Salon Práva

Domů
česko
Praha
Salon Práva

Salon je čtvrteční kulturní příloha deníku Právo. V Salonu můžete pravidelně nacházet eseje, rozhovory, sloupky, fejetony, recenze, poezii či povídky.

Salon vychází každý čtvrtek v deníku Právo.

26/11/2025

V zítřejším Salonu najdete:

• rozhovor s německým zoologem Larsem Chittkou nad jeho knihou Včelí mysl; o tom, jestli mají včely vědomí, prožívají emoce a cítí bolest, proč mají čmeláci rádi balonky a octomilky kolotoče, do jaké míry jsou pavouci a vosy inteligentní... a proč bychom neměli přehlížet vnitřní svět bezobratlých

• text sociologa Karla Černého o tom, jak američtí muslimové píší dějiny, a to nejen zásluhou čerstvého starosty New Yorku Zohrana Mamdaniho; proč přes svou orientaci na vzdělání a úspěchům ve veřejném životě zůstávají muslimové v USA nejméně oblíbenou menšinou – a jak s tím souvisí obraz „televizního Araba“?

• esej evolučního biologa Petra Turečka o tom, k čemu jsou různé profese a učební obory – a vlastně k čemu je cokoli na světě; proč si nezaslouží opovržení ty oblasti lidské činnosti, které se nesnaží zamaskovat samoúčelnost svých výdobytků, a proč jsou nakonec právě takové „nesmysly“ tím, co po nás zůstane?

• sloupek Štefana Švece o tom, proč bychom si měli soukromě i kolektivně přiznávat skrytou motivaci za svými názory či postoji a neplýtvat energií na jejich potlačování – proč například osobní závist či vztek na oligarchy neznamená, že naše společnost nemá strukturální problém s přerozdělováním bohatství?

• krátké glosy o dvou knihách; sbírce próz Josefa Kroutvora Přeháňky a sbírce básní Jana Gabriela Protažené stíny

25/11/2025

Z eseje Petra Turečka o tom, co k čemu je:

„Kovové válečky s dírami, které vznikají pod vrtačkami statečných držitelů výučních listů, se dají dát do motorů, motory se dají dát do aut, auty se dají zacpat silnice, s trochou štěstí se s nimi dá snad dojet do Chorvatska… Ale co tam? Veškeré lidské snažení propadává dějinami do nesmyslnosti a nebytí – jen v tom nejlepším možném případě ústí do něčeho, co tu bude i zítra, za rok, za tisíc let. A největší šanci tu být za tisíc let má právě poznatek získaný dobře provedeným experimentem, zábavná kniha či krásný obraz.“

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Jan Handrejch, Právo
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

21/11/2025

Nic mimořádného
Štěpán Kučera

Jdeme s dcerou do školky a sledujeme, jak si auto zkracuje cestu po chodníku přes pěší zónu, aby nemuselo objíždět naše sídliště.

„Podívej, blbec,“ vysvětluju dceři. Další auto zastavuje přímo před školkou. Před školou, kam chodí syn, to vypadá podobně – rodiče vozí svoje děti autem, aby je něco nepřejelo, kdyby šly pěšky. U školy je dvorek, kde jsme si jako malí hráli o velké přestávce. Dnes je z dvorku parkoviště pro obyvatele okolních domů a děti o přestávce nechodí ven. Původní funkci nemá ani prostor před funkcionalistickým kostelem na Horním náměstí – i tady, v místech, kde býval park s kašnou, se parkuje.

Za posledních deset let u nás v Jablonci přibylo aut o čtvrtinu. Plechová stáda nemají stání, a tak obsazují už i trávníky a chodníky na sídlištích. Prý až polovina mikroplastů, které se dostanou do půdy a vody, pochází z pneumatik.

