Digiděti

07/05/2026

Není úplně dobrý nápad mít sociální sítě na občanku. Ani když je to kvůli ochraně dětí. Je lepší opustit sítě, které bychom kvůli dětem rádi vyzmizíkovali z jejich životů, a založit si nové sítě. Takové, kde klidně budou moci být větší děti.
I když také můžeme objevit, že komunikace přes sociální sítě je vlastně docela nepraktická a objeví se nějaká úplně nová společenská zvyklost... To se v historii stávalo často.

Z textu Hynka Trojánka:

"I přes tyto známé nedostatky se počet zemí, které přistupují k ověřování věku a k ukončení dosavadního „self-declaration“ způsobu, kdy stačilo odkliknout, že nám je 18, „utěšeně“ rozrůstá. A to přes to, že aktuální čísla z Austrálie, první země, která s plošným ověřováním věku dětí začala, ukazují, že opatření absolutně nefunguje.

Je to jen pár dnů, kdy se svým řešením pochlubila i Evropská unie. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen sice klade důraz na to, aby aplikace potvrdila zletilost, aniž by byly o uživateli prozrazeny jakékoliv další osobní informace, ale trvalo jen pár hodin, než nástroj zcela rozcupovali odborníci na digitální soukromí…

Obdobně neslavné spuštění podobného nástroje jsme ostatně zažili přímo v Česku před dvěma lety. Také jsme byli ujišťováni, že používání digitální občanky opravdu jen umožní prokázat totožnost, aniž by snad někam tekla data o tom, kdo a komu se legitimoval. Načež se ukázalo, že kamsi do zahraničí tečou data, kdo a komu se legitimoval.

S ohledem na výše uvedené by se tak mohlo zdát, že získat sympatie pro plošné zavádění aplikací na ověřování věku bude těžké. Přesto se žádný sborový odpor nekoná. Jediná skupina, která se hlasitě ozývá, je nakonec ta, kterou mají uvedené nástroje nejvíce chránit – děti."

03/05/2026

Poklízet internet v dětských očích může začít snahou o nedívání se na krátká videa. Jejich sledování je rozhodně špatně, rozbíjí pozornost i schopnost myslet, vytváří závislost vychytanou produkcí dopaminu, generuje ohromné množství datových bodů, z nichž se dá o sledujícím člověku vypočítat, jak ho k proudu nasekané nereality přišpendlit ještě hlouběji.

Brainrot, hniloba mozku. Slovo původně označovalo mlhu, jež popadne mysl, kdykoli se člověk (klidně dospělý) nechá unést doomscrollingem krátkých videí. Dnes si děti ve hře Steal brainrot na Robloxu hnilobu mozku navzájem kradou.

Rychlá videa se dají vypnout v prohlížeči nějakým rozšířením. Já tu třeba nevidím žádné reelsy díky Facebook Reels Blocker. Existuje ShortsBlocker nebo Remove Youtube Shorts... Vypínat stories z Instagramu nedává smysl, protože celý instagram je strojem na brainroty, totéž TikTok a Snapchat, ale můžete to zkusit, třeba to bude lepší.

Děti dříve či později přijdou na to, že se to dá zase vypnout, ale alespoň u prvostupňových dětí to může pár let fungovat, budou-li sledovat Youtube jen na počítači, co máte pod kontrolou. A dívat se delší videa...

O tom, jak totéž udělat na telefonu, se smí diskutovat v komentářích, ale já nebudu do středy na netu, tak se neuzúčastním, děkuji za pochopení a díky za ty praktické rady pro ostatní. Nejlepší je, když děti žádný telefon nemají a poznávají internety na jiných zařízeních...

Z autodokumentárního textu o scrollování Michaely Švandové v Druhá: směna (odkaz v komentářích):

"Nadměrná konzumace krátkého obsahu mi vaří mozek. Často mám problém vzpomenout si na slovo, dát dohromady větu. Ještě před pár lety jsem při sebemenším náznaku násilí odvracela oči. Nezvládala jsem se dívat na krev, trosky, chudobu, utrpení. Teď už nic moc necítím.

Na letargii ale není čas. Zdroje dál tečou zespoda nahoru, Palestinci*ky jsou každý den stále vražděni*y, nájmy pořád stoupají. Ano, někdy si poležím v posteli a budu koukat na týpka, který své tělo postupně photoshopuje do tvaru všech Pokémonů. A odmítám se kvůli tomu cítit špatně. Já ani ty si ale nemůžeme dovolit zploštit se a znecitlivět. Nechat své neurony zapadnout až na dno kompostu. Nebo se opít představou, že správnou kombinací memísků porazíme systém. Hurá do reality, posíleni*y klidně portfoliem vtípků s Melanií Trump. Tralalero tralala."

