Nakladatelství Nemeton

14/11/2025

Minulý rok jsme vydali čtyři knihy, letos pouze tři. A tak jsme si řekli: "Není to málo, Antone Pavloviči?" A odpověděli: "Je!" Takže jsme vypustili coby takový předčasný vánoční dárek pro všechny naše čtenáře hororovou sci-fi jednohubku Aleše Pitzmose Kryovoják.
A o čemže je? Nejlépe bude, když dáme slovo přímo hlavnímu hrdinovi:

Jsem bratr-seržant Nikl.
Kryovoják, člen elitního Černého bratrstva.
Muž, vytržený z normálního života a potácející se na cestě mezi temnotou a světlem, mezi dlouhodobou hibernací v kryomodulu a bojem. Válečník, který sní o Ráji – planetě s tropickým klimatem –, kde bude odměněn za svou službu kryořádu Metal.
Jenže pak se stala… Theomachia. Neobydlená polopouštní planeta, nalézající se v systému dvojhvězdy Tau Boötis, kam se uchýlil přední vědec Metalu Zachary Anastasius, aby tam v odloučení pracoval na zbrojních systémech, využitelných v boji s konkurenčními kryořády. Jeho útočiště bylo odhaleno nepřítelem a úkolem mým a mých spolubratří je jej evakuovat. Jenže… s Theomachií není všechno v pořádku. Nefungují tam naše skenery a halí ji podivná mlha, v níž se skrývají monstra, která jako by pocházela z mých dávných nočních můr. Navíc po doktoru Anastasiovi jako by se zem slehla. Čím hlouběji se noříme do habitatů, které se svou rodinou a asistenty obýval, tím narůstají nejen podivné jevy, ale i můj strach. Zároveň musím čelit i otázkám, které bych si raději nikdy nepoložil.
Dostanu… dostanu se vůbec někdy do Ráje? Anebo je mým údělem být věčným vojákem do chvíle, než si pro mě přijde smrt?

Kryovojáka seženete u všech dobrých distributorů e-knih, my do prvního komentáře přikládáme odkaz na Palmknihy.
Tak ať vám chutná! 🤗

02/11/2025

A ještě info k závěrečnému dílu hard sci-fi série Rakev Aleše Pitzmose, k Nemesis.
Máme novou, co se děje týče výstižnější obálku. Dále je hotová i anotace (přikládáme, ať se na román můžete těšit) a zanedlouho se vrhneme na přípravu knihy k vydání. Zatím je v plánu tohle scífko vypustit 6. března 2026!

Anotace:
Stanice Asylum je zničena!
Tyranie neohumanů a kyborgů na orbitě Uranu zlomena!
Boj však pokračuje!
Miranda Silvertonová se po destrukci Asyla ocitá na vlajkové lodi Asijské hegemonie, Admiralu Isakovovi. Musí se sžít nejen s jeho ideologií poznamenanou posádkou, která ji oslavuje jako revolucionářku, ale stanout i proti Aureliánovi, neohumanovi a Předsedovi Kvora Panamerické konfederace, jehož pokročilá loď Brahmastra se nezadržitelně blíží na Uranovu orbitu. Aby toho nebylo málo, Miranda začne slýchat podivný hlas, zažívá vize a stejně jako ostatní na palubě Isakova je svědkem záhadných jevů, které se odehrávají v hlubinách planety. Zdá se, že se tam samovolně utvářejí podivné krystalické konstrukce, navíc Uran ztratil svou typickou tyrkysovou barvu. Můžou tyto změny ohrozit lodě na orbitě? Anebo celé lidstvo? A co je má na svědomí? Mateřská loď mimozemského druhu Seelerů, která kdysi ztroskotala v Uranově plášti a na jejíž palubě Miranda několik měsíců pobývala? Anebo něco mnohem děsivějšího? Možná… PEKHORAN!
Miranda musí čelit nejen silám, stojícím v pozadí oněch událostí, ale střetnout se i s démony z vlastní minulosti. Zvítězí? Anebo se lidstvo ocitne v propadlišti dějin bez ohledu na to, zda se jedná o pravé lidi, kyborgy a neohumany?