Večer čtu zprávy z Prahy: Desítky spojů městské hromadné dopravy tam nabírají zpoždění. Jako příčinu uvedl dopravní podnik silnou individuální automobilovou dopravu na trasách konkrétních linek. Doprava v metropoli bývá vpodvečer tradičně napjatá, podle některých řidičů je to však tentokrát horší než obvykle. Auta se vlečou v kolonách zejména v centru města. Policie přitom žádný výjimečný problém neevidovala. „V centru Prahy nemáme hlášenou žádnou mimořádnou událost ani nehodu,“ potvrdil Novinkám policejní mluvčí.

Dcera rychle chápe a při příští cestě do školky už sama hlásí „tati, blbec“, zatímco ustupujeme na trávník až ke klepadlu na koberce, aby jmenovaný mohl projet.

Alespoň že se neděje nic mimořádného.

21/11/2025

Ta, o níž vyprávějí kaštany
Petr Kukal

S básnířkou Janou Štroblovou, jejíž životní pouť se před dvěma týdny ve věku 89 let uzavřela, jsme se poznali před třiceti lety. Já češtinář po škole, který si víceméně omylem koupil její knížku a zamiloval se do ní (dvojznačnost předmětu je záměrná), ona etablovaná autorka s disidentskou zkušeností. Že se z jednoho okouzleného vyznavačského dopisu zrodí víc než čtvrtstoletí trvající přátelství, nebylo vůbec pravděpodobné. Přesto se to stalo.

Otevřenost, s níž mě pozvala do svého života, mě nikdy nepřestala okouzlovat, jako mě nepřestala okouzlovat Janina velikost básnická i lidská. Její poezie pro mě představuje esenci vší křehkosti, její věrnost sofistikovanému, přesto záměrně neokázalému vázanému verši jsem v krupobití všudypřítomného jazykového experimentu vnímal jako zápas heroické velikosti.

Ještě větší ovšem byla její věrnost svobodě, pravdě, slušnosti a úctě. V letech normalizace za ni platila zákazem publikování a dalšími perzekucemi, po listopadu 89 třeba útoky na své aktivity v ochraně zvířat – od těch, kteří hájili pokusy na králících pro kosmetický průmysl, až po nelaskavé kolegy spisovatele. Ať mi vyprávěla o jednom či o druhém, vždycky to vystavěla jako humornou příhodu. Každého se snažila nějak omluvit nebo alespoň pochopit.

I v posledních letech se zajímala o dění v literatuře, v redakcích, v PEN klubu. Novinky jsem jí jezdil vyprávět do malebné roubenky v osadě Mužský, kde s manželem Otakarem trávila léto a kam nás s mou ženou pravidelně zvala. Právě tam si ji budu už napořád pamatovat. Před brankou na náves plnou kaštanů, které koncem 70. let s redaktorem Josefem Velkem zachránila před vykácením. To díky ní tam každý podzim dosud pukají ostré, pichlavé a zraňující slupky, aby odhalily lesklé a hladké plody, které nám nejsou než pro krásu.

(Autor je básník; foto Petr Hloušek, Právo)

20/11/2025

Zuzana Kultánová o novém seriálu České televize Ratolesti:

„Seriál působí zastarale; což je paradoxní, protože by rád poučoval o tom, co právě rezonuje mezi dětmi a mládeží. Ratolesti mají ambici dělat osvětu, ale zapomněly přitom na to hlavní, a sice na samotné pocity a motivace hlavních hrdinů, o kterých mají být.“

Celou recenzi najdete v dnešním Salonu.
Foto Česká televize
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

20/11/2025

Z rozhovoru se spisovatelkou Ronyou Othmannovou:

„Otec je kurdský Jezíd, proti kterým Asadův režim velmi tvrdě postupoval. Bral Kurdy jako separatisty, kteří ohrožují jednotu Sýrie. Uplatňoval vůči nim bezpráví, teror a vymývání mozků. I školy tam vypadaly jako kasárna. V takovém systému není vůbec těžké dostat se do problémů. No a otec jednou v 80. letech nešel na nějakou povinnou demonstraci k oslavě Háfize Asada – a už to jelo. Vyhodili ho ze školy, prohledali to u něj doma, našli nějaké zakázané kurdské knihy, pak sebrali taky strýce a dědečka a nakonec chtěli, aby pracoval pro tajnou službu a donášel na ostatní. Takže se rozhodl utéct.“