30/04/2026

Jedna holka ze šestky nebo sedmičky mi včera vyprávěla, že jí někdo doporučil povídat si s AI, ale že jí to přišlo divný, tak to nedělala, ale pak si potřebovala uklidit pokoj a nevěděla, kde začít, tak se zeptala AI, a pak si díky ní uklidila pokoj. A od té doby používá AI. Jenže má dojem, že při tom přichází o mozek, takže říkala, že se teď snaží s tím přestat a rozhodovat se zase sama za sebe.

S rodiči jsme se pak hodně bavili o používání AI a také o mobilech ve škole, protože zrovna v této budově je nyní nálada mobily spíš nepoužívat a mít je někde uložený, ale děti říkaly, že to spíš nejde, protože na konci vyučování by se před skříňkami tvořily fronty a mohl by jim ujel autobus, přičemž další jede až za dvě hodiny. Ale dospělí říkali, že se určitě dá zařídit, aby se to nestalo.

A ještě se ukázalo, že v prvních ročnících panuje nálada začít se domlouvat na Dětství bez mobilu, protože čím dál tím více rodičů má dojem, že by bylo fajn, kdyby děti první roky ve škole telefony vůbec neměly. Protože by to všem dost usnadnilo život.

Taky proto, že se ukazuje, že Whatsapp v dětských rukách nefunguje vůbec dobře a děje se tam spousta bordelu. Třeba ve skupině "Přidej co nejvíce kamarádů, ale ne rodiče", o tom mluvila zase jiná holka.

30/04/2026

"AI dělá spoustu chyb a dál dělat bude. Takže pokud rozumíte své práci, držte se jí. AI generuje pravděpodobnost, ne pravdu nebo empatii. Empatie je jako sval – když přestaneme psát vlastní omluvy a necháme to na AI, ochabuje. Když formulujete vlastní omluvu, zamyslíte se nad tím, jak se cítil člověk, kterému jste ublížili, a vcítíte se do něj… Žijeme ve světě, kde jsme neustále pobízeni k tomu používat AI co nejvíc, abychom byli co nejvíc efektivní a co nejvíc produktivní. Pokud ale schopnosti jako empatie, psaní či přemýšlení přenecháme AI, nebudeme trénovat svůj mozek."

"Znám spoustu lidí, kteří se obracejí na umělou inteligenci místo na terapeuta nebo přátele, aby si poradili třeba s problémy v milostných vztazích. Přijde mi to fakt zvláštní."

"Čím dál častěji taky lidem dělá AI společnost. Je to trend. Lidé se stydí nebo se cítí osamělí, a tak udržují vztah s chatbotem. Narodila jsem se v 90. letech. Tehdejší počítače bylo potřeba čistit, utírat prach, pečovat o ně, aby fungovaly. O AI společníky se vůbec nestaráme. Největší nebezpečí ale je v tom, že v posledních deseti letech všechny ty firmy jako Meta, X a další stále znovu dokazují, že dobro lidstva a duševní pohoda není jejich priorita. Když si píšete s chatbotem, vaše blaho není důvod, proč s vámi udržuje kontakt. Chatbot je prostě naprogramován tak, aby udržel vaši pozornost."

(odkaz na rozhovor v komentáři)

28/04/2026

Pohybuji se v sociální bublině, kde je poměrně běžné televizi vůbec nemít. Vlastně moc nechápeme, jak je možné, že ji ještě někdo má. Ale vím, že většina rodin ji má, protože se na to dětí ptám při rozehřívacím kolečku a většinou se jich zvedne většina. Tak jen abyste věděli.

Že si televize zaznamenává, nač se díváte, je jasné, podrobně to popisuje tento text Jana J. Šalomouna. Pak se dá ještě občas narazit na informace, že si televize kamerou nahrává i obývák, čemuž se dá věřit, ale nemusí, já nevím a moc to nepotřebuju zkoumat, protože televizi nemáme.

"Možná si to neuvědomujete, ale vaše televize o vás ví a sdílí obrovské množství informací. Téměř všechny nové televizory na trhu jsou takzvané „chytré“ (smart TV) a připojují se k internetu. Ačkoliv nám to usnadňuje sledování oblíbených streamovacích služeb, daň za toto pohodlí je vysoká: vaše televize detailně sleduje a zaznamenává, co přesně děláte.

Výzkumníci zjistili, že ACR technologie nepřestane fungovat ani v momentě, kdy je k televizi přes HDMI kabel připojený notebook nebo herní konzole. Autoři studie to formulují přímo: síťový provoz s těmito daty existuje i při použití televizoru jako externího displeje přes HDMI. Televizor, o němž si myslíte, že je v tu chvíli jen pasivní obrazovka, stále sleduje, co se na ní děje.

