07/10/2025
Právě vyšlo" Daniel Hanšpach: Odlitek dnešního dne
NITRO JE NITRO
byl jsem zavalen
temnotou knih co nikdo nečte
a zvenku kdosi otočil klíčem
nikdo mi nepřišel na pomoc
možná protože jsem měl neplatnou poštovní známku
možná protože jsem neplatnou poštovní známku neměl
bál jsem se
trochu strašidel & černých zrcadel
trochu toho přípravku proti molům
PODZIM SE ROZLÍT PO OKAPECH TĚLA
rozprsklý mouchy malujou
podzim na přední skla lidí
& obětujou se za nás všechny
sundej jim posmrtnou masku
vylej parfém ze všech těch očí
co ti celý léto:
lezly do talíře & snů
aby tě zvěčnily
aspoň na moment
V KRABICI KORUNY
zavřeš se stromem do tmy
kam neprosákne
smrad bahna
ani plášť smrtelnosti
v krabici koruny
se naše větve
splétaj do slov
a šeptaj do listí
jež padá na mohylu
kořenů nostalgie
jako anděl
s nedoručitelnou depeší
co nevyšeptá vítr
sami nepovíme
teď jenom
nenadělat nový jizvy
na čepeli dýky
podzimního vraha
sezóna v pekle
most
do kterýho jsi mě zazdila
oddělil jarní louku
od živých prstů
odmlčel jsem se
abych mohl
hlasitě zlíbat květiny
které rostou v tobě
než jsem otevřel oči
vytratila ses
do milionu tváří
hořících podzimem
vzpomenu si
na tebe pokaždý
když sypu zrní do krmítek
a z ptáčků dělám sirotky
smráká se v očích
smráká se
v očích
zapomenutejch na nádraží
– jako když ztratíš kufr
plnej perníkovejch srdcí
uprostřed ženy
SMRÁKÁ SE
a sovy pijou jablečnej čaj
a ježci hledaj svoje nádobí
a vlak houká
a nejede
a perón pláče
Básnická sbírka reflektuje absurdní umanutost vtisknout tvar a smysl věcem, které se beztak rozpadnou na prach, včetně nás samotných. Skrýváme se ve stínech, aniž bychom nalezli naději či pocit vykoupení. Přesto/či právě proto jsme odsouzeni k reinkarnaci. Co nás čeká poté? A zůstanou tu aspoň naše sochy?
Společně kráčíme metropolí, vesmírem i světy, které jsme si sami stvořili, a sledujeme směšnost lidského snažení, které se utápí v bahnu a v slzách. Jen obtížně rozeznáváme, co jsou kulisy či rekvizity a co je skutečně autentické...
Naše obavy rostou s každým krokem. Dokážeme se vymanit z diktátu konformity? Nepřestaneme hledat vyšší bytost, jež by nás spasila, či si najdeme cestu sami? Zachrání nás láska?
