Digiděti

12/08/2026

Ze čtyř bodů z Haidtovy Úzkostné generace jsou rozehrány tři:

1, zákaz mobilů ve školách (nejspíš bude od příštího září, Babiš seřval Plagu, potřebuje něco dobrého, zatímco rozbijí stát a pomáhat dětem je dobré)

2, omezení sociálních sítí pro děti do X let (možná bude projednáno v Bruselu v září, není to úplně dobré řešení, lepší by bylo donutit ty sítě se opravit).

3, Dětství bez mobilu do X let (bude trvat ještě pár let než se rozšíří a normalizuje, do té doby je to dost složité téma u dětí a rodičů, co už mobil mají, ale pro děti, co ho ještě nemají, je to jasná cesta...)

Zbývá čtvrtý bod: Děti potřebují více volné hry a nestrukturovaného času. Hynek Trojánek v tomto textu (odkaz v komentářích) shrnuje hlavní argumenty proč nejde, aby děti mohly po odpoledních v partách zase běhat víc venku. Je příznačné, že text nedochází k žádným jasným řešením, jak pro děti (a sebe) vytvořit svět, do něhož se je nebudeme bát pouštět.

Dobrodružná hřiště jsou určitě dobrý začátek a měla by být všude, na každém sídlišti, v každé obci. Ne jen na pár místech v Praze.

Ve hře je nicméně ještě cosi mnohem hlubšího, niternějšího. My a náš vztah k realitě.

Děti sledované rodiči skrz hodinky a telefony jsou symptomem rozbité důvěry v bezpečnost světa. Řešíme úzkosti dospívajících, ale existuje též epidemie úzkosti u dospělých. Pokud to první souvisí se zasíťovaným dětstvím, jak říká Haidt a stále více dalších lidí, pak to druhé souvisí s naší dospěláckou závislostí na pohybech a rychlostech pozdní průmyslové revoluce.

Kdybychom se odvážili poklidit automatizaci, digitalizaci a robotizaci naší společnosti, třeba by ubylo i těch aut, co straší rodiče, kteří se bojí pouštět děti ven. Auta jsou dnes koneckonců jen pojízdné počítače. Jsou to roboti, do jejichž niter se pohodlně usazujeme.

Také je možné, že děti zase budou běhat venku, až bude válka, anebo až se pořádně rozteplí globální oteplování, protože pak bude větší klid na to prostě jen tak být společně venku a poznávat život...

06/08/2026

Z rozhovoru Jitky Polanské s Bořivojem Brdičkou jde zvláštní nálada.
Nikdo se v ČR nezabývá digitalizací vzdělání hlouběji než pan Brdička. Z toho, co říká, je cítit směs nenaplněné naděje, rezignace a bezmoci. Mohlo by to být jinak, skvěle a tvořivě, ale není a nejspíš ani nebude. Školy se ukazují jako slabší informační média než technologické megakorporáty.

Býváme přesvědčeni, že vzdělávat děti v zacházení s digitálními technologiemi je základ, o němž se nemá smysl bavit. Jenže se ukazuje, že nám to moc nejde. Leda bychom hodně úplně hodně proměnili školy, ale to nám taky moc nejde...

Google a Microsoft nemají za cíl učit děti. Ani jim nejde o to pomáhat s učením učitelům. Jde jim o tvorbu svých budoucích zákazníků a o zapracování svých technologií do co nejhlubšího přediva společnosti.

Když ve školách používáme jejich technologie, vytváříme v dětech závislost na nich. Když ve školách AI dětem (sponzorované Googlem, Microsoftem a dalšími) distribuuje AI, neučí lidi žít s AI, ale kontaminuje děti a učitele toxickou korporátní technologií.

Měli bychom zpomalit a celé to promyslet a přestavět znovu. Nic jiného nám stejně nezbývá. Na úrovni škol i na úrovni společnosti.
Současný technologický pokrok je ve skutečnosti společenskou regresí. Ve školách by se dalo zkoušet, jak na to. A taky si ukázat, že na to máme. Je to víc o dospělých než o dětech...

"To, že nás digitální prostředí ovlivňuje až ovládá, je fakt, který si uvědomujeme jen ve vztahu k nejkřiklavějším dezinformacím, ale ono se to děje plíživě a zasahuje to daleko širší spektrum uživatelů."

„Digitální technologie mohou být užitečným nástrojem učení a osobního růstu, ale často je to nakonec naopak: oslabují kognitivní rozvoj a duševní pohodu dětí, a to zejména kvůli byznysovým strategiím jejich výrobců a poskytovatelů a dalším zájmům, které jsou ve hře,“ říká expert, který se již desítky let věnuje podpoře a propagaci digitálního vzdělávání na úrovni základní školy."

