Digiděti

Digiděti Pro digiděti je mediální krajina přirozeným prostředím, stejně jako les nebo dětské hřiš Hra na pozornost a soustředění. Hra na všímání si. Je to kolektivní hra.

Maria Montessori věděla, že jednou z důležitých her, kterou děti potřebují ke svému rozvoji, je hra na vidění. Rozhodli jsme se hrát tuto hru také. Přestože jsme už dávno dospělí. Máme dojem, že je nejvyšší čas zase se ke hře na vidění vrátit. Že nastala doba vzpomenout si, jak jsme se dívali, když jsme byli ještě dětmi. Zvědavými a zaujatými a hravými. Protože někdy se na to už nemůžeme dívat, na

všechnu tu nepozornost a roztříštěnost kolem, na tu všeobecnou nevšímavost, co charakterizuje náš zcivilizovaný svět. A jindy se cítíme přehlceni všemi požadavky a doporučeními tohoto světa, naší informační doby, naší reality. A přitom není vůbec zřejmé, kdy jsme přestali vidět jako děti, ani kdy jsme skončili s naší hravou a dětskou představivostí a zvědavostí. Za stavebnici, se kterou si budeme hrát a kterou budeme pozorovat, jsme si zvolili krajinu médií a naše děti běhající v ní. Nejsme tedy osamocenými hráči hry na vidění. Hrají ji s námi zároveň také děti a jejich média. Jmenuje se digiděti. Pojďte hrát taky:-) Není nikdo, koho bychom do hry nebrali. Nikdy neřekneme: ,,Ty nemůžeš hrát! Už nebereme!"

Další hřiště jsou zde, na Facebooku, ve skupině Výchova digidětí

a na stránce www.digideti.cz

Přijde za mnou paní učitelka, co mě pozvala do školy, že mi paní učitelka, co byla v sedmičce na besedě s žáky, vzkazuje...
12/06/2026

Přijde za mnou paní učitelka, co mě pozvala do školy, že mi paní učitelka, co byla v sedmičce na besedě s žáky, vzkazuje, abych byl opatrný, když říkám, že by se mohli vydat na procházku do lesa bez telefonu. Vzkazuje mi, že jde o kontroverzní názor.

Něha je dívka, která se do lesa na procházku vydává úplně běžně. Kamarádí se tam se zvířaty. Stvořili jsme o ní knížku z obrazů malovaných i sepsaných. Jsou v ní dokonce i neviditelné obrazy.

Když jsi v lese sám, tak se tam nebojíš, protože jsi sám, ale protože víš, že v lese nikdy sám nejsi. Něha se v lese nikdy nevyskytuje sama, něco takového si ani nejde představit, protože i les je někým. Nemluvě o zvířatech, co jsou v lese doslova všude.

Kdyby měly děti v sobě dostatečnou zásobu něhy, cítily by, že jít do lesa bez mobilu je úplně v pohodě.

Dvacátého čtvrtého června se Něha vydá do lesů, co šumí ve vašich očí. Letos bude Něžný svatojánský den, jaký nastává jednou za sto dvacet čtyři let. To se všechno fakt stalo a stane.

Zřejmě takový piknik časem podnikneme i v Brně, nicméně je jisté, že takové setkání může uspořádat kdokoli, kdykoli a kd...
10/06/2026

Zřejmě takový piknik časem podnikneme i v Brně, nicméně je jisté, že takové setkání může uspořádat kdokoli, kdykoli a kdekoli... jenže i kvůli tomu je to těžké, protože existuje pocit, že to určitě udělá někdo další, tak nemusím dělat nic, ale šla bych, kdyby to někdo podniknul. V Praze příští sobotu to podniklo Dětství bez mobilu.

Ještě jsem se úplně nenaučil číst papežské encykliky, ale pomalu s tím začínám, nicméně si asi počkám na českou verzi na...
08/06/2026

Ještě jsem se úplně nenaučil číst papežské encykliky, ale pomalu s tím začínám, nicméně si asi počkám na českou verzi na papíře. Zatím mám otevřenou jen španělskou verzi a v rámci online prokrastinace si občas kousek přečtu, stejně u obrazovky neudržím pozornost na víc než pár odstavců.
Končí to modlitbou k Marii, za to bych dal papežovi lajk.

