22/11/2025
Česky vyšla nejvlivnější kniha o digidětech posledních let. Anebo možná vůbec, to se teprve uvidí. Je o tom, jak mobilní telefony a sociální sítě způsobují psychické problémy dospívajících. Se stovkami z nich jsem se viděl a často nevypadají úplně v pohodě.
Česky jsem knihu nečetl, jen v originále, takže vlastně nevím, co je uvnitř. Na obálce je zajímavá změna v podtitulu. Namísto "Great Rewiring", což si překládám jako "Velké Zasíťování" je tam prostě "zásadní změna". V originále se jedná o nástup chytrých telefonů a z něj odvozené permanentní připojení na internet.
Jako řešení situace ZÁSADNÍCH ZMĚN DĚTSTVÍ Haidt nabízí:
1. ŠKOLY BEZ TELEFONŮ - V mnoha zemích hotovo, v ČR probíhá a Plaga to nejspíš dá na papír, jen co bude sedět na ministerstvu. Děti ve škole telefon moc nepotřebují. Učit se být na internetu lze i bez něj.
Aby být na internetu dávalo smysl, je dobré být v pohodě a vědět, co znamená být člověkem. Co chci, co hledám, kam směřuju a tak...
K tomu je k úklidu škol a hlavně ke zklidnění dětství dobré přidat další tři Haidtovy body:
2. NEKUPOVAT DĚTEM TELEFONY DO 12 NEBO 14 LET - V ČR začíná fungovat iniciativa Dětství bez mobilu, protože kolektivně se to zvládá lépe než individuálně. Stejně je současný internet v hluboké krizi a líp se s ním děti učí žít, když ho nenosí po kapsách.
3. SOCIÁLNÍ SÍTĚ OD 16 LET - s různými omezeními se po světě rozmanitě experimentuje. Ony ty sítě teď nejsou zdravé ani pro dospělé, a tak je spíš na čase ten internet spravit a vytvarovat jinak tak jako tak. S AI se bordelovost a nesmyslnost sítí rapidně zhorší. Měli bychom se hromadně začít bavit, jak vypadá internet bez Googlu, Microsoftu, Mety, Amazonu, OpenAI a TikToku apod. Můžete z toho cítit bezmoc, smí se to, je to běžné. Úzkost a bezmoc spolu souvisí...
4. DÁT DĚTEM VÍCE VOLNOSTI, ZODPOVĚDNOSTI A SVOBODNÉ HRY SE SVĚTEM. To je úplně nejtěžší, protože jsme společností dospělých, co je tak hluboce zasíťovaná, že máme permanentní úzkost ze světa a z života ve stroji, že se bojíme pouštět děti ven a nechat je jen tak objevovat život vlastním rytmem a na vlastní oči, ruce, nohy a srdce.
Spoustě vědců, co zkoumají digitalizaci dětství, se kniha nelíbí. Říkají, že to není pravda, že digitalizace zúzkostňuje dospívající. Z jejich dat to nevyplývá. Z Haidtových ano, ale podle nich ne. Haidt k těm datům totiž přidal ještě srdce rodiče a taky svou vůli dospělého muže. Což se nesmí, říkají ti vědci. (Dali před lety dohromady své výhrady, když se k tomu dostanu, tak jim je vyvrátím, je to celkem snadné, ale nevím, jestli to stojí za čas.)
Důležitější totiž je, jak to cítí rodiče a samy děti, než jak to cítí vědci. Vědecký výzkumy se dnes totiž už nepoužívají k poznání a následné změně jednání, ale jen jako ilustrační věty, což je dost zajímavé téma, které nikoho moc nezajímá.
Nicméně ti vědci mají pravdu, že není jisté, že mobily můžou za ty úzkosti. Taky za ně možná mohou mikroplasty v dětských mozcích a dalších orgánech nebo toxická strava v supermarketech a energy drinky nebo život tváří v tvář globálnímu oteplování a podivuhodně úzkostným a bezmocným rodičům nebo pravidelná návštěva školy, kde dospělí pořád předstírají, že svět je v pořádku a dává smysl se učit totéž jako před sto lety, anebo za ty úzkosti možná může život v konzumní společnosti, co programovaně kazí radost ze života, vytváří chronickou samotu a patologickou nespokojenost a fake smysl života, anebo za tu úzkost mladých mohou komunikační faily starých a tvary společnosti, co si bez přestání, strukturálně a tradičně dopřává hlavně lži, rozmanité krize a sebedestrukci.
Na člověka jde úzkost, když si to všechno uvědomí, a tak o tom neradi mluvíme. Jenže odněkud bychom jednou mohli začít. Třeba od telefonů. Pokliďme je kvůli dětem, ale vlastně taky kvůli sobě. Ono se to pak těm dětem i lépe vysvětluje, když vidí, že se to týká i nás. Jsme úzkostná generace, ale vůbec nemusíme takovými být.
