08/09/2026
Představte si místo, kde se čas zastavil před třemi sty lety. Místo, kde voní staleté knihy, podlaha jemně vrže pod nohama a odpolední slunce rozehrává na zlacených štucích tichou hru světel a stínů.
Díváte se do slavné barokní knihovny benediktinského opatství Ottobeuren v bavorském podhůří Allgäu. Tento sál patří k nejkrásnějším a nejúchvatnějším historickým knihovnám v celé Evropě.
Když sem vstoupíte, jako první vás neupoutají řady tisíců svazků vázaných v bílé vepřovici, ale majestátní bílo-zlatá socha stojící přímo uprostřed sálu.
Možná vás překvapí, že to není žádný světec, anděl ani ctihodný opat. Je to Pallas Athéna – antická bohyně moudrosti, věd a umění ve své typické zbroji.
Co ale dělá pohanská bohyně uprostřed přísného křesťanského kláštera?
V době vrcholného baroka mniši nevnímali antické mýty jako hřích, ale jako nádhernou alegorii. Benediktini vždy věřili, že vzdělání, věda a poznávání světa jsou cestou k Bohu. Athéna zde proto nestojí jako modla k uctívání, nýbrž jako symbol a tichá strážkyně veškerého lidského vědění, které se v knihách ukrývá. Svým štítem chrání moudrost shromažďovanou po celé generace.
Tento prostor je výsledkem spolupráce tehdejších největších mistrů svého oboru, které do kláštera pozval osvícený opat Rupert Ness:
Samotnou sochu Athény vyřezal kolem roku 1725 tyrolský sochař Anton Sturm.
Dechberoucí štukovou výzdobu a 44 elegantních mramorovaných sloupů vytvořil bavorský mistr Johann Baptist Zimmermann.
Stropní fresky, které nad hlavami návštěvníků otevírají pohled do nebeských sfér vědění a ctností, namaloval Elias Zobel.
Výsledkem je sál, kde se architektura, sochařství a malba propojily v dokonalou harmonii. Člověk zde má pocit, že knihy nejsou jen stránky svázané v kůži, ale skutečné brány do jiných světů.