(odkaz na rozhovor v komentáři nebo na Alarmu)

04/08/2026

Zatím jsme AI do škol zaváděli výhradně živelně. Je zvláštní, jak i lidé, kteří o AI přemýšlejí, mají potřebu generovat podivně přeplácané AI obrázky.

Aby měla AI ve školách smysl - pokud někdy a jen od 8. či 9. třídy výše, bylo by potřeba kompletně proměnit školství. A ještě změnit náladu ve společnosti z rychlosti na pomalost a z konzumní kultury na kulturu života.

Je zajímavé pozorovat, jak se zavádění AI postupně zadrhává, protože se všem více a více ukazuje, že to nedává příliš smysl...

Z textu Jana Jakuba Šalomouna:

"Pokud je umělá inteligence do výuky implementována živelně, kognitivní potřebu prokazatelně drtí. Současné studie potvrzují, že studenti vybavení detailní podporou AI svou kognitivní zátěž okamžitě outsourcují (tzv. overshadowing efekt) a po odebrání přístupu ke stroji se jejich mentální výkon dramaticky propadá (Darvishi et al., 2024). Aby využití AI kognitivní kapacity neničilo, musí podléhat strukturovaným pravidlům. Mezi základní metodické principy patří například:

Zákaz promptů pro přímé odpovědi: Nucení AI k rychlým, konečným odpovědím (bez vnitřního procesování) prokazatelně snižuje faktickou přesnost modelu i zapojení studenta. Studenti musí AI využívat jako nástroj pro generování hypotéz a brainstormingových opozitur, nikoliv jako orákulum konečné pravdy.

Opuštění fiktivních person: Obsazování AI do role expertů nezvyšuje faktickou přesnost modelu, ale nebezpečně posiluje iluzi umělé autority a usnadňuje nekritické přejímání halucinací. Studenti musí být učeni pracovat s konkrétním kontextem a specifickými daty, namísto spoléhání se na zdání „autority“ modelu.

Oddělení mechaniky od syntézy: Žáci si musí navyknout formulovat základní argumentační strukturu bez asistence strojů, ve sterilním kognitivním prostředí. AI následně vstupuje do hry nikoliv jako tvůrce myšlenky, ale jako její analytický oponent, jehož výstupy podléhají kritické revizi samotného studenta."

26/07/2026

"Když do něčeho dáte hodiny práce, má to pro vás hodnotu. A vy si té hodnoty čistě subjektivně velmi ceníte. Takže když vám někdo řekne, že jste napsali pitomost, tak vás to zasáhne. Ale když jste ten text nechali napsat AI? Je mnohem větší pravděpodobnost, že jen pokrčíte rameny. Hm, možná to je opravdu pitomost. No a co?

Jenže to je problém. Víme, že dvě věci vedou k tomu, že se v životě zlepšujeme. V čemkoli. Tím prvním je, že to, v čem se chceme zlepšit, děláme často. Jsou desítky studií, které ukazují, že nejlepší lékaři pro daný úkon nejsou ti, kteří o něm napsali nejvíc vědeckých prací, mají nejvíc titulů nebo jsou nejznámější v médiích. Nejlepší jsou ti, kteří ten úkon dělají častěji než ostatní.

Druhou podmínkou je to, že ke své práci máte vztah. Že se v ní chcete neustále zlepšovat a být pokud možno mezi těmi nejlepšími.

Ani jedno nejde dohromady s používáním AI." (Miloš Čermák)

(odkaz na pěkný komentář o AI nebudoucnosti v komentáři)

26/07/2026

Pěkný článek o současné rozbitosti internetu od Matouše Hrdiny, odkaz v komentářích.

Je dobré si uvědomit, v jakém stavu se internet nachází, když přemýšlíme, jak do něj zavádět děti. Často totiž předpokládáme, že je samozřejmé, že se děti musí naučit pracovat s digitálními technologiemi, protože takový je svět a jejich budoucnost bude onlife stejně jako naše. TINA.

Existuje ještě mnoho dalších problémů, které článek nezmiňuje. Nejeden z nich je tak hluboký, že přímo souvisí se samotnými základy naší společnosti a moderního myšlení (třeba současný zvyk věřit v pravdivost dat). Těchto pár střípků z digitální ekonomiky je fajn pro začátek.

Než přistoupíme k digidětem a otázce, jak je naučit používat technologie, je dobré vědět, co jsou ty stroje, nástroje a algoritmy vlastně zač. Teď jsou převážně rozbité a očekává se, že díky AI budou rozbité dál, zase jinak, nevíme jak, ale ještě víc tak, aby sloužily spíš vlastnímu (ne)fungování než prospěchu lidí.

