16/08/2026
Co je cílem pastorace LGBTQ osob?
V posledních dnech se mluví o tom, že římskokatolické olomoucké arcibiskupství z bezpečnostních důvodů zrušilo plánovanou pouť LGBTQ věřících. Pokud skutečně přicházely výhrůžky nebo hrozilo násilí, je samozřejmě správné takovou situaci brát vážně. Nenávist a násilí do křesťanství nepatří.
Ale myslím, že bychom se měli ptát ještě na něco jiného!
K čemu vlastně vede LGBTQ pastorace v římskokatolické církvi?
Centrum pastorace olomouckého arcibiskupství na svých stránkách píše: „Respektujeme učení katolické církve, jak je obsaženo zejména v Katechismu katolické církve.“
A římskokatolický katechismus říká, že homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Homosexuální jednání přitom nepovažuje za morálně přijatelné.
Co to tedy pro homosexuálního člověka prakticky znamená? Není to náhodou:
Může přijít. Může se modlit. Může být přijat do společenství. Může mluvit o svém životě.
Ale pokud chce svou homosexualitu skutečně žít v partnerském vztahu, v lásce, věrnosti a také v sexualitě, církev mu říká, že takový způsob života není správný?
A tady se podle mě dostáváme k podstatě celé otázky.
Je možné říct člověku „přijímáme tě takového, jaký jsi“, a zároveň mu říct, že podstatnou část toho, kým je a jak může milovat, žít nesmí?
Já si to nemyslím.
Homosexualita není nemoc, porucha ani morální selhání. Je součástí lidské rozmanitosti. A homosexuální člověk má stejně jako kdokoli jiný právo hledat lásku, věrnost, blízkost a partnerský život.
Ve Starokatolické církvi proto vidíme pastoraci LGBTQ lidí jinak. Nechceme člověka přijímat jen pod podmínkou, že se vzdá části své identity. Věříme, že i homosexuální člověk může žít svou lásku v odpovědném, věrném a celoživotním vztahu a že taková láska může mít své místo v životě církve i před Bohem.
Naše pastorace ve Starokatolické církvi neříká: „Přijímáme tě, ale svou lásku žít nesmíš.“ Říká: „Jsi Bohem milovaný člověk. Tvoje láska má v církvi své místo.“