14/10/2025
🎤 ROZHOVOR / S Jiřím Dyndou o slovanských bozích a jeho nových knihách
📰 Nové číslo časopisu Forum: Magazín Univerzity Karlovy přineslo obsáhlý rozhovor s naším kolegou Jiřím Dyndou o jeho nových knihách. Můžete si ho přečíst, celý je online, nabízíme ukázku.
🗣️ "Gratuluji vám ke dvěma knihám naráz – jedna vyšla v zahraničním Brillu, druhá je česká a popularizační ve Vyšehradu. Kdybyste je mohl nějak srovnat, v čem jsou si podobné a v čem se liší? Řeší podobné téma, ale pro jinou čtenářskou obec?
╰➤ Řeší podobné téma a vycházejí z mého zájmu o slovanské pohanství, ale jsou vlastně dost odlišné. Ta anglická kniha vychází hodně z mé práce na překládání a editaci pramenů – z toho, jak prameny správně chápat a číst. Na toto téma jsem psal i disertaci, takže anglická kniha vychází částečně z disertační práce na FF UK (2021). Já ji pak tři roky přepracovával do podoby vhodné pro publikaci – upravoval jsem a překládal, protože disertace byla v češtině. Kniha se tak zaměřuje především na to, jak křesťanští autoři „pokřivovali“ zprávy o Slovanech, jak je vnímali a jaké své ideologické filtry při tom používali, když o nich psali. Základní myšlenka je, že pokud se naučíme rozpoznávat typické strategie, které tito autoři používali, dokážeme lépe zhodnotit, co píšou, a zároveň i poznat a rekonstruovat části původního náboženství Slovanů. Nešlo mi tedy jen o křesťanský obraz pohanství – ačkoli to tak na povrchu může i vypadat – ale v pozadí je zájem o samotný archaický náboženský systém. Soustředil jsem se především na božstva, protože skrze jejich obrazy se to téma dá dobře uchopit: jak je autoři interpretují – jestli jako démony, běsi, jako pravá božstva, nebo jako formu modloslužby, uctívání věcí vyrobených lidskýma rukama.
🗣️ Jaké máte časové rozpětí? Jsou to prameny třeba z 10. až 13. století?
╰➤ Ano. Největší množství pramenů pochází zhruba z 9. až 10. věku a pak tedy až po 13. století, což odpovídá také datům posledních vln christianizace Slovanů na konci 12. století.
🗣️ Kde všude tyto prameny pro svoji práci nacházíte?
╰➤ Velká část pramenů je už dlouho známá a zpracovaná klasickými „velkými“ badateli z přelomu 19. a 20. století. Občas se ale poštěstí najít i novou variantu v nějakých rukopisech, střípky, které dosud nebyly správně zohledněny – třeba v ruských rukopisných sbírkách, což pro mne osobně bylo velmi plodné bádání, když jsem pracoval na staroruských kázáních a podařilo se mi i leccos nového najít. A pak publikovat.
🗣️ Jak to je dnes v Rusku, které válčí s Evropou?
╰➤ Mnoho rukopisů tam je dnes částečně digitalizovaných. Ruská národní knihovna má značnou část sbírek online, takže se k nim dostanete i na dálku, z počítače. Například mniši z Trojicko-sergijevského kláštera svého času pro knihovnu naskenovali tisíce rukopisů. Samozřejmě jsem měl velké štěstí, že jsem některé věci viděl ještě osobně a na místě, když jsem několikrát v Rusku bádal před válkou. Na Ukrajině toho až tak moc není – rukopisů tam není tolik volně dostupných, i když tam pracují šikovní badatelé, zejména medievisté, archeologové a folkloristé, ale zásadní rukopisy tam spíše nejsou.
🗣️ Vy jste vystudoval religionistiku na FF UK. Specializujete se na starší slovanskou problematiku – jak se tomu správně říká? Paleoslavistika či paleoslovenistika?
╰➤ Možná by se tomu dalo říkat „paleoslavistika“, když jde o starší dějiny Slovanů, ale pojem paleoslovenistika je přísně vzato název pro studium staroslověnštiny a staroslověnské literatury, čemuž se na Slovanském ústavu AV ČR hodně věnujeme. Ale já se raději označuji zkrátka jako religionista, který se zaměřuje na Slovany (směje se)."
Dále viz odkaz.
Oceňovanému výzkumníkovi vzdělanému na FF UK nově vyšly hned dvě knihy: jedna vědecká v prestižním Brillu, druhá populárnější ve Vyšehradu. Slovanské bájesloví už ožívá i v počítačových hrách typu Zaklínače či komiksech. Perun, Stribog, Svarog, Mokoš nebo Veles. Ta...