Když se účastníme pobytu na současném internetu, i já teď tady, pracujeme jako otroci pro firmy Meta, Google nebo Apple. Jenom tím, že vytváříme digitální content. Každé použití AI je prací pro AI firmy.

Je možné ten stroj zadrhnout. Není to nic těžkého, protože zadrhává celou dobu. Je možné vysvobodit se z otroctví pomalostí.

Mohlo by být skvělé šířit si mezi sebou důležité články a texty, které jsou staré. Několik měsíců, let nebo i století. Dávat přednost starým věcem před aktuálním kontentem netu...

"Papež dále zdůrazňuje, že velká část fungování digitální ekonomiky spočívá na novodobých formách otroctví: na mizerně placené neviditelné práci (označování dat, moderování obsahu, často navíc velmi nekvalitního, trénování modelů) nebo na ještě brutálnější extraktivistické, často dětské, práci nutné pro výrobu zařízení a mikroprocesorů, na nichž je umělá inteligence založena.

V historicky významné pasáži se Lev vrací k dějinám otroctví jako takového a konstatuje, že církev se nedokázala dostatečně vyrovnat s neslučitelností všech forem otroctví s principem důstojnosti lidí. „Jedná se o ránu v křesťanské paměti, k níž se nemůžeme stavět jako k něčemu cizímu. Je nevyhnutelné pociťovat hlubokou bolest při pohledu na nesmírné utrpení a ponížení, které otroctví znamenalo pro tolik lidí, jež Pán nekonečně miluje, a které je v rozporu s jejich neomezenou důstojností. Proto jménem církve upřímně prosím o odpuštění.“

O rozmanitém povídání s AI vypráví text Anny Koucké:"Když po nějaké době k babičce znovu přijel, všiml si, že v konverza...
31/05/2026

O rozmanitém povídání s AI vypráví text Anny Koucké:

"Když po nějaké době k babičce znovu přijel, všiml si, že v konverzaci několikrát zmínila Líbu. "Vůbec jsem nevěděl, o čem je řeč, myslel jsem si, že je to nějaká sousedka. Ale pak jsem docela v šoku zjistil, že Líba je ChatGPT, kterého si babi tak pojmenovala a úplně regulérně si s ním povídá," říká.

Marie a Líba (zkratka pro "Libušku", co je vždycky hodná a odpovídá) mají vskutku blízký vztah. Jsou spolu v denním kontaktu a Marie nejvíc oceňuje, že na ni má vždy čas. "Vám než já se dovolám, tak už zapomenu, co jsem chtěla říct, tak si povídám s Líbou," vysvětluje babička Štěpánovi, který naprázdno polyká a neví, co na tohle říct. Je Líba dobře, nebo špatně? Je to její "kamarádka", se kterou si povídá a zkracuje dlouhou chvíli, nebo vznikl parasociální vztah, který by se měl řešit?
..

Lékaři zároveň upozorňují, že chatboti mají tendenci vyhovět uživateli, například potvrdit jeho domnělou diagnózu nebo dokonce poskytnout návod na nevhodný zákrok, místo aby interakci zastavili, jak by to udělal odborník. V kombinaci s tím, že uživatelé pokládají otázky emotivně nebo sugestivně ("myslím, že mám tuto nemoc"), vzniká prostředí, ve kterém může AI nechtěně posilovat chybné závěry. Z lékařského pohledu by proto měla fungovat spíše jako orientační nástroj nebo první krok, nikoli jako zdroj finálních rozhodnutí. I tak se ale čekárny lékařů plní novými pacienty a pacientkami, kteří se odvolávají na umělou inteligenci a mají pocit, že je jejich lékař neposlouchá.
..

