10/01/2023
Začátek roku nezačal úplně dobře. Už z návštěvy usambarských hor jsem dojela nějaká chcíplá a teď se nám tady motá nějaká infekce respiračního ústrojí. Vysoké horečky a dusivý kašel mě vyhnal k doktorovi.
Ve městě je malá poliklinika, kde dělají laboratorní testy z krve a moče. Potvrdilo se, že mám vysoké CRP, tak jsem na antibiotikách. Měli tam vývěsku, jaké testy dělají a za jak dlouho je pak výsledek. Je mezi nimi třeba i syfilis. Na AIDS tam test nebyl. Je tady prý velký výskyt této nemoci.
Byla jsem ráda, že jedu od doktora domů. Ono mít vysoké horečky v horku není zrovna příjemné. Jenže, jak to tady tak se vším chodí, tak jsem nemohla dojet domů v klidu. Kousek od špitálu se objevilo vedle mého auta jiné auto. Můj řidič a řidič toho druhého auta si nadávali svahilsky do dámských přirození. Někdo někomu nedal přednost, tak měli emoční vzplanutí. Ve mně se vařila krev horečkou, takže nějaké emoce mi byly jedno.
Situace tím ale neskončila. Můj řidič se rychle rozjel a hlásí, že chlapík přesedlal na motorku a stíhá nás. Dojeli jsme kousek za roh, kde máme pod stromem takové centrální seřadiště kamarádů. Můj řidič vystoupil, do toho dorazil rozezlený muž a v ruce měl kámen. Nevím, co se dělo, protože se honili vzadu za autem a přidalo se asi dalších třicet lidí.
Po chvíli se objevil běsnící chlapík u otevřeného okna mého auta a říká mi, ať mu dám klíče. V klidu, omámená horečkou, jsem se na něj podívala a řekla, že je to moje auto. To ho zarazilo. Využila jsem chvíli šoku, přehopsla za volant, vycouvala, naložila svého řidiče a jela si lehnout do postele.