Právě proto by bylo lepší uklidit sociální sítě, než si myslet, že se to vyřeší třeba věkovým omezením přístupu k nim.

Nový internet je stejným úkolem jako nová společnost. Obé je v současnosti ve stádiu rozkladu (spravovaného v podstatě fašisty) a stejně nám nic jiného nezbývá, pokud chceme, aby naše děti žily ve smysluplném světě. Ten úkol není na dětech, ale na nás, jejich rodičích...

Řada osmáků, deváťáků a dál je v tomto digitálním kasinu ztracena až po uši. A dost blbě se jim to vysvětluje, když v tom jede polovina všech dospělých...

"Jistě proto můžeme (a asi bychom měli) z morálních pozic kritizovat lži, podvody a triky drobných pěšáků digitální ekonomiky i špatný příklad hrabivých celebrit typu Donalda Trumpa, ale to ještě samo o sobě ke zlepšení situace nepovede. Současný internet se mění v nehezkou kombinaci kasina, nevěstince a cirkusu především proto, že systém digitální ekonomiky mnoha lidem jinou možnost k výdělku nedává. A když už vše dojde tak daleko, že se pochybné praktiky provádějí zcela bezostyšně všem na očích, je to jistě signál, že je čas na změnu." (M.Hrdina)

25/07/2026

Nechystá se žádná sci-fi budoucnost.

Všechny představy Musků, Bezosů, Altmanů, všechny sny o světě organizovaném AI, cestách do vesmíru a robotech jsou jen přeludy.

Což neznamená, že tě nezabije dron, co se sám rozhodne, že jsi platný cíl... Někdo na tvé smrti vydělá, to je jasné, kapitalismus je fundamentálnější než tvá duše.

Víra v technologický pokrok zplodila mnoho skvělých věcí, ale ten projekt se blíží k jedné ze svých hran. Za ní bude buď zkáza, lidskosti nebo života na této planetě, anebo zvládneme technologie uklidit a zklidnit, a pak některé z nich budeme používat dál. Ale nebude to sci-fi budoucnost.

Současní technologičtí šéfové (nejsou to géniové, spíš regulérní magoři) vycházejí ze špatného čtení sci-fi knížek, jak rozebírá tento pěkný text na Aeonu, což je fajn internetový magazín, kde publikují dlouhé články chytrých lidí... Přemýšlejících autorů je na internetu tolik, že už se ani nesnažím zapamatovat si jejich jména.

Někdy je těžké věnovat půl hodiny čtení jednoho eseje. Je to cvičení mysli. Úklid světa lze začít z křesla v obýváku tím, že si člověk řekne, že bude používat internet pomaleji.

Expanduj do vesmíru, co si žije uvnitř tebe. A taky v neviditelnu, kam se nedá doletět díky strojům, ale jen díky přirozené lásce k poznání... děti tě naučí, jak se to dělá.

"The dystopia has not been avoided; it has been made comfortable enough to sign up for."

14/07/2026

Často se setkávám s pohledem, že jediné, co musí člověk udělat, aby se v digitálních světech neztrácel - ať už jde o dítě nebo o dospělého - je dobře vědět, co od strojů chce, protože telefony a internet a aplikace jsou jen nástroje a prostě stačí technologie správně používat. V případě dětí jde o to se to správně naučit.

Jenomže to není tak jednoduché.
O většině digitálních strojů a rozhraní platí, že současně, co je používáme, ony také používají nás. Můžete si myslet, že to je dobrý sluha a zlý pán, ale ten sluha vás využívá a ten pán vám namlouvá, že pánem jste vy.

Tady je pěkný článek o tom, jak se internet rozbil a co se pošramotilo. Proč se třeba nekonečné feedy videí a zpráv vlastně nedají používat zdravě a proč je špatně myslet si, že za každé psychické ztracení se v kyberprostoru a za projevy digizávislostí mohou výhradně uživatelé, děti nebo my.

Je čas začít si věřit, že se internet dá udělat úplně jinak. Hlavně tak, abychom technologie používali se třením a měli tak více důvodů je nepoužívat. Nedokonalá funkčnost internetu nemusí být jeho nedostatkem, ale naopak žádanou vlastností, díky níž bychom mohli být méně digitální a více živí a lidštější...

"We have treated the inability to stop as a problem of user willpower. That is why the prescription is always a digital detox, switch off, go to the mountains, as if what is missing were personal discipline. But the door was taken away, and it was not the user who took it. Stopping is not a failure of willpower. Stopping was a feature of the medium, which we removed because it read as leakage on a dashboard."

Online used to be a place you could leave. We designed the exit out of it because an exit reads as a leak. Here is why building it back is…

13/07/2026

Naučit digiděti dospěle zacházet s telefonem je dost složitá záležitost. Důvodů je několik.

