18/11/2025
Aneb jak jsem si já také naběhla? 😉
👉Byla doba, kdy jsem se snažila svítit víc, než jsem žila.
Kdy jsem věřila, že manifestace hojnosti vyřeší i to, co jsem odmítala vidět: 👉strach v podobě tlukotu srdce nebo chvění v břiše před povinnými platbami, závazky, které se se neptaly na mé příjmy, i když jsem manifestovala jako o život.
🤔Říkala jsem tomu spiritualita, tak jak mnoho dalších.
Ale ve skutečnosti to byl útěk - do světla, které mě mělo schovat před vlastní pravdou.
Moje osobní prožitky, vzestupy i pády mi do života přivedly autenticitu.
Dlouho jsem ji nechtěla vpustit do svého pole.
Bála jsem se, že lidé kolem mě chtějí verzi, která svítí, ne verzi, která cítí.
Ale autenticita nečekala, až budu připravená - jednoho dne bez zeptání prostě přišla.
👇
Neslíbila zázraky.
Přivedla mě k tělu, ke strachům, k nevoli, ke stísněnému dechu, k místům, kde moje vibrace nebyly hojnost, ale čisté „bojím se“.
☝️A právě tam začala skutečná změna.
Protože realita se slepě neohne před mantrou.
Ale ohýbá se před pravdou, když si ji konečně přiznáme a necháme ji tak vyjít na povrch.
A když jsem si jednou přiznala tuto syrovou pravdu, zjistila jsem, že síla neznamená nemít strach.
Síla je schopnost ho unést, nezaleknout se ho - a zůstat přitom otevřená světlu.
A tak dnes už nehledám světlo v oblacích. 😊
Hledám ho tady dole - v mém těle, v pokožce, v kostech, ve vráskách z mých příběhů, ve chvílích, kdy si sednu k účtům a cítím, co se ve mně opravdu ozývá.
Protože přesně tam, v tom neuhlazeném místě, leží moje opravdová síla!
Síla přiznat si, že mohu žít v realitě a přesto mít vibrace vysoko. 🤗
Život nemusí být bezchybný, aby byl posvátný.
S pokorou a láskou 🙏💜🙂
Rita
