03/05/2026
Po dlouhých 2,5 měsících jsem poprvé sám zase venku na procházce s nějakým psem.
No fakt, opravdu! Jen já a Nailinka. Ta je jediná, s kým jsem si to zatím vyzkoušel a celkem to šlo 😊
Pro někoho jiného, by mohlo být toto období požehnáním. Být jen doma, v rámci možností relaxovat a nemuset nikam (krom nemocnic, lékáren, doktorů a léčitelů). Ale já? Já jsem byl nastaven na několik procházek denně, hromadu nachozených kroků a kilometrů, prozkoumaných míst a zážitků s psíky. A z hodiny na hodinu otočka života o 180° a najednou dlouhé měsíce bez procházky venku, sám v přírodě, jen s pejsky. A to vám opravdu neudělá s tělem ani s hlavou nic moc hezkého.
Existují tací, kteří se domnívají, že CRPS je banalita, která sama během pár měsíců vymizí. Každý má nějaké problémy, více či méně závažné a omezující, ale CRPS opravdu nepatří mezi ty jednoduché, bezbolestné a bezproblémové. Jsme ale snad na dobré cestě 🙏
Příspěvek, který mám již nějakou dobu v plánu, bude věnován reálným a podrobným informacím ohledně mé diagnózy, kterou teď aktuálně zažívám a intenzivně řeším...to, že vy nějakou nemoc neznáte ani jménem neznamená, že neexistuje, není cítit nebo extrémně neovlivňuje pacienta a jeho život. I když se někdy možná usmívá 🙂