Celý rozhovor z cyklu Minout Prahu najdete v dnešním Salonu.
Foto Ondřej Kocar, Větrné mlýny
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

19/11/2025

V zítřejším Salonu najdete:

• rozhovor se spisovatelkou Ronyou Othmannovou, účastnicí projektu Minout Prahu/Jenseits von Prag, která strávila měsíční rezidenci v Olomouci; jak se do autorčiných knih propsala dramatická rodinná historie – zvláště osud otce, syrského jezída, který uprchl ze Sýrie před represemi asadovského režimu?

• text Markéty Pilátové o hvězdném komiksovém tvůrci Craigu Thompsonovi, jemuž v češtině vychází grafický román Ženšenové kořeny; proč tato kniha může být „úžasnou encyklopedií pro pochopení komplexnosti současného světa“ a proč je v časech AI autorský komiks něco jako ručně psaný dopis čtenářům?

• recenzi Zuzany Kultánové na nový seriál České televize Ratolesti; proč tento počin, jemuž chybí hlubší psychologie postav a možná i jasná cílová skupina diváků, připomíná svou výchovnou funkcí spíše 30 případů majora Zemana než současné světové seriály o životech mladých lidí?

• vzpomínku Petra Kukala na nedávno zesnulou básnířku a překladatelku Janu Štroblovou; ta ve své tvorbě zůstávala věrná sofistikovanému, přesto záměrně neokázalému vázanému verši, a v životě zase svobodě, pravdě, slušnosti a úctě – což vyústilo mimo jiné v aktivity na ochranu zvířat či za záchranu kaštanů na jedné návsi...

• sloupek Štěpána Kučery o nárůstu automobilismu, který jsme přestali vnímat jako něco mimořádného, zatímco plechová stáda obsazují už i trávníky či chodníky na sídlištích a náměstí i školní dvorky se mění v parkoviště

18/11/2025

Markéta Pilátová o komiksovém románu Craiga Thompsona Ženšenové kořeny:

Jeho knihy jsou přitažlivé z mnoha důvodů. Fascinuje především jejich komplexnost – například v Ženšenových kořenech nejde jen o dětství těžce pracujícího, chudého kluka vyrůstajícího v rodině fundamentalistických křesťanů, ale také o tři století komerčních vztahů mezi Čínou a USA, botanicko-lékařskou příručku, kterou by si podle španělského deníku El Mundo „měl přečíst každý lékař”, reportáž o emigrantské námezdní práci na americkém venkově či cestopis. Podle El Munda je to zkrátka „úžasná encyklopedie pro pochopení komplexnosti současného světa”.

Celý text najdete už ve čtvrtek v Salonu.
Foto Phil Thompson
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

18/11/2025

Připomínáme online verzi recenze Nikoly Benčové na román Virginie Despentes Čau debile:

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-knihy-internetovy-buh-siri-nenavist-40547519

„Despentes velmi kriticky přibližuje post-covidovou Francii, kde rostou vlny nenávisti na internetu – a ve veřejném prostoru obecně – a ptá se, proti komu by měl protest být namířen doopravdy, když lidé z pracující třídy mají nakonec mnohem víc společného, než by se mohlo zdát z jejich identitárních rozdílů v rámci logiky debat na sociálních sítích.“

14/11/2025

Ohrožený druh
Kateřina Surmanová

Bývaly časy, kdy beletrie představovala mužskou baštu. Takový literární Karlštejn. Pánové knihy psali a pánové je četli. Lámat se to začalo, když se lámala i století. To 19. do 20. Knížky se staly dostupnějšími a spolu s tím, jak rostla všeobecná gramotnost, přibývalo i čtenářek. V množině těch, kdo mohou hledat potěšení nad tištěnými řádky, tím místa neubylo, přesto muži začali vyklízet prostor. Evropský průzkum odhalil, že ročně vezme do ruky knihu přes 60 procent žen, ale jen na 44 procent mužů. A navíc to ženy dělají o poznání častěji. Český statistický úřad pak zjistil, že 39 procent tuzemáků nepřečte za 12 měsíců ani jediný svazek, oproti tomu tuzemačkám se to stalo jen v 15 procentech případů.

