29/04/2026
Chystá se Babišova vláda ochočit Českou televizi (ČT) a Český rozhlas (ČRo), tím ohrozit svobodu projevu a v konečném důsledku demokracii? Nebo je avizovaný přechod financování z beder veřejnosti a firem na státní rozpočet standardní evropská praktika, notabene když ji dvě ze tří vládních stran měly v programu? Za jednu z nich, SPD, přišel do Salonu Echa poslanec Josef Nerušil. Mediální analytik a zakladatel magazínu Marketing & Media Daniel Köppl je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a dnes i poslaneckým asistentem Oty Klempíře, na ministerstvu kultury však nepůsobí. Opozici zastupují hned dva stínoví ministři kultury, Jan Lacina za STAN a Martin Baxa z ODS.
Proč jsou ČT a ČRo ve stávkové pohotovosti? Tady musím předeslat, že jsme hodně stáli o přítomnost někoho z obou kolektivů, ale prý se nehodí, aby chodili do jednoho pořadu s politiky.
Lacina: Myslím, že obě instituce se nechtějí nechat uvařit jako ta pomyslná žába a že pochopily, že voda okolo nich je čím dál víc horká. Přitom ony nic neudělaly. No tak se rozhodly v nějakou chvíli do věci, která se jich bytostně dotýká, také vstoupit. Považuji to za úplně logické, ze snah vládní koalice čouhá jako sláma z bot, že nejde o změnu financování, ale o snahu obě instituce poškodit, umenšit, marginalizovat. Možná je i zničit.
Pane Nerušile, chce je vládní koalice zničit?
Nerušil: Samozřejmě je nechceme ani zničit, ani nikoho pomalu uvařit. Z mého pohledu je stávková pohotovost zbytečná, ale na druhou stranu pochopitelná: pracoval jsem v České televizi i v Českém rozhlase a vím, že kdykoli se začalo mluvit o jakékoli změně, že by třeba došlo jen ke změně struktury organizačního řízení, vždycky to v redaktorech a v personálu vyvolávalo značnou nervozitu. Časem je snad přesvědčíme, že s nimi žádné zlé úmysly nemáme, že je naopak chceme posunout dále.
Baxa: Moje osobní interpretace zní, že vyhlášení stávkové pohotovosti přišlo teď proto, že zaměstnankyně a zaměstnanci obou institucí měli zcela oprávněný pocit, že se rozhoduje bez konzultace s nimi. Připomenu dnes už legendární schůzku pana ministra Klempíře s oběma generálními řediteli. Tři dny před zveřejněním návrhu zákona jim evidentně vůbec neřekl, co se bude dít. Takže zaměstnanci mají oprávněný pocit, že se jedná o nich bez nich.
Asi vždycky když máte nad sebou vedení nebo někoho, kdo vás platí, tak se nakonec rozhoduje o vás bez vás, ne?
Baxa: Každopádně když já jsem dělal velkou mediální novelu, tak to o nich bez nich nebylo. A přitom například obchodní omezení obou stanic bylo v té novele zásadní. Tehdy ČT a ČRo nebyly spokojené, jak jsme jim omezili reklamní čas, nelíbilo se jim, že nově musejí odvádět část těchto příjmů do státního fondu kultury. Tehdy taky měly důvod k nespokojenosti, ale my jsme s nimi od začátku jednali otevřeně.
Köppl: Když to řeknu decentně, ta stávková pohotovost je poněkud unáhlený krok. Návrh zákona teprve vzniká, v připomínkovém řízení jistě dozná řady změn. Zadruhé jsem úplně nepochopil, co ti zaměstnanci chtějí. Dávám si to do souvislosti s dlouholetým nešvarem českého mediálního prostředí, politizací novinářů. Řada z nich má politické inklinace a projevuje je. Není úplně šťastné, když se teď část veřejnoprávních novinářů nechá okázale podporovat jednou částí politického prostoru. Prospěl by jim větší odstup od podpory, kterou jim například tady deklarují pan Lacina a pan Baxa. Zbytečně se to zanáší do politické roviny, přitom celý mediální zákon a dění kolem není nic jiného než vyjádření nějakého pohledu na mediální služby pro rok 2026 a výš. Je fér si říct, že zákon z roku 1991 se přežil.
V čem?
Köppl: Definuje pro veřejnoprávní média příliš mnoho úkolů, je moc taxativní.
