dvě vily
Markéta Pilátová

Srdcem této vily je kuchyň. Tady se scházíme, míjíme, klábosíme. Nejčastěji tady na sebe narážíme, když si chystáme snídani. Okna nabízejí výhled na svah s mohutnými buky a červenými duby, lípami a pečlivě udržovanými keři. Vila patří Literarisches Colloquium Berlin a jsem tu na spisovatelské rezidenci. Ty se tady pořádají od roku 1963 a těžko spočítat, kolik autorů a autorek tady už psalo. A především se dívalo z terasy na jezero Wannsee, směrem k jiné vile.

Každý den se někdo z nás odhodlá do ní zajít. Navzájem se povzbuzujeme, aby nikdo tuhle návštěvu před odjezdem nevynechal. Vila, kde se 20. ledna 1942 konala konference ve Wannsee. Na programu měla jediný bod – koordinaci konečného řešení židovské otázky. Na pozvánce pro účastníky stálo, že se jedná o konferenci se snídaní. Štrúdlem se tady při promýšlení „hladkého konce“ cpal třeba Reinhard Heydrich.

Historická expozice je pojata naprosto banálně, jen informace o tom, jak skončili někteří účastníci konference, vyznívají surreálně. Z panelů se culí pováleční podnikatelé, poklidně dožívající důchodci a právníci. Jeden panel, umístěný v zahradě, se ale liší. Zachycuje návštěvu aktuálního amerického viceprezidenta J. D. Vance v koncentračním táboře Dachau. Zavítal tam letos 13. února. Den poté pak na bezpečnostní konferenci v Mnichově podpořil krajně pravicovou Alternativu pro Německo.

Když snídáme zahledění na hladinu jezera, u jehož břehů jednoho lednového rána snídaly nejvýše postavené zrůdy nacistického Německa, dojde mi, proč tady skutečně jsem. Myslela jsem si, že každý by měl vidět Osvětim; teď vím, že každý by jednou v životě měl navštívit i vilu, kde se konala konference ve Wannsee.

(Autorka je spisovatelka; foto Jan Handrejch, Právo)

Adresa

Slezská 2127/13
Praha
12150

Telefon

+420221001375

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Salon Práva zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Salon Práva:

Odkazy

Sdílet

Kategorie

O Salonu

V Salonu Práva můžete pravidelně nacházet eseje, rozhovory, sloupky, recenze či povídky. Mezi naše spolupracovníky patří Václav Bělohradský, Jiří Přibáň, Ondřej Slačálek, Štefan Švec, Apolena Rychlíková, Daniel Prokop, Emil Hakl, Michal Šanda nebo Eva Klíčová. Editorem je Zbyněk Vlasák, členy redakce Štěpán Kučera a Alice Šimonová. Více najdete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon_Pr%C3%A1va.