Důvod této praxe je čistě finanční. Výrobci chytrých televizí přestali být primárně výrobci elektroniky a stali se z nich provozovatelé reklamních a datových platforem. Hardware je dnes fakticky dotován vaším profilem.

Vypnutí funkce zpětně je velmi komplikované a může vyžadovat u některých modelů procházení čtrnácti až třiceti sedmi různými podmenu."

Článek nicméně na konci udává, kde tato podmenu najít u celé řady televizí... dá se to vypnout.

28/04/2026

"Ještě nedávno bylo snem mít ve třídě tablet pro každé dítě. Dnes jedna z nejdigitalizovanějších zemí světa hlásí: možná jsme to přehnali. Švédsko začíná systematicky omezovat obrazovky ve školách, vrací papírové učebnice a investuje miliardy do fyzických knih. Důvod? Děti hůř čtou, hůř se soustředí a technologie ve třídě nefungují tak, jak se čekalo."
👉 https://forbes.cz/tablety-pryc-zpatky-k-sesitum-svedsko.../

"Ještě nedávno bylo snem mít ve třídě tablet pro každé dítě. Dnes jedna z nejdigitalizovanějších zemí světa hlásí: možná jsme to přehnali. Švédsko začíná systematicky omezovat obrazovky ve školách, vrací papírové učebnice a investuje miliardy do fyzických knih. Důvod? Děti hůř čtou, hůř se soustředí a technologie ve třídě nefungují tak, jak se čekalo."

👉 https://forbes.cz/tablety-pryc-zpatky-k-sesitum-svedsko-otocilo-ve-skolstvi-a-varuje-tim-zbytek-evropy/

22/04/2026

Včera jsem si byl povídal s Michaelou Maurerovou v Blízkých setkáních na ČRo 2. Probrali jsme víc témat, než je v rozhovoru, ale ty neuslyšíte, protože to zrovna hrála nějaká písnička. Taky mi vyprávěla, jak jednou dělala rozhovor o paliativní péči a do přestávky pustili Já chci žít nonstop od Michala Davida, což nebylo nic moc. Teď hráli třeba písničku z Básníků, což bylo docela v řádu věcí, protože Kršňák je takovej idealista, co se setkává z realitou tý naší hypernormalizace...

„Za technologickým rozvojem, který je stále rychlejší, nepotřebujeme vlát,“ říká muž, který si s úsměvem říká zklidňovatel digidětí a digirodičů. „Bylo by fajn, kdybychom všichni trochu zpomalili, měli bychom pak lepší život,“ uzavírá Jan Kršňák v Blízkých setkáních.

(odkaz na rozhovor v komentáři)

19/04/2026

29.4. v Kolíně od 17h ve ScioŠkole.

A toto pondělí od 18h v Mandale ve Staré Boleslavi.
A v úterý v Buštěhradě od 18h v Kině Scala.

A ve čtvrtek je webinář od 18:30 pro Učíme společně o smysluplném nepoužívání AI.

A pokaždé to bude především o tom, nač se potřebujete zeptat.

Mobily ve školách – to je téma, které často řeší rodiče i naši průvodci. 📱Právě proto jsme se rozhodli tohle důležité téma otevřít s rodiči dětí, které do naší školy chodí, a to v rámci besedy s Janem Kršňákem z organizace Digiděti.

Chceme vytvořit prostor pro sdílení, různé pohledy i otázky, které kolem mobilů a technologií přirozeně vyvstávají. Nejde o jednoduché „ano/ne“, ale o hledání rovnováhy – mezi digitálními dovednostmi a schopností být offline, mezi přínosy a riziky.

Budeme se bavit o tom, jak děti mobily skutečně používají, co to dělá s jejich pozorností, vztahy i učením – a také o tom, jak k tomu můžeme jako dospělí přistupovat smysluplně a vědomě.

19/04/2026

Digitální technologie jistě mají ve škole své místo, jen je to potřeba o dost víc promýšlet.
Což není snadné, protože aby to dávalo smysl, je potřeba současně výrazně proměnit fungování informačního média, kterému říkáme škola. A to je fakt složité a na desetiletí...

Takže zatím postupně objevujeme, že rozdávání tabletů všem spíše nikam nevede:

"Šok přišel v roce 2022 s výsledky mezinárodních testů PISA, které u norských dětí zaznamenaly největší propad ve čtenářské gramotnosti v historii. Následovala statistika, že norské základní školy opouští ročně 15 tisíc dětí, které neumějí pořádně číst, a každý čtvrtý patnáctiletý školák nedosahuje ani minimální úrovně nutné k porozumění delšímu textu.

Má aspoň nějaké „digitální kompetence“, o kterých mluvilo prohlášení vlády v roce 2015? Pokud za ně považujete schopnost sledovat videa na YouTube a hrát online hry, tak ano. Ale jinak jsou na tom školáci v Norsku úplně stejně jako ve všech srovnatelných zemích.

