07/08/2026
Země nerozhodných
Radek Štěpánek
Nedávno jsme byli s rodinou v Korutanech. Toulali jsme se vlastně obyčejnou kulturní krajinou rakouského příhraničí, která není příliš odlišná od té naší. Leží v nadmořské výšce okolo 600 metrů, vlní se, ale ne o moc víc, než když se jde z Prachatic na Šumavu. Kukuřice, pšenice i brambory na polích jsou stejné a na lukách rostou ty samé květiny, jaké známe i od nás.
Rozdíl tu ale je, a markantní. Všechno je doslova obsypané hmyzem. Nad loukami poletují modrásci, babočky, perleťovci i otakárci. A květy se hemží tesaříky a dalšími brouky mnoha druhů. Jsou to ti samí živočichové, které jsem vídal před třiceti lety jako kluk u nás za městem a bral je jako něco úplně obyčejného. Aby je teď mohly vidět mé děti, museli jsme přes kus Evropy.
Jak jsme mohli přijít o takové bohatství? Zřejmě proto, že jsme je za bohatství nepovažovali. Rádo se u nás tvrdí, že za všechno zlé mohou komunisté. Ale za současný bezútěšný stav naší krajiny může to, že ani bezmála čtyřicet let od sametové revoluce jsme se nedokázali rozhodnout pro opravdovou změnu. Za tu dobu jsme mohli mnohé napravit, kdybychom skutečně chtěli. Ale možná vlastně nechceme.
Proto teď asi ministerstvo životního prostředí řídí lidé, kteří zřejmě ani nevědí, co slovo krajina znamená. Její degradaci bereme coby danost, jako bychom byli jen bezmocnými příjemci reality, a ne jejími spolutvůrci. Naše země je otrávená i kvůli tomu, že se pro její ochranu nedokážeme skutečně rozhodnout. Jsme mistři stálých odkladů a polovičatých řešení, která ale ničemu nepomáhají. Dokud se skutečně nerozhodneme, bude krajina chřadnout dál a my s ní.
(Autor je básník)