Baxa: Nemyslím, že by byl příliš taxativní a explicitní. Legislativa je naopak formulována velmi obecně, a proto vydržela desítky let. V naší novele (přijaté loni – pozn. red.) jsme usilovali o to, aby zůstal zachován duální systém médií – veřejnoprávní vedle soukromých. Takže jsme veřejnoprávní média trochu sešněrovali, kam mají dosáhnout a kam už chodit nemají. Ale překonaná veřejná služba není, v tom asi máme rozdílný pohled na věc. Ještě chci říct, že obě stanice veřejné služby se okázale nehlásí k podpoře politiků ani ji nevyžadují. Heslo zaměstnankyň a zaměstnanců je: Občané, média patří vám, ne politikům. Já třeba si velmi dávám pozor na to, abych kohokoli z jejich novinářů do toho zatahoval nebo se jimi nějak zaštiťoval. Hájím je jen proto, že plní své funkce pro občany Česka.
Lacina: V tom minulém volebním období jsme veřejnoprávním stanicím dorovnali koncesionářské poplatky, na které se nesáhlo od roku 2005 u rozhlasu a 2008 u televize. A k tomu jsme přidali indexaci vždycky, když inflace překročí šest procent, aby se o inflaci dorovnaly poplatky. Díky nám to obě instituce dnes mají nastaveno tak, že příštích dvacet let na ten systém nikdo nemusí sahat. Systém je plně funkční a oba ředitelé nemusejí chodit žebrat do parlamentu o zvýšení poplatků. Nastavili jsme to nejlépe v Evropě, odborníci říkají, že jsme dnes vzorem pro další země střední Evropy. Proto když teď do systému někdo sahá, nedělá to, aby ho vylepšil, dělá to účelově a politika z toho čouhá jako sláma z bot.
Kdybych naši debatu moderoval v roce 2008, dělám to z Lidových novin, které měly přes sto zaměstnanců. Echo jich má tak dvacet. Potřeboval bych vědět, proč zrovna ČT a ČRo se zbytkem médií nemají sdílet jejich osud.
Lacina: Vezměte si, že ani naše navýšení nebylo dorovnání inflace o sto procent, dorovnalo se u televize o 11 a u rozhlasu o 22 procent. Poplatek jsme kvůli inflaci zvyšovali po dvaceti letech. Na začátku minulého nastavení poplatků měly obě instituce hodně, po deseti letech tak akorát a po dvaceti letech už měly málo.
Není to tak, že kdyby obě stanice za covidu nehysterčily, kdyby nejely linku, že covid je nejsmrtelnější infekce od španělské chřipky a my musíme zbytek života prožít v lockdownech, nemusela být ani taková inflace?
Lacina: Covid je vaše téma, moje téma to úplně není. Ale můžu vám odpovědět tím, že komerční média si inflaci normálně přidávají do reklamy.
Köppl: Tady přece nejde jen o inflaci. V mezičase se přece objevily platformy jako facebook a instagram, které odsávají řádově miliardy korun z českého trhu. Miliardy, které dřív končily tady, a to i u soukromých médií, a dnes končí převážně v Americe. I proto když jste v minulém parlamentu přidali veřejnoprávním médiím bambilion, byl to od vás nefér krok vůči těm soukromým.
Lacina: Další rozdíl oproti roku 2008: veřejná služba se výrazně rozšířila. Vznikla regionální studia, televize má víc programů… Dnes má ČT na trhu zhruba třetinu zásahu a Radiožurnál coby nejposlouchanější rádio čtvrtinu zásahu – což je podle našeho názoru pro českou mediální krajinu velmi zdravý poměr.
Nerušil: Já bych to za zdravý poměr určitě nepovažoval. Zrovna ČRo má rozpočet stejný nebo ještě větší než všechny komerční stanice dohromady. Takhle zdravé prostředí nevypadá.
Baxa: Bylo by myslím nepoctivé nepřiznat, že poplatky v letech 2005 a 2008 byly nastaveny štědře, že tehdejších 135 korun pro Českou televizi byly velmi slušné peníze. Ale domácnosti v Česku si média veřejné služby platí i proto, aby ta média byla relevantní, aby postupovala s technologickým vývojem. Bylo by absurdní chtít, aby zůstala technologicky v roce 2005. Český rozhlas a speciálně Česká televize jsou lídry v technologických změnách. Při přechodu z analogu na digitál, na full HD soukromá média dodnes zaostávají.
https://www.echoprime.cz/a/HssYZ/babis-u-ceske-televize-cukne