Navíc, dnes se začíná prosazovat názor těch psychologů a neurovědců, kteří považují sledování „obrazovek“ za vyloženě škodlivé. Některé studie to potvrzují, jiné jsou opatrnější. Zatím nedokážeme s jistotou říct, že se používání mobilních telefonů a tabletů stane „novým kouřením“, ale mnozí to prorokují.

V každém případě ale víme jedno: že Norsko a jeho politici udělali před deseti lety velkou chybu.

Dnes se to snaží napravit. Předně, jak současný premiér Jonas Gahr Störe, tak ministryně školství Kari Nessi Nordtunová oficiálně přiznali, že „nekritická digitalizace“ byla obrovskou chybou.

A nejen to, Norsko už přijalo zákon, který používání „obrazovek“ od 1. srpna 2026 v první až čtvrté třídě naopak omezí. Vláda vyčlenila miliardu norských korun (cca 2,2 miliardy českých), které budou investovány do podpory tištěných knih."

Odkaz na článek v komentářích. A v dalším odkaz na studii Unesco Ed-Tech Tragedy...

12/04/2026

Nejlepší by bylo, kdyby děti vyrůstaly bez mobilních telefonů.
Dětství bez mobilu se rozjíždí pomalu, ale to je v pořádku, protože nikdo nečekal, že by se něco takového mohlo podařit ze dne na den.

Pomohlo by rozmístit po světě pár tisíc plakátů, které ten nápad vsouvají do kolektivního vědomí. To se může stát načtením QR kódu, ale funguje to i v rámci periferního vidění. (odkaz na stažení plakátu v komentářích)

A ještě víc by lidem, kteří myšlenku organizují, pomohlo, kdyby se Vám chtělo vyplnit dotazník, jak jste na tom Vy, protože tak by se shromáždili příběhy, které mohou inspirovat další příběhy. (odkaz v komentářích - pokud budete post sdílet, je potřeba zkopírovat i ten odkaz, protože samo se to nesdílí)

Dětství bez mobilu se dá zařídit jedině kolektivně, na společenské rovině, není možné jej dosáhnout skrz oddělená, individuální rozhodnutí. A současně není plánem požadovat žádné vládní nařízení nebo tak něco, vše se odehraje v síti nebo v hejnu jednotlivých rozhodnutí...

Jo, jasně, je třeba děti učit zacházet s digitálními technologiemi. Ale jednak není jasné, jestli se to dobře učí na telefonu a jednak je současně s tím potřeba poklidit internet, aby takové sžívání se s digisvěty mělo vůbec smysl...

Nejlepší na nekupování telefonů dětem je, že nespočívá v dělání něčeho navíc, ale naopak v nedělání. Nenakupování je také poměrně levnou záležitostí...

27/03/2026

Jednou z možností, jak nepřipojovat děti na internet, jakmile začnou s nástupem do školy samy vyrážet po světě, je koupit jim tlačítkový telefon. Protože my prostě potřebujeme být ve spojení. V němž sice jsme nevyhnutelně a osudově na úrovni srdce, ale komu by něco takového dneska stačilo...

Má to své komplikace, protože děti tlačítkové telefony často nepovažují za telefony, takže je-li již rozehraná situace, kdy dítě žadoní o telefon, protože je poslední-kdo-ho-nemá, není to ideální řešení dané situace. Ale zase až se podaří normalizovat Dětství bez mobilu, tlak hry na posledního se sníží, a pak by tlačítkové telefony mohly stačit.

Protože hlavním důvodem, proč děti dostávají telefon, je rodičovský strach. Ten teď nebudu zklidňovat, obyčejně to na besedách trvá něco přes dvě hodiny, tak řeknu jen tu část, že obava o děti je pochopitelná a tlačítkový telefon dokáže poměrně dobře tuto potřebu uspokojit. A současně je představitelné, že oproti chytrým telefonům a hodinkám ne nezbytně uvrhává dítě do sítí kapitalismu dohledu (i když to vlastně nevím, lokalizační data se analyzují hodně hodně).

Byl jsem požádán, jestli bych nesdílel dotazník firmy Mobiola, která v ČR a SR vyrábí tlačítkové telefony, v němž se ptají rodičů, jak by si takový dětský telefon představovali. Tak kdyby se vám chtělo, tak jim ho vyplňte, díky. (Není to placená spolupráce, prostě mi přišel mail a moje influencerská zdatnost je nejspíš schválně postižená, takže tak.) Odkaz na krátký dotazník v komentáři.

P.S. Hloupý telefon je lepší než chytrý telefon i pro dospělé, ale to bude evidentnější, až budou ulice plné AI agentů stahujících peníze z kolemjdoucích telefonů. Hodně štěstí:-)