02/11/2025

Elektronická Vesmírná asociace Aleše Pitzmose přechází pod křídla Nemetonu! 🚀🚀🚀

29/09/2025

Přízraky Býčí skály mají první instagramovou recenzi. A líbily se! 🤗👻🐂🪨

28/09/2025

Záhy jsem uslyšel podivné pískání v uších a v mysli se mi zablesklo. Už jsem nebyl vně die Glocke, ale uvnitř něj, pásy přikurtovaný k ocelovému sedadlu. Vše se třáslo a uši mi zaléhaly ze silného pískotu, který neustále nabíral na intenzitě. Nejhorší ze všeho však byla bolest, která mi rvala tělo na cucky. Podíval jsem se na své ruce – žíly na nich byly vyrýsované, zle naběhlé. To však nebylo všechno. Přišlo mi, jako by se mi pod kůži pohybovala celá armáda mravenců, tisíce a tisíce droboučkých stvoření.
Vykřikl jsem. A tu náhle všechno ustalo. Byl klid. Mír. Bolest postupně polevovala. Jak jsem to vítal! Trvat to o něco déle, zešílel bych. Uběhlo pár okamžiků, než mé tělo zregenerovalo – jenže to nebylo mé tělo! Nikdy jsem neměl takové svaly, byť jsem po nich ve skrytu duše vždy toužil – jak bych se pak líbil dívkám! Tělo, v němž jsem se ocitl, patřilo tomu ariogermánskému atletovi. A já nyní viděl jeho vzpomínky, byť to bylo nemožné. Odpásal jsem se a vstal jsem z onoho ocelového křesla. Přistoupil jsem k pevně uzavřeným dvířkům, podobným těm v ponorkách a v bitevních lodích, a otočil jsem masivním kruhem, abych je otevřel. Když se mi to podařilo, strnul jsem.
Už jsem totiž nebyl v reflektory ozářené Předsíni Býčí skály. Na místě, kde jsem se se zvonem ocitl, panovala hutná, olejovitá tma. Nikdy jsem podobnou neviděl. Nebyla to jen pouhá nepřítomnost světla, tahle substance měla určitou konzistenci. Když jsem vystoupil ze zvonu, cítil jsem, jak se mi otírá o kůži. Navíc v té tmě něco bylo. Něco nelidského. Cítil jsem, jak se mi zježily chloupky v zátylku.
Cosi se mi otřelo o nohu. Tu o ruku. Ovíjelo se to kolem mého trupu, ale já nic neviděl. Byl jsem oslepen temnotou. Přesto jsem neprchl zpět do relativního bezpečí zvonu, kde byl svět ještě v pořádku. Dál jsem tam stál, nechal jsem se oblizovat vlhkým jazykem tmy a pak jsem rozpřáhl své svalnaté ruce.
Vzápětí se v té tmě objevil malý zdroj světla. Blížil se ke mně. Rychle, byť se ho prsty noci snažily zadusit. Vzápětí mě zasáhl do hrudníku jako kopí. Odhodilo mě to dvířky zpátky do zvonu. Omráčený jsem tam ležel, zatímco se světlo dralo do mého hrudníku, škrábalo a pálilo. Chtěl jsem se ho zbavit, když jsem se o to však pokusil, začaly mi hořet konečky prstů. Vykřikl jsem. A tu byl náhle konec, já stál v Předsíni Býčí skály a dotýkal jsem se zvonu, jehož ocel se změnila v chladný rosol.

Aleš Pitzmos
Přízraky Býčí skály
https://www.palmknihy.cz/ekniha/prizraky-byci-skaly-421413

21/09/2025

Na spřáteleném webu Děti noci se objevila ukázka z naší horké hororové novinky, z Přízraků Býčí skály! 👻🐂🪨
Tak tedy vzhůru do Moravského krasu! 🤗

https://deti-noci.cz/2025/09/literatura/ukazky/ales-pitzmos-prizraky-byci-skaly/

21/09/2025

Rádi byste si přečetli příběh plný dobrodružství, napětí a akce s hororovými momenty, nad nimiž by v hrůze ustrnul i slovutný Stephen King? Knihu, která se odehrává v tom nejtajemnějším a nejděsivějším jeskynním komplexu v České republice? Pak dejte šanci Přízrakům Býčí skály! 👻🐂🪨

Anotace:

Býčí skála.
Jeskynní komplex ve střední části Moravského krasu, opředený mnoha mýty a legendami. V okolních obcích se šeptalo o bílém volu, který prý o temných nocích nahlíží do oken zdejších stavení. A o strašlivém průvodu kostlivců, mizejícím v samotné Býčí skále.
V každém mýtu je obsaženo zrnko pravdy. V Předsíni Býčí skály byl ve druhé polovině 19. století učiněn hrůzný archeologický objev několika desítek koster s uťatými hlavami či končetinami: podle jedné z interpretací zde došlo k masakru během krvavého pohřebního obřadu. Býčí skála je místem nasyceným negativní energií. Energií, která může probouzet přízraky…