1, Internet (ta věc, k níž je telefon branou) je rozbitý.
2, Programy, aplikace a prostředí, co děti (a dospělí) používají, jsou aktuálně často navrženy, aby vůbec nefungovaly smysluplně a užitečně, jelikož jejich účelem je něco jiného než pomáhat lidem s životem.
3, Sami dospělí to příliš nezvládají, často kvůli důvodům 1 a 2.

Prostě cítíme, že telefony nám v současnosti život víc komplikují, než že by nám pomáhaly. Tato anketa z jednoho zvláštního článku na novinkách (odkaz v komentáři) to vlastně potvrzuje.

Zákaz telefonů ve školách je z hlediska zklidňování digitalizace společnosti a vracení dětí do zdravého dětství spíše vedlejší věcí, ale je důležitý v tom, že se konečně začínáme učit, že máme moc tvarovat používání digitálních technologií.

Ne všechny inovace je nezbytné přijmout, nemusíme se cítit povinni digitalizovat se za každou cenu. Třeba AI je v klidu možné nepoužívat. Nebo TikTok nebo Whatsapp nebo Facebook.

U mobilu není nutné jít do takového extrému jako pán z článku, ale je jasné, že bez chytrého telefonu se dá v klidu žít.

Začněte třeba tím, že si vymažete všechny aplikace kromě těch, co považujete za opravdu opravdu opravdu užitečné (mapy a tak. WA vymažte a změňte na Signal apod.)

Já chytrý telefon nemám a sítě (FB, IG, Mastodon, Substack) zvládám i bez něj... teda jako blbě, ale jsem tam. I když upřímně: radši bych tu nebyl, ale jsem tu taky tak nějak závislý. Ani ne tak na sjíždění příspěvků, ty mám vypnuté (News Feed Eradicator), ale na psaní postů a výzkumu, co se v rámci té mé závislosti ve mně všechno děje.

Když dospělí zvládnou poklidit internet u sebe, budou nakonec v pohodě i děti.

04/07/2026

Tady Josef Holý stručně a přehledně popisuje, proč je lepší usilovat o lepší sociální sítě, než se jednoduše spokojit s tím, že je dětem (nějak) prostě zakážeme.

V demokratických společnostech dospělých lidí je přeci normální, že když nějaký stroj škodí, tak se dohodne, že má fungovat jinak.
Současná podoba sociálních sítí není fyzikální zákon, může to být klidně i docela jinak.

Nejspíš to nepůjde renovaci IG, FB, YT, WA nebo Snapchatu či TikToku, spíš se to časem přelije jinam, přičemž zavedení kontroly věku, který se může stát, i když to není dobrý a nic to neřeší a měli bychom jít jinou cestou, může být spouštěčem rozpouštění stávajících sítí. A pak by se mohlo urodit něco nového.

Sítě, co nás nebudou manipulovat, nebudou sbírat data a určovat, co máme dělat a nač bychom měli kliknout... Jsou představitelné sítě, co lidem pomáhají dělat lepší svět.

Nestane se to samo, každopádně věkové omezení sociálních sítí není řešením nic moc ničeho...

27/06/2026

Vychází Něha, knížka, v níž se ani trošku nezmiňují telefony, internety ani stroje. Je pro děti i pro dospělé. Přináší něhu, která se člověku hodí, ať je kdekoli a děje se mu cokoli.

Svět je hlubší, tajemnější a lesnější, než se domníváme, zatímco se protloukáme digitalizací společnosti, procesem, který nám připadá nevyhnutelný, všudypřítomný a všeprostupující. Jenže takový vůbec není. Digitální světy jsou jen slupky a kůrky.

Často mívám besedy s názvem Děti, obrazovky a láska. Něha je napsána a namalována tak, aby měli její čtenáři a prohlížeči doma k dispozici mediální věc, z níž pramení něha, klid, spokojenost a láska. Nezvládnu objet všechna města a vsi a lidé dnes kvůli ekonomii pozornosti často zapomínají, jakou mají v očích moc. Něha vám to kdykoli dokáže připomenout, budete-li potřebovat.

Knížka vznikala sedm let, kdy jsme s Mechovo společně zaplétali naší imaginaci a tvořivost. Skutečně životodárné příběhy potřebují čas, než se vyklubou. Teď Něha díky Děti jsou taky lidi letí světem a prolne se s vašimi pohledy na docela jiné rovině, než to zvládnou příběhy z obrazovek...

Než přišly sociální sítě, byl akt sdílení výhradně něžným pohybem. Nicméně budu vděčný za sdílení, díky moc.
Ať máte něžné prázdniny.