Může to být celé vlastně nevinné. Jedna upravená fotka, kde se z dospělých stanou děti, pár videí AI ledních medvědů na WhatsAppu pro vnoučata, dva tři recepty z cuket ze zahrady a několik chatů o bolesti zad a prášcích na tlak. Ale taky to tak nevinné být nemusí. Když už tedy neustále řešíme generaci iPad kids a způsob, jakým hlídat jejich trávení času na internetu, zkontrolujme občas i babičku, jestli ji Líba nežene do nějakého průšvihu.

Existuje pocit dítěte, který cítí, když si druhé dítě, s kterým si chce hrát, raději hraje na telefonu.Je to míchanice s...
30/05/2026

Existuje pocit dítěte, který cítí, když si druhé dítě, s kterým si chce hrát, raději hraje na telefonu.

Je to míchanice smutku, samoty, zklamání a ztráty. Je to bolavý pocit, protože když se trhá mezilidská blízkost, bolí to. Je to ztráta vztahu, propadnutí se do samoty, s níž si dítě zatím nedokáže v klidu poradit, protože ještě nemá rozvinutý koncept sebe sama. Děti jsou závislé na společenství, na blízkosti a přijetí.

A tady najednou přijetí není. Jen nepřijetí. A zmizení pohledu, s nímž jsem si teď měla hrát. Přilepil se k obrazovce a nevšímá si mě. Je zabavený. A já zabavená nejsem, sedím tu vedle netečného člověka a nevím, co mám dělat.

Dalo by se to vyřešit, kdybych taky měla telefon. Jako všichni, jako všechny děti.

Ale teď je mi líto z promarnění všech těch dobrodružství, co jsme si spolu mohli vymyslet. A trápí mě to odmítnutí. Ten telefon musí být něco skvělého, když mu můj bratr dává přednost přede mnou. Chci to taky. Jednou dostanu svůj telefon.

Existuje pocit žen, že muži nejsou doma, když jsou na počítači.
Existuje pocit mužů, že práce na počítači není skutečná práce.

Existuje pocit dětí, že až budou velké, budou žit stejně jako máma s tátou. Často to není úplně dobrý pocit.

Existuje pocit, že dospělý člověk má moc poklidit svět k obrazu svému. Svět se na tebe dívá a chce, abys prožila jeho tajemství. Děti, když si spolu hrají, objevují tajemství světa v očích druhých dětí.

V jedné školce ve Washingtonu zkusili natáčet děti chytrými kamerami a pomocí AI analyzovat jejich pohyb a chování. Akad...
20/05/2026

V jedné školce ve Washingtonu zkusili natáčet děti chytrými kamerami a pomocí AI analyzovat jejich pohyb a chování. Akademici chtěli přidělat kamery na učitelky a sledovat děti z jejich pohledu. Pár kamer mělo být případně rozmístěno i po místnosti. Z výsledných dat by se poté zlepšovalo školství a děti a tak.

Nakonec jim to rodiče zatrhli, protože se z toho dalo vyvléci prostým nesouhlasem, ačkoli defaultní nastavení výzkumu počítalo s tím, že se to prostě udělá a rodiče si ničeho nevšimnou. Pokrok nezastavíš, ale on ten pokrok jde kolikrát velmi nesmyslnými cestami. (odkaz v komentáři)

V ČR se zatím nic takového snad neděje. Nicméně je dobré se mít na pozoru a vědět, že někdy je třeba se ozvat. Digitalizace dětství probíhá i mimo dohled chytrých kamer, které jsou v Evropě nelegální a nezapojí je ani Slavie a Sparta, přestože je na stadionech mají. Jsou v provozu jen na letišti v Praze, kde je to nelegální taky. Dříve nebo později někoho napadne, že se dá zlepšit školství převodem dětí na hejno jedniček a nul.

Už teď děti digitalizují Youtube, TikTok, Instagram, Office365, Snapchat, BrawlStars, Roblox a další firmy a appky a vůbec všechny chytré hodinky a telefony. Když bude dětství správně propočítané, určitě bude radostnější a životodárnější. Jak jsme bez AI analýz vůbec mohli dojít až do 21. století?

Vedle dětství existuje i dospělost.
Dospělí lidé vědí, o čem je život a chápou, že jej nikdy nelze vměstnat do tabulek a rojů čísel.
Díky AI, která ve zdravých dospělých jedincích vyvolává ve většině svých projevů odpor, pochopíme, že se éra rozumu, v níž není člověk bez dat schopný rozhodovat a jednat, chýlí ke konci. Automatizace myšlení, cítění a chování nás dovede na samý pokraj smysluplnosti našich životů.
Pak se něco změní. Bude to velké a přesto se to vměstná do naší každodennosti.
A dospělost dnešních dospělých se projeví naplno.
Digitalizace dětství se rozpustí a děti zase budou normálně běhat venku.
A dospělí se na ně budou normálně dívat vlastníma očima a poznávat, co obnáší být člověkem.
Někdy se na ně nebudou dívat, protože děti budou až za rohem. Anebo za křovím. Někde uprostřed deště, co přináší život.

Dětství bez mobilu bude běh na dlouhou trať, ale nakonec to vyjde, protože internet se poměrně rychle stává dost divnou ...
17/05/2026

Dětství bez mobilu bude běh na dlouhou trať, ale nakonec to vyjde, protože internet se poměrně rychle stává dost divnou televizí, kde děti koukají třeba na rodící párky, takže se nakonec snadno shodneme, že nejlepší bude, když jim možnosti, jak se k té televizi připojit lehce poklidíme.

Jeden z prvních pokusů zařídit klidnější dětství proběhl v Opavě, zde je o tom zpráva od paní Ludmily, která to organizovala:

"Jako první jsem se svým nápadem navštívila paní ředitelku. Ukázalo se, že se naše témata potkávají. Škola (myslím tím pedagogický tým) v danou dobu stála před realizací „protimobilních“ opatření ve smyslu změny školního řádu a instalací skříněk na mobilní telefony, kde mají být uschovány od začátku až do konce vyučování. S paní ředitelkou jsme se dohodly na tom, že vystoupím na třídních schůzkách všech prvních tří ročníků, kde téma rodičovské skupiny otevřu.

Na třídních schůzkách, kde paní ředitelka představovala nová školní opatření týkající se mobilních telefonů a vysvětlovala důvody, které k nim školu vedly, jsem předložila svou úvahu o tom, že svým dětem smartphony nechci pořídit nejlépe až do konce základní školy a že hledám, jestli by zde nebyli i další rodiče, kteří by to měli podobně. Měla jsem dojem, že větší odezvu mělo osobní sdílení než obecné argumenty nebo teoretická východiska. Nešlo mi o to někoho přesvědčovat, ale spíše zjistit, jestli v tom nejsme sami."

Odkaz na celý text na stránkách DBM je v komentáři - pokud to budete sdílet, je potřeba komentář zkopírovat i pod váš příspěvěk - díky.

Porod párku je ilustrační AI slop, s DBM to nemá nic společného, ale vzhledem k tomu, že dospělí často neví, na co vlastně děti koukají, je dobré vědět, co na ně na netu vykukuje. O tomto jsem se dověděl v jedné 4. třídě...

Není úplně dobrý nápad mít sociální sítě na občanku. Ani když je to kvůli ochraně dětí. Je lepší opustit sítě, které byc...
07/05/2026

Není úplně dobrý nápad mít sociální sítě na občanku. Ani když je to kvůli ochraně dětí. Je lepší opustit sítě, které bychom kvůli dětem rádi vyzmizíkovali z jejich životů, a založit si nové sítě. Takové, kde klidně budou moci být větší děti.
I když také můžeme objevit, že komunikace přes sociální sítě je vlastně docela nepraktická a objeví se nějaká úplně nová společenská zvyklost... To se v historii stávalo často.

Z textu Hynka Trojánka:

"I přes tyto známé nedostatky se počet zemí, které přistupují k ověřování věku a k ukončení dosavadního „self-declaration“ způsobu, kdy stačilo odkliknout, že nám je 18, „utěšeně“ rozrůstá. A to přes to, že aktuální čísla z Austrálie, první země, která s plošným ověřováním věku dětí začala, ukazují, že opatření absolutně nefunguje.