Listopad 1944.
Emil Kmetz, toho času adamovský železniční zřízenec, žije svůj ponurý protektorátní život. Snaží se nevyčnívat a hlavně přežít. A také střežit Býčí skálu, k níž má díky svému dědečkovi vztah již od dětství. Komplex se však dostal do středu zájmu Němců, neboť jsou jeskyně Moravského krasu toho času přebudovávány na podzemní továrny. Navíc se o Býčí skálu zajímá i nacistická organizace Ahnenerbe, vědomá si jejího značného okultního potenciálu. Emil německé aktivity sleduje s nelibostí, nemůže však nijak zasáhnout, jinak by propadl životem.
Až smrt milovaného dědečka rukou okupantů ho přiměje k tomu, aby v sobě našel hrdinu, postavil se německé válečné mašinérii a… přízrakům Býčí skály.

Kniha Přízraky Býčí skály (Aleš Pitzmos). Tištěnou knihu odesíláme obvykle do 24 hod, ekniha a audiokniha ihned ke stažení. Palmknihy více než 20 let s vámi.

19/09/2025

Protektorátní hrůza je zpět! 👻👻👻
V březnu 1943 prováděla výzkumná společnost Ahnenerbe své temné rejdy v hlubokých lesích a kamenolomech u Lipnice nad Sázavou (Synchronicita, Carcosa, 2022). Tehdy byly její cíle zmařeny, ale v listopadu 1944, téměř na sklonku války, se do hledáčku nacistických pseudovědců dostávají jeskyně Moravského krasu. Podaří se jim probudit přízraky tajuplné Býčí skály, anebo je někdo dokáže i tentokrát zastavit?
Hororový protektorátní román Přízraky Býčí skály aktuálně k dispozici na Palmknihách a u dalších distributorů e-knih! 👻🐂🪨
Když do jeskyně, tak s muzikou! 🤘🎸

https://www.palmknihy.cz/ekniha/prizraky-byci-skaly-421413

16/09/2025

Mše byla u konce a páter Rozmahel započal s obřadem posledního rozloučení. Stál u rakve, otočený tváří k lidu; po jeho pravici zaujal místo ministrant, který měl v jedné ruce lahvičku se svěcenou vodou a v druhé kadidelnici, z níž se vydatně čoudilo. I když jsem stál v poslední řadě, výrazný pach mě zaštípal ve chřípí. V tu chvíli se stalo něco, co jsem nečekal a co mnou hluboce otřáslo. V otevřené rakvi se totiž zvedla dědečkova bledá ruka.
Zalapal jsem po dechu, jat hrůzou. Páter hovořil a při tom netušil, co se děje za jeho zády, že starý muž opouští svou schránu na věčnost. Dědeček se nejdříve prkenně posadil, potom přehodil přes okraj rakve jednu a poté druhou nohu. Vzápětí sklouzl na podlahu.
Nebyl jsem schopný nic udělat. Jen jsem stál, zíral na něj (a on hleděl na mě) a zatínal jsem si nehty do dlaní.
Na dědečkovo zmrtvýchvstání nikdo nereagoval. Lidé se dál tiše modlili, páter Rozmahel vedl poslední rozloučení a ministrant vykuřoval kostel.
Dědeček prošel kolem nich podivným, vrávoravým krokem. Když jsem ho sledoval, vzpomněl jsem na velkého anglického básníka a zuřivého chodce Edwarda Thomase, který odjel za Velké války bojovat na Západní frontu a už se odtud nevrátil: zemřel v bitvě u Arrasu krátce poté, co dorazil do Francie. Ve své básni nazvané Cesty totiž napsal toto:
„Teď všechny cesty vedou do Francie a pro živé kráčet po nich je těžké, ale mrtví, vracejíce se, jdou lehkým tanečním krokem.“
Otřásl jsem se. Protože mi přišlo, že dědeček podobným tanečním krokem kráčí ke mně. Jeho oči už nebyly démonické, ale mléčně bílé. Čím déle jsem do nich hleděl, tím větší zima mi byla. Dědeček se zastavil až u mě, jeho nos jsem měl centimetr od svého. Otevřel svrasklé rty. „Emile!“ řekl mi. „Musíš mě pomstít!“

Aleš Pitzmos
Přízraky Býčí skály
Vychází 19. září 2025