Pozorování z terénu ta data potvrzují. Když s podzimem vypukne sezóna literárních festivalů, besed a křtů, vypadá to na nich často jako ve filmové Sexmisi – muži nikde. V tomto případě si ovšem vyhynutí zvolili sami. Podrobnější šetření ukazují, že na čtení nezanevřeli úplně – hltají zprávy, analýzy a literaturu faktu. Jen přestali číst beletrii. Texty, které člověku otevírají oči, co by jinak zůstaly slepé. Knihy, které masírují svaly, co by jinak zakrněly. Vitamíny ducha.

Řešíme emancipaci, postavení žen i menšin, klima, identitu a druhy, kterým hrozí vyhynutí... a je to tak dobře. Mnohohlas potřebujeme podobně jako les, kde každý druh stromů voní jinak, každý druh ptactva jinak štěbetá a ekosystémovou krásu to vytváří teprve dohromady. Co tedy v rámci boje o zachování pestrosti pamatovat také na to, že ani čím dál vzácnější druh – mužští čtenáři krásné literatury – si vyhnutí nezaslouží?

(Autorka je spisovatelka)

13/11/2025

David Klimeš o normalizování fašistické rétoriky:

„Před zvolením Tomia Okamury předsedou Poslanecké sněmovny byla z úst zástupců končící vládní koalice k zaslechnutí jeho poměrně drsná kritika: komerční fašista, rasista, xenofob, lhář, hulvát… Žádný z řečníků se však Okamurova předsednictví nebál natolik, aby veřejně nabídl podporu jakémukoliv kandidátovi ANO, jen aby nebyl do čela sněmu instalován šéf SPD.
Okamurovy postoje tak sice podle mnohých poslanců nejsou přijatelné, ale zjevně už jsou dostatečně normalizované, než aby bylo třeba kvůli nim svolávat velké protesty, když Okamura dostoupal až do třetí nejvyšší ústavní funkce.“

Celý text najdete v dnešním Salonu.
Foto Petr Horník, Právo
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

13/11/2025

Z rozhovoru s humanitární pracovnicí Valérií Svobodovou, první Češkou, která navštívila všechny země světa:

„Byla jsem na Haiti po zemětřesení, v Pákistánu po obrovských záplavách, kde miliony lidí musely opustit své domovy, ale nejintenzivnější pro mě bylo asi východní Kongo, kde jsem vyjednávala s militantními frakcemi o propuštění dětských vojáků a o zastavení sexuálního násilí na ženách a dětech.“

Celý rozhovor najdete v dnešním Salonu.
Foto Jan Handrejch, Právo
Salon můžete koupit také online: https://www.digiport.cz/vydani/floowie/1704-deník-právo

Adresa

Slezská 2127/13
Praha
12150

Telefon

+420221001375

Internetová stránka

https://www.novinky.cz/sekce/kultura-salon

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Salon Práva zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Salon Práva:

Odkazy

Chcete, aby vaše společnost byla nahoře v seznamu automobilových společností ve měste Mediální Společnost?

Sdílet

Kategorie

Mediální společnost

O Salonu

V Salonu Práva můžete pravidelně nacházet eseje, rozhovory, sloupky, recenze či povídky. Mezi naše spolupracovníky patří Václav Bělohradský, Jiří Přibáň, Ondřej Slačálek, Štefan Švec, Apolena Rychlíková, Daniel Prokop, Emil Hakl, Michal Šanda nebo Eva Klíčová. Editorem je Zbyněk Vlasák, členy redakce Štěpán Kučera a Alice Šimonová. Více najdete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon_Pr%C3%A1va.