Je to jen pár dnů, kdy se svým řešením pochlubila i Evropská unie. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen sice klade důraz na to, aby aplikace potvrdila zletilost, aniž by byly o uživateli prozrazeny jakékoliv další osobní informace, ale trvalo jen pár hodin, než nástroj zcela rozcupovali odborníci na digitální soukromí…

Obdobně neslavné spuštění podobného nástroje jsme ostatně zažili přímo v Česku před dvěma lety. Také jsme byli ujišťováni, že používání digitální občanky opravdu jen umožní prokázat totožnost, aniž by snad někam tekla data o tom, kdo a komu se legitimoval. Načež se ukázalo, že kamsi do zahraničí tečou data, kdo a komu se legitimoval.

S ohledem na výše uvedené by se tak mohlo zdát, že získat sympatie pro plošné zavádění aplikací na ověřování věku bude těžké. Přesto se žádný sborový odpor nekoná. Jediná skupina, která se hlasitě ozývá, je nakonec ta, kterou mají uvedené nástroje nejvíce chránit – děti."

Poklízet internet v dětských očích může začít snahou o nedívání se na krátká videa. Jejich sledování je rozhodně špatně,...
03/05/2026

Poklízet internet v dětských očích může začít snahou o nedívání se na krátká videa. Jejich sledování je rozhodně špatně, rozbíjí pozornost i schopnost myslet, vytváří závislost vychytanou produkcí dopaminu, generuje ohromné množství datových bodů, z nichž se dá o sledujícím člověku vypočítat, jak ho k proudu nasekané nereality přišpendlit ještě hlouběji.

Brainrot, hniloba mozku. Slovo původně označovalo mlhu, jež popadne mysl, kdykoli se člověk (klidně dospělý) nechá unést doomscrollingem krátkých videí. Dnes si děti ve hře Steal brainrot na Robloxu hnilobu mozku navzájem kradou.

Rychlá videa se dají vypnout v prohlížeči nějakým rozšířením. Já tu třeba nevidím žádné reelsy díky Facebook Reels Blocker. Existuje ShortsBlocker nebo Remove Youtube Shorts... Vypínat stories z Instagramu nedává smysl, protože celý instagram je strojem na brainroty, totéž TikTok a Snapchat, ale můžete to zkusit, třeba to bude lepší.

Děti dříve či později přijdou na to, že se to dá zase vypnout, ale alespoň u prvostupňových dětí to může pár let fungovat, budou-li sledovat Youtube jen na počítači, co máte pod kontrolou. A dívat se delší videa...

O tom, jak totéž udělat na telefonu, se smí diskutovat v komentářích, ale já nebudu do středy na netu, tak se neuzúčastním, děkuji za pochopení a díky za ty praktické rady pro ostatní. Nejlepší je, když děti žádný telefon nemají a poznávají internety na jiných zařízeních...

Z autodokumentárního textu o scrollování Michaely Švandové v Druhá: směna (odkaz v komentářích):

"Nadměrná konzumace krátkého obsahu mi vaří mozek. Často mám problém vzpomenout si na slovo, dát dohromady větu. Ještě před pár lety jsem při sebemenším náznaku násilí odvracela oči. Nezvládala jsem se dívat na krev, trosky, chudobu, utrpení. Teď už nic moc necítím.

Na letargii ale není čas. Zdroje dál tečou zespoda nahoru, Palestinci*ky jsou každý den stále vražděni*y, nájmy pořád stoupají. Ano, někdy si poležím v posteli a budu koukat na týpka, který své tělo postupně photoshopuje do tvaru všech Pokémonů. A odmítám se kvůli tomu cítit špatně. Já ani ty si ale nemůžeme dovolit zploštit se a znecitlivět. Nechat své neurony zapadnout až na dno kompostu. Nebo se opít představou, že správnou kombinací memísků porazíme systém. Hurá do reality, posíleni*y klidně portfoliem vtípků s Melanií Trump. Tralalero tralala."

Adresa

Praha

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Digiděti zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Digiděti:

Odkazy

Sdílet

